Přesně před sedmdesáti lety se narodil král a legenda Manchesteru United Denis Law.
Když přišel 24. února 1940 v Aberdeenu na svět, ani zdaleka královského původu nebyl. Otec George byl obyčejný rybář, matce Robin se Denis narodil jako sedmé dítě v pořadí. Denis dokonce neměl ani královskou korunu, aby svému rodnému Skotsku vládl. Deset let však přece jen kraloval. Ve fotbalovém klubu Manchester United. Byl to král Old Trafford. A právě dnes slaví už své 70. narozeniny. Porazil v boji i zákeřnou rakovinu a zůstane zřejmě jediným hráčem v historii, který si zahrál za oba Manchesterské kluby a je přesto u obou milován.
Jako mládežník koncem 50. let začínal s fotbalem v Manchesteru City, odkud byl za rekordní částku 55 tisíc liber koupen Huddersfieldem. Na první pohled by do něj nikdo neřekl, jak skvělý ve skutečnosti je. Za své tato mylná představa vzala ihned, jakmile jste ho uviděli na hřišti. Byl něčím výjimečný, speciální. Měl X-faktor.
V létě roku 1961 po skvělé sezoně přestoupil do Turína FC 110 tisíc liber. V Itálii byl ovšem nešťastný a po dvanácti měsících trápení se vrátil zpět do Anglie. Sir Matt Busby se vytasil s další rekordní částkou zaplacenou za jednoho hráče a Denis Law se tak za 115 tisíc liber stěhoval na Old Trafford. A rekordy, které Law vytvářel, splatil každičkou penny. 237 branek ve 409 startech mluví samo za sebe. Není divu, že byl pro fanoušky králem s hradem Old Trafford. Bývalý skvělý irský záložník United Sammy McIlroy na Lawa vzpomíná: „Mnoho jsem se toho od Lawa naučil,“ říká. „Naučil Vás každý aspekt hry, který Vám pomohl skórovat.“
„Nůžky, chytré branky, tvrdé střely, náhodné góly. Stačila mu sebemenší příležitost a obránci věděli, že jsou v nebezpečí.Nebyl nijak extra vysoký, ale jeho hra hlavou byla obdivuhodná. Nikdy jsem neviděl hráče, který by z místa vyskočil tak vysoko. Nebyl urostlý, ale věděl, jak se o sebe starat,“ pokračuje McIlroy.
„Jeho nohy vypadaly jako kdyby byly elastické. Když jej bránil urostlý obránce, Denis jej prostě obehrál. Není vůbec pochyb, že na vrcholu své kariéry byl jedním z nejlepších světových útočníků. Ne-li nejlepších. Lidé se mě ptají, jestli by byl nejlepší i dnes a já stále opakuji, že ano. Doslova terorizoval obrany soupeřů. Jeho cenu by jste v dnešní době stěží vyčíslili, ale bylo by to velmi hodně.“
Obránce a opora zadních řad Citizens Tommy Booth proti němu mnohokrát v 60. a 70. letech nastoupil aniž by si uvědomil, že se nakonec potkají v jednom týmu jako spoluhráči. „Byl to zlý sen hrát proti němu,“ říká. „Myslím, že to byl hlavně jeho reflex, kterým vynikal. Byl vždy o krok napřed.“
„Nikdy jste jej neviděli sprintovat přes půlku hřiště, ale v okolí pokutového území byl smrtící. Byl opravdu chytrý hráč, počkal si vždy na svou příležitost a bez mrknutí skóroval.“
„Vzpomínám si na jedno derby, před kterým začátku utkání Mike Doyle, jenž United opravdu nenáviděl, si do Red devils rýpl prostřednictvím novin, jak to míval před takovými zápasy ve zvyku. Uběhlo jen pár minut a vedli jsme 4:0. O poločase jsem s Denisem mluvil a on mi řekl, že jen čekal, až rozhodčí ukončí to utrpení. Po začátku druhého poločasu se ke mně dostal míč a měl jsem jej pod kontrolou. Najednou jsem ucítil, jak do mé pravé nohy někdo kolíky zajel. Otočil jsem se a uviděl jsem Denise s trochu rozpačitým pohledem. ´Ach promiň Tome, to bylo pro Doyla´ řekl.“
„Samozřejmě, když se pak na Eastland vracel, neměl to jednoduché, stále to však byl výborný nákup a skvělá posila. Měl veliký smysl pro suchý humor, vždy však byl připraven poradit, když od něj mladí hráči něco potřebovali.“
„Přestože jsem byl hráčem City, často jsem chodíval na Old Trafford, abych viděl v životní formě hrajícího Denise Lawa. Byl to prostě neuvěřitelný útočník. Vstřelil tolik branek, o kolika si může většina útočníků nechat jen zdát.“
„Byla velká čest jej poznat a za každého fanouška City bych mu tomuto skvělému člověku chtěl popřát vše nejlepší k jeho 70. narozeninám.“
K přání se pochopitelně připojujeme, vše nejlepší!