Manažeři United

Ernest Mangnall (1903 – 1912)

Mangnall byl první manager ( můžeme říci i správce ) Manchesteru United a prožil zde velmi úspěšné období… (Celý příspěvek…)

James Bentley (1912 – 1914)

Fotbal v jeho životě hrál velkou roli. Svoji kariéru začal ve svém rodném Turtonu, ale než vůbec mohl něco jako hráč dokázat tak skončil svojí aktivní kariéru. To mu bylo pouhých 25 let. (Celý příspěvek…)

Jonh Robson (1914 – 1921)

Svoji fotbalovou kariéru začal jako brankář v Middlesbrough. Tady také působil v různých funkcích do roku 1905 a odešel do Crystal Palace. O několik let později se stěhoval znova a to do Brightonu a následně do Hove Albion. (Celý příspěvek…)

John Chapman (1921 – 1926)

Nástupce Johna Robsona , který musel odstoupit ze zdravotních důvodů. To je John Chapman. Byl to dobrý manager , který se hlavně staral o své mužstvo. (Celý příspěvek…)

Lal Hilditch (1926 – 1927)

Příšel do Manchesteru United už v sezoně 1919/1920 jako obránce. Byl to velice spolehliví hráč , který předem nic nevzdával a dokázal se prosadit. Byl
nasazen do 322 zápasů. Byl to také dlouholetý kapitán mužstva. Po neodůvodněném vyhození trenéra Chapmana se stal v roce 1926 managerem. Zajímavostí je , že Hilditch jako jediný v historii klubu působil jako hráč-trenér. V tété době bylo ,ale mužstvo ve velkých potížích a vedení klubu vědělo , že Hilditch je jen dočasné řešení. A proto co nejrychleji
hledalo nového trenéra. Hilditch věděl , že místo trenéra moc dlouho vykonávat nebude a také věděl , že on sám nemůže docílit velkých změn i přes to se snažil ochránit svůj tým před sestupem. Jeho vysvobození přišlo v roce 1927 kdy se klubu ujal nový manager Herbert Bamlett. Hilditch pak dál pokračoval ve své kariéře jako hráč až do roku 1932.

Herbert Bamlett (1927 – 1931)

Byl to fotbalový rozhodčí, který dokonce v roce 1909 řídil utkání mezi Manchesterm United a Burnley. Zajímavé je , že prý toto utkání vedl dosti kontroverzním způsobem. Manchester vyhrál a získal FA Cup. Burnley prý podalo stížnost ale nebylo to nic platné. O 18 let později přebírá Bamlett po Hilditchovi Manchester United jako trenér.

Jeho trenérská kariéra nebyla ani zdaleka tak úspěšná jako kariéra rozhodčího. Manchesteru se pod jeho vedením vůbec nedařilo ,ale nutno říci , že klub nepřebíral zrovna v uspokojivém stavu. 4 roky sehrál klub pod jeho vedením v 1. divizi. Ale umístění v ní nebyla vůbec lichotivá! Pro představu nejlepší umístění klubu pod vedením Herberta Bamletta bylo v sezoně 1928/29 a to 12 místo. V sezoně 1930/31 přišel opět pád. Manchester sestoupil do druhé divize a mluví se dokonce i finančních problémech. Tento pád samozřejmě stál místo trenéra Herberta Bamletta.

Walter Crickmer (1931 – 1932, 1937 – 1945)

Do Manchesteru přišel již v roce 1920, ale nikdy nebyl jmenován managerem. Po odchodu Bamletta přijal jen odpovědnost za mužstvo a opět ho vedení klubu zamýšlelo jako dočasnou náhradu než se sežene nový trenér. Ten se také našel jeho jméno je Scott Duncan. Crickmer se vrátil ke své dřívější práci v klubu – pracoval v představenstvu. Jeho čas ,ale po několika letech opět přišel…

Jeho druhé „použití“ přišlo v roce 1937. Robson chtěl ukončit spolupráci v MU a požádal, aby si klub hledal nového managera. Tím byl opět Crickmer. Trénoval v ošidné době druhé světové války a už má velký podíl na tom jak se bude Manchester vyvíjet v dalších letech. Ke konci roku 1945 přichází spolupráce s Mattem Busbym , který se následně ujímá vedení týmu!

Walter Crickmer dále spolupracoval s klubem, celkem 38 let pracoval pro Manchester United. Zemřel 6. února 1958 při tragedii v Mnichově.

Scott Duncan (1932 – 1937)

Začal jako hráč týmu Newcastle a poté Glasgow Rangers. Během 1. světové války odehrál za Rangers pár přátelských utkání. Jako hráč byl vynikající a proto se zdálo , že by mohl být i vynikající manager. V Manchesteru přijal vedení od Crickmera , který vedl klub jen dočasně. Opět to nebyly nijak úspěšné časy – spíš se jednalo o krizi. Finanční krize se zdála být zažehnána , protože novým prezidentem se stal obchodník a podnikatel James Gibbon. Ale po sportovní stránce šel klub dolů. Navzdory nákupům nových hráčů zůstával Manchester stále v 2 divizi. Dokonce v roce 1934 zakončil klub sezonu až na 20 místě a pouhý 1 bod dělil Manchester United od sestupu do 3. divize. Je to jedno z nejhorších umístění United
v dějinách. Duncan se nevzdával a v sezoně 1937/38 přišel vzestup.

Sir Matt Busby (1945 – 1969, 1971 – 1972)

Vzadu Old Trafford u tribuny East Stand stojí socha Sira Matta Busbyho. Mnozí,kteří procházejí kolem stadionu před zápasem, si neuvědomují, že bez něj by tu nebyli. Úspěch Alexe Fergusona udělal z Manchesteru United obra ve světovém fotbale,který byl postaven na legendárních základech Sira Matta Busbyho. Matt Busby byl muž,který Manchesteru United udělal světové jméno od roku 1950. Založil klubovou fotbalovou ideologii,herní styl a filozofii v průběhu budování dvou historicky nejznámějších anglických mužsev. Narodil se ve vesnici Orbiston, nedaleko od Bellshill. Busby byly legenda tesaná ze stejné skály jako další skotské legendy – Bill Shankly,Jock Stein a samozřejmě Sir Alex Ferguson. Jako hráč byl záložník,který v roce 1933 vyhrál jedno reprezentační utkání ve skotské reprezentaci a následující rok zvítězil s Manchesterem City v FA Cupu. Mutt Busby hrával za městského rivala Manhesteru City od roku 1929-1936 a za Liverpool od 1936-1939. Nicméně jeho působení v Liverpoolu skončilo,kvůli válce,kde sloužil v armádě. Po skončení války v roce 1945,kdy mu bylo 36 let mu byla nabídnuta trenérská práce na Anfield Road. Naštěstí to odmítl a přijal práci v Manchesteru United. Old Trafford byl po 2.světové válce těžce poškozen a tým byl chudý. Je nutné říci, že Manchester United byl pak jako Sheffield Wednesday nebo Manchester City. Velký severoanglický klub s obrovským potenciálem, ale neúspěšným vedením, málo podporovaný, ale proslavený především mimo vlastního města. Manchester nevyhrál titul již od roku 1911 a mezera byla už 34 let. Arsenal byl v té době  nepopíratelně největší klub v Anglii.

Skot věřil v plynulý útočný fotbal, chtěl, aby jeho týmy byly nejen úspěšné, ale také, aby bavily lid. Tento přístup tvořil základ stylu hraní až po nýnějšek. V prvních třech letech hrálo mužstvo na Maine Road,protože Old Trafford byl ve válce bombardován. Po přebudování stadionu v roce 1947 byla práce s mládeží organizovaná a skauting se rozšířil a přeorganizoval. Po obratném plánování a moudrém nákupu Busbyho bylo vytvořeno mužstvu,které v roce 1948 ve finále FA Cupu porazilo Blackpool 4:2. Hra United před válkou byla ohromná,Carey,Mitten,Pearson and Rowley. Poté co byli po dlouhou dobu druzí, United v roce 1952 vyhráli League Champioship,při své cestě za titulem vstřelili velký počet branek.

Ne jako jeho předchůdce Scott Duncan a řada managerů před ním, Matt Busby byl velice praktický, moderní typ managera. Preferoval, aby jeho hráči nosili teplákové soupravy a při trénincích trénovali na hřišti, touto cestou mohl získávat nápady přes své hráče. Busby preferoval, aby jeho asistent, Jimmy Murphy zavedl v týmu disciplínu. Ve skutečnosti, Busby tuto image používal na veřejnosti, ale v soukromí mohl být nelítostný. Zatímco on preferoval umíněného „fotbalového génia“ Georgeho Besta,krutě potrestal hráče, jako Charlie Mitten,který podkopával jeho trenérskou autoritu.

Po úspěšné sezóně Busby cítil, že jeho mužstvo ztratilo ostrost, zápal pro hru a talent se vytratil. V rozhodnutí použil drastickou metodu a udělal slavné rozhodnutí – vyměnil většinu hráčů A-týmu mladými talenty : Legendární Busbyho děti se zrodili. Tým mladíků vzal ligu útokem a přinesl svěží krev do slabého začátku sezóny.S talentovanými hrači jako Bobby Charlton,Duncan Edwards,
Eddie Coleman, Dennis Violet, Tommy Taylor, Bill Foulkes a Jackie Blanchflower byli výborní, vzrušující a pro soupeře ničící.Po dvou ligových titulech v letech 1956 a 1957 trenér Busby a jeho tým se dostali do Evropského poháru mistrů.

Busby vůbec jako první v Anglii věděl, ze evropské poháry jsou budoucností klubového fotbalu a chopil se svého názoru,které ale nezdíleli fotbalový funkcionáři té doby. United nedostali žádnou pomoc
při změně terminů zápasů, a tak se často stávalo, že měli v Anglii málo času na přípravu po evropských utkáních. Po návratu z evropského pohárového zápasu proti Červené Hvězdě Bělehrad v roce 1958 se stala tragédie, když klubové letadlo havarovalo na mnichovském letišti, při kterém zahynula velká  část posádky, 8 hráčů a sám Busby se velmi těžce zranil. Mužstvo, které bylo mistrem Anglie ve dvou předešlých sezónách bylo téměř úplně zničené.

Busbyho děti zemřeli a svět tak navždy přišel o hráče jako Edwards, či Taylor. Tato tragédie měla hluboký ohlas mezi britskou veřejností. Mnichov se nestal jen tragédií Manchesteru United, ale také národní tragédií. V těchto krušných obdobích se United dočkali obrovské vlny sympatií a podpory. Fanoušci z celého světa věděli o existenci týmu, který náhle odešel. Lidé. kteří jen občas sledovali výsledky týmu,se cítili součástí klubu a ti, kteří se doteď o tým nezajímali ,si našli místo ve svých srdcích pro United.

Busby, po prvním pochybování zda může opět trénovat – se uzdravil ze svého zranění a vytvořil třetí ohromný, ze všech nejlepší tým. Znovu byla stanovena práce s mládeži a United odkryli talenty jako Stiles,Brennan,Kidd a geniálního Georgeho Besta. S Bobbym Charltonem,Crerandem a Bestem byli United brzo zpět na vrcholu a v roce 1963 vyhráli FA Cup a dva tituly v roce 1965 a 1967.
29.května 1968 porazili United ve finále Ligy Mistrů Benfiku 4:1 a stali se tak evropskými šampióny. Celý národ té noci byl s United, lidé chtěli, aby vyhráli za ty, co v Mnichově ztratily své životy. Byl to Busbyho největší úspěch, první anglický tým,který vyhrál tuto trofej. Tím se tak Manchester United stal státní institucí. V roce 1968 získal titul „sir“ a tím tak dosáhl svého cíle. V roce 1969 odešel jako manager, ale pokračoval v týmu jako generální ředitel. Jeho následníci nedosáhli takového standartu jako on a moc dlouho v týmu nepobyli. Poté jak odešly hvězdy ze 60.let, nebyli už plnohodnotně nahrazeni. Klub poté šel do rázného poklesu a v roce 1974 i sestoupil. A to jen po 6 letech,kdy zaznamenali největší moment v historii. United se nakonec vrátili zpět k vítězným cestám,ale nikdo se nepřiblížil k Busbyho úspěchům. To až v roce 1986, kdy na Old Trafford zavítal další Skot, Sir Alex Ferguson. V roce 1982 se stal Busby prezidentem klubu a měl vysoké postavení v řídící komisi. Matt Busby zemřel 20.ledna 1994 ve věku 85 let. Tento trenér vytvořil z Manchesteru United legenda a také sám se  navždy stal legendou v historii Manchesteru United!!!

Wilf McGuinness (1969 – 1970)

V letech 1955 – 1959 byl hráčem Manchesteru United. Do Manchesteru příšel ,ale už v 16 letech a byl jeden z Busbyho „dětí“. Měl ohromné štěstí , že se zranil a proto neodcestoval do Bělahradu jak už všichni víme letadlo ,které přepravovalo hráče zpátky domů spadlo. Opět se do hry vložila smůla a tak McGuinness vlivem svého zranění skončil kariéru už ve 22 letech. V Manchesteru poté působil jako trenér mládeže. Nakonec roku 1969 byl překvapivě oznámen jako nástupce Busbyho. Bohužel to pro něho bylo až moc velké břemeno to mu bylo pouhých 31let což je na trenéra velice mladý věk. A tak po 6 měsících byl zbaven své funkce. Do roku 1971 působil jako trenér rezervního mužstva , poté se rozhodl , že odejde z Manchesteru. Odešel do Řecka kde trénoval Aris Saloniki a následně Panachaiki Patras. Po 4 letech se vrátil do Anglie a převzal tým York City poté Hull City a nakonec Bury.  S fotbalem definitivně skončil v roce 1992.

Frank O’Farrell (1971 – 1972)

Tento Irský manager měl být opět nástupcem Matta Busbyho. Poté co dovedl Leicester City k úchvatnému 2 místu v divizi se zdálo , že O Farrell bude výborná volba. Při převzetí utratil velký peněžní obnos za nové hráče ,ale pozornost se spíše obracela k jeho svěřenci George Bestovi, který způsobil velkou mediální pozornost svými výstřelky. Z počátku dělal v klubu výbornou práci , protože tým byl z náskokem 5 bodů na špici tabulky to bylo o vánocích roku 1971! Druhá půlka sezony ,ale byla katastrofální.. tým procházel těžkým obdobím a nezadržitelně klesal. Na konci z toho bylo až 8 místo. Ani druhá sezona pro něho nebyla šťastná, katastrofální vstup do sezony znamenal v roce 1972 jeho vyhazov! Jako další tým trénoval Torquay a poté působil ve Spojených Arabských Emirátech.

Tommy Docherty (1972 – 1977)

Kariéru začal v Prestonu následovali kluby Arsenal a Chelsea. Odehrál také 25 zápasů za Skotské národní mužstvo. Měl hodně zkušeností a bylo jasné ,
že z něho může být dobrý manager. Zkušenosti z trénováním sbíral v Chelsea, Aston Ville, Quens Park Rangers a také si zkusil trénovat Skotské národní mužstvo – to bylo v roce 1971. Konečně v roce 1972 dostal angažmá v Manchesteru United a bylo to krátce před sestupem do druhé divize – rok 1973 . Věděl ,ale jak přivést znovu na Old Trafford slávu a úspěchy , které by alespoň částečně mohli navazovat na úspěchy Matta Busbyho. Přišel vzestup a rok 1975 znamenal vítězství v 2 divizi a
toužebný návrat! V sezoně 75/76 se Manchester dostává do finále FA Cupu, ale proti Southamptonu není úspěšný. O to radostnější je sezona 76/77,  United se opět probojovali do finále FA Cupu a porazili v něm Liverpool 2:1. Mezi hráče , které si za dobu svého působení v klubu přivedl patří George Graham, Lou Macari, Jim Holton, Stewart Houston, Alex Forsyth. I přes všechny úspěchy se rozhodl 3. června 1977 klub opustit.

Dave Sexton (1977 – 1981)

Pro Manchester se rozhodl v roce 1977 měl výborné reference a měl několik velkých úspěchů z týmem Chelsea. Proto se zdálo , že bude dokonalím managerem v Manchesteru United. Kuriozitou je , že už po několikáté „dědil“ klub po Dochertym , který vedl před ním Manchester. Před United si takto
podobně vyměnili Chelsea nebo Queens Park Rangers. Chtěl navázat na své úspěchy u jiných klubu a mohlo se to podařit v roce 1979 ve finale FA Cupu bohužel Manchester United prohrál proti Arsenalu 3:2. Roku 1980 se stal Manchester vicemistrem před ním skončil jeho rival Liverpool. Pod Sextonem udělal mladý talent Gary Bailey skok do 1 mužstva a mimo to přišel z Chelsea Ray Wilkins. Dave Sexton byl prvním managerem , který v jednom přestupovém období nakoupil za 1 milion liber. Za takové peníze ,ale vedení čekalo velkých úspěchů, které se nedostavili. Proto byl Sexton v roce 1981 propuštěn.

Ron Atkinson (1981 – 1986)

Svojí trenérskou kariéru započal v klubu Witney Tlen a následně v Kettering Town. Jeho vůbec první fotbalová ( placená práce ) kariéra začala ,ale v klubu Cambridge United. Poté přikývl na nabídku WBA a dostal se do 1. divize ! V tomto klubu strávil 3 roky. Fanouškové mu přezdíval Big Ron vzhledem k jeho vystupování na veřejnosti. Zdálo by se ideální trenér pro MU. V době kdy trénoval Manchester byla v Anglii spíše nadvláda Liverpoolu ovšem Atkinson dělal dobré výsledky. V sezoně 1982/83 vedl Atkinson MU do finále FA Cupu a byl úspěšný. Tento úspěch  zopakoval z klubem i v sezoně 1984/85 kdy ve finále porazil Manchester Everton. V následující sezoně udělal z MU úžasnou šňůru 10 vítězství za sebou

Bájnou hranici 1 milionu liber vydanou za posily překročil Big Ron pouze 1x za celou dobu působení v klubu. Asi nejznámější hráč , který přišel do Manchesteru United za vlády Atkinsona byl Bryan Robson. Další hráči, kteří se v té době objevili v dresu MU : Gordon Strachan, Peter Davenport, Alan Brazil, Jesper Olsen a Peter Beardsley. Špatné výsledky v sezoně 86/87 vedli k tomu , že byl Ron Atkinson 6. listopadu 1986 propuštěn. Nastává dlouhá éra Alexe Fergusona.

Sir Alex Ferguson (1986 – doteraz)

Alex Ferguson přišel do Manchesteru United jako manažer 6. listopadu 1986, když ve funkci manažera United vystřídal Rona Atkinsona. Ferguson
předtím působil jako hráč ve skotských klubech Queen’s Park, St. Johnstone, Dunfermline, Glasgow Rangers, Falkirk, Ayr United a jako manažer ve fotbalových klubech East Stirlingshire, St. Mirren a Aberdeen. Z prvních třinácti utkání po příchodu Fergusona Manchester vyhrál pouze tři utkání a šest zápasů prohrál. Manchester rovněž vypadl z Littlewoods Cupu, když jej porazil Southampton 4:1. Fergusonovi se tak vstup do nového klubu moc nepovedl. Klub z Old Trafford se propadl v Division One na sestupové příčky. Nakonec se Fergusonovi povedlo dotáhnout tým na konečné 11. místo v tabulce. Od této doby začal Ferguson praktikovat systém, že klíčové hráče týmu začal doplňovat mladými hráči, které Manchester vychoval a stále vychovává. V sezóně 1987/1988 Manchester skončil pod vedením skotského manažera na druhém místě, také díky novým posilám Viv Andersen, Steve Bruce a Brian McClair. Poté ale přišly opět neúspěchy – v sezóně 1988/1989 Manchester skončil až 11. a v sezóně 1989/1990 skončil dokonce až 13., a to navíc byl v prosinci na sestupových příčkách.

Fanoušci klubu nebyly s Alexem Fergusonem spokojeni a chtěli jako rezignaci. Manchester v lize stále předváděl nepříliš uspokojivé výsledky, ale 17. května 1990 anglický klub získal FA Cup, když Manchester porazil v opakovaném utkání Crystal Palace 1:0. Pro Manchester to byla první trofej z posledních pěti letech a Ferguson si tak alespoň trochu udobřil fanoušky Red Devils. Od té doby už byl Manchester jenom silnější a silnější. V roce 1991 si Fergusonovi svěřenci zahráli ve finále Ligového poháru a ve finále Pohárů Vítězů Pohárů Manchester porazil Barcelonu 2:1. V sezóně 1991/1992 Manchester skončil v lize druhý, těsně za Leedsem United. V této sezóně získal Manchester alespoň Ligový pohár, když ve finále porazil Nottingham
Forrest 1:0. Ferguson získal s týmem v této sezóně i Super Pohár, když United porazili Rudou Hvězdu Bělehrad 1:0. V sezóně 1992/1993 Manchester
konečně získal titul v Premier League, když o něj bojoval s Aston Villou. Manchester čekal na titul 26 let. Alex Ferguson byl díky titulu z
Premier League vyhlášen Manažerem roku. Tuto cenu vyhrál i následující rok, když Manchester opět triumfoval v Premier League. United v sezóně 1993/1994 získali i FA Cup a stali se tak teprve šestým týmem, kterému se podařilo získat „Double“. Alex Ferguson se stal prvním manažerem, který získal titul v Anglii i ve Skotsku. Po Johanu Cruyffovy se stal druhým manažerem na světě, který získal Pohár Vítězů Pohárů s týmy z různých zemí. V roce 1995 Ferguson získal z Newcastelu Andyho Colea za 7 miliónů liber. 25. ledna téhož roku Eric Cantona v zápase mezi Manchesterem United a Crystal Palace zaútočil na fanouška Crystal Palace a byl vyloučen. Poté klubu kvůli disciplinárnímu trestu chyběl děvet měsíců. To se na klubu hodně projevilo a po pěti letech Manchester nezískal ani jednu trofej. Manchester v posledním zápase Premier League neuspěl na hřišti West Hamu a ve finále FA Cupu prohrál s Evertonem.

Sezóna 1995/1996 už ale patřila opět Manchesteru. United opět získali „Double“ – vyhráli Premier League i FA Cup. Důležitou roli v této sezóně hráli Eric Cantona, Mark Hughes, Andrei Kanchelskis a Paul Ince. Pět hráčům United základní sestavy bylo pod 21 let a byli produktem výchovného systému v Manchesteru. Ferguson získal opět cenu pro nejlepšího manažera. V létě roku 1996 Ferguson do týmu přivedl dva norské hráče – Ole Gunnara Solskjaera a Ronnyho Johnsena.

V listopadu 1996 oslavil Alex Ferguson na lavičce United desetileté výročí a od Sira Matta Busbyho se stal nejdéle sloužícím manažerem v Premier League. Manchester získal v této sezóně opět titul v Premier League, bohužel v semifinále Evropského poháru prohrál s Borussi Dortmund.

V sezóně 1998/1999 Ferguson získal s Manchesterem Trouble (FA Cup, Premier league a Ligu Mistrů) a tím se tak stal prvním pracujícím fotbalovým manažerem, který získal titul Sir.

V následující sezóně 1999/2000 sice Fergusonův tým vypadl z Ligy Mistrů, kvůli porážce s Realem Madrid 3:2, ale získal svůj šestý titul v posledních osmi letech. Před druhým Arsenalem zvítězili o 18 bodů. Sir Alex se také stal prvním manažerem United, který nad hlavu zvedl Interkontinentální pohár, když Rudí ďáblové porazili díky brance Keana Palmeiras 1:0.

Boss United se na konci sezóny 2000/2001 opět zapsal do historie United, když jeho svěřenci získali tři ligové tituly za sebou. O vítězi se prakticky rozhodlo už v lednu, kdy měl Manchester 15-bodový
náskok. Sezónu dokončili s 10-bodovým náskokem na druhý Arsenal a mohli se tak opět radovat z ligového titulu. Bohužel se Manchesteru v Lize Mistrů nevedlo tak, jako v lize, a ve čtvrtfinále je vyřadil Bayern Mnichov.

Na konci sezóny 2001/2002 skončili United na třetím místě a Alex Ferguson prodloužil svůj pobyt na Old Trafford na další tři roky. Ohromující byla forma Ruuda van Nistelrooye, který sezónu zakončil s 36 vstřelenými góly. Alex prvně váhal s koupením Holanďana, který byl rok předtím zraněný, ale nakonec ho za 19 miliónů koupil a nákup se vyplatil. Nehledě na porážku ve finále Worthington Cupu s Liverpoolem, zažili United skvělou sezónu. Přesně řečeno vyhráli osmý ligový titul v posledních jedenácti letech.

V průběhu sezóny 2002/2003 byl jasným favoritem londýnský Arsenal, ale United díky devíti vítězstvím v posledních deseti utkáních předstihli Arsenal a sezónu zakončili na prvním místě. V této sezóně Manchester vypadl s Realem Madrid ve čtvrtfinále Ligy Mistrů díky super-hattricku Ronalda.

Na konci sezóny 2003/2004 Alex Ferguson pomohl Manchesteru k zisku jedenáctého vítězství v FA Cupu. Ale jinak to byla pro Manchester sezóna plná zklamání. V Lize Mistrů vypadli na úkor FC Porto (pozdějších vítězů), v Premier League skončili až na třetím místě za Arsenalem a Chelsea a z ligového poháru je vyřadil West Bromwich. Bylo to hlavně způsobeno absencí Rio Ferdinanda, který si odpykával osmi-měsíční distanc za to, že vynechal dopingovou kontrolu.

Nový hráči Eric Djemba-Djemba a José Kleberson Fergusona zklamali, ale přestup 19-letého Portugalce Cristiana Ronalda za 12.24 miliónů liber ze Sportingu Lisabon se klubu výrazně vyplatil. Fabien Barthez strávil ve francouzském týmu Olympique Marseille půlroční hostování, které se potom změnilo v přestup a jeho místo v bráně United nahradil americký brankář Tim Howard.

Na začátku sezóny 2004/2005 koupil Manchester 19-letého anglického útočníka z Evertonu Wayne Rooneyho za počáteční cenu 20 miliónů liber a svými výkony na konci sezóny získal
ocenění PFA Young Player of the Year. Alex Ferguson dále koupil do obranné řády Argentince Gabriela Heinzeho

V sezóně 2004/2005 Manchester nezískal jedinou trofej, velký vliv na to mělo zranění Ruuda van Nistelrooye, který promarodil téměř půlku sezóny. Tým skotského manažera skončil tak potřetí na třetím místě za poslední čtyři sezóny. United zklamali i ve finále FA Cupu, když na penalty prohráli s Arsenalem.

Před začátkem sezóny 2005/2006 začal Alex Ferguson řešit problémy na postu brankáře a záložníka, když do týmu koupil holandského brankáře Edwina van Der Sara z Fulhamu a záložníka Park Ji-Sunga z PSV Eidhoven. Tahle sezóna je pro Fergieho velice významná, neboť je to jeho 35. sezóna ve funkci manažera a jeho 20. sezóna na Old Trafford. United se na začátku sezóny museli potýkat s řadou zraněními, když jim chyběli zkušení hráči jako Gary Neville, Gabriel Heinze či Roy Keane. Irský záložník ostře kritizoval výkony Ria Ferdinanda, Darrena Fletchera, Johna O´Shea a
Alana Smitha. Navzdory kritice, United dokázali porazit v „Divadle snů“ Chelsea. Ale bohužel tato legenda za nejistých okolností 18.listopadu z Manchesteru odešla. V této sezóně United nepostoupili ze základní skupiny Ligy Mistrů a v šesti utkáních pouze jednou dokázali zvítězit. Nedostali se ani do Poháru UEFA.