V tomto článku se můžete dočíst, co řekli naši hráči, legendy a manažeři ke svému vztahu k „Divadlu snů“, tedy stadionu Old Trafford
Ryan Giggs vzpomíná na své nejlepší okamžiky na Old Trafford takto:
Každý gól, který jsem vstřelil na Old Trafford pro mě byl velice specifický a významný, ale jeden z nich mi uvízl v paměti více než ostatní. Byl to gól z přímého kopu v utkání proti Blackburnu v roce 1993. Ta branka nám zajistila zisk titulu, což bylo něco naprosto neuvěřitelného, protože to byl můj první ligový titul s United.
Na ten gól si vzpomínám velice často, zvláště proto, že noc po něm byla nezapomenutelná a my jsme slavili až do rána. Prohrávali jsme v tom zápase 1:0, takže můj přímák byl velice důležitý a vrátil nás do hry.
Nesmírně důležité místo v mých vzpomínkách zaujímají také zápasy, ve kterých jsme na Old Trafford prohrávali a dokázali jsme je zvrátit v nás prospěch až v posledních minutách. V rámci této skupiny zápasů si vždy vybavím dva góly Steva Bruce v roce 1993 proti Sheffieldu Wednesday, a také nedávný gól Federica Machedy proti Aston Ville. Z této sezóny pak nervy drásající závěr se skvělým koncem pro nás v utkání s Manchesterem City.
Pak jsou tu také velké zápasy, které jsme na Old Trafford odehráli v rámci evropských pohárů. Vzpomínky na Juventus Turín ze sezóny 1998/1999 jsou neskutečné, stejně tak jako ty na semifinále Champions League 2007/2008 proti Barceloně.
Gólu, kterým Andy Cole rozhodl v roce 1999 o mistrovském titulu pro Manchester United v zápase s Tottenhamem, se v mých vzpomínkách na utkání na tomto úžasném stadionu dostává také zvlášť významného místa.
Nikdo tehdy netušil, že ten Andyho gól nastartoval nejlepších deset dní v našich životech. Nikdo ještě netušil, že tu sezónu získáme Treble, ale všichni si byli dobře vědomi toho, co znamená zisk ligového titulu před vlastními fanoušky. Řekli jsme si pak, "no co, jednu trofej máme, teď si pojďme i pro zbylé dvě."
Také legendární Bobby Charlton vzpomíná na Old Trafford s velkou láskou. V padesátých letech zde zahájil svoji neskutečnou kariéru.
Jedna z první událostí, kterou mám spojenou s Old Trafford je vítězství v lize v roce 1956 (sezóna před mým debutem v dresu United)
Tým tehdy vedl nad Blackpoolem po brance Johnny Berryho. Druhý hřebíček do rakve Blackpoolu poté zatloukl Tommy Taylor a akcie Manchesteru šly strmě nahoru. Právě toto utkání bylo jedním z nejdůležitějších na cestě k titulu v sezóně 1955/1956, kterou Manchester nakonec vyhrál s 11bodovým náskokem.
Tým okolo Matta Busbyho byl v té době na strmém vzestupu a Manchester znal najednou celý svět.
Vždycky si vzpomenu na tu nezapomenutelnou atmosféru, která na stadióně panovala v utkání proti Charltonu Athletics, v němž jsem debutoval (10/1956). Atmosféra tehdy byla skvělá. Na naše utkání bávalo vždy vyprodáno a další lidé se ještě mačkali před stadionem a čekali na to, jak se utkání vyvine.
Asistent trenéra, Jimmy Murphy, nám vždycky říkal: "Vidíte všechny ty lidi? Jsou to obyčejní dělníci, kteří chodí každý den do práce a živí své rodiny. V práci nemyslí na nic jiného než na svůj milovaný klub, sní o sobotním ligovém utkání. Jen jednou za týden se oprostí od svých pozemských starostí a jsou se podívat na své ikony. Na vás! Musíte pro ně v každém utkání udělat maximum, nesmíte je nikdy nudit!"
A co na Old Trafford říká legenda let 90., David Beckham, který Divadlo snů opustil v roce 2003 a nyní se chystá na velký comeback v dresu AC Milán?
Vzpomínám především na svá poslední utkání v dresu United. Mým úplně posledním zápasem v rudém dresu bylo venkovní utkání proti Evertonu. Týden před tím jsem nastoupil ke svému poslednímu utkání na Old Trafford. Bylo to proti Charltonu a my vyhráli 4:1.
Na Old Trafford mám však i mnoho dalších vzpomínek. Patří k nim i můj gól proti Řecku v rámci kvalifikace o postup na mistrovství světa.
Vzpomínám si také na skvělá vítězství v mládežnických kategoriích. Sem patří například vítězství nad Liverpoolem a Manchesterem City v rámci Youth Cupu v roce 1992.
Je opravdu těžké z toho nesmírného množství skvělých zážitků vybrat těch několik, které jsem zde uvedl. Život na Old Trafford byl totiž vždy úžasný. Stačí ocitnout se v útrobách stadionu nebo vyjít na hrací plochu. Hned vás obklopí ten specifický pocit, který máte právě jen na Old Trafford.
Vzpomínky osoby snad nejvíce svázané s tímto posvátným stánkem fanoušků Manchesteru United, Sira Alex Ferguson, by jistě vydaly na celou knihu. Zde tedy alespoň některé z nich.
První utkání na Old Trafford v roli manažera?
Bylo to utkání proti QPR a my ho vyhráli 1:0 gólem Johna Sivebaeka. Ta branka padla z přímého kopu a já si pamatuji, že jsme tehdy mohli vyhrát mnohem větším rozdílem.
Nemyslím si, že to byl ten nejlepší možný debut před zraky fanoušků Manchesteru. Ale oni mi po zápase vyjádřili obrovskou podporu, za což jsem jim byl velice vděčný.
Nejoblíbenější gól jeho celku na Old Trafford?
To byla branka Paula Scholese v utkání proti Panathinaikosu v roce 2000. Krásnému gólu předcházelo 32 přihrávek, což činilo tu branku ještě krásnější.
Vždycky jsem si přál překonat situaci, kdy se Southamptonu podašilo vstřelit gól po 38 přesných přihrávkách. To se sice nepodařilo, přesto si myslím, že naše akce byla mnohem povedenější, a to hlavně díky třešničce na dortu, kterou byla Scholesyho geniální branka obloučkem, na kterou neměl gólman Panathinaikosu nárok.
Nejlepší atmosféra?
Miluji atmosféru večerních utkání. Sledovat fanoušky za umělého osvětlení, to je něco úchvatného. Vše pak vrcholí v utkáních, kdy máte celý stadion v zádech a cítíte jeho obrovskou podporu. To se stalo například v semifinálovém utkání Ligy Mistrů proti Barceloně.
V prvním poločase jsme byli lepším celkem a odměnou nám byl krásný gól Paula Scholese. V druhém poločase však přišly problémy, které vrcholily obrovským tlakem Barcelony v posledních dvaceti minutách. Dodnes jsem přesvědčen o tom, že jsme to utkání zvládli především díky našim neskutečným fanouškům.
Velké zápasy na Old Trafford jsou prostě nezapomenutelné.
A co na Old Trafford španělský "malý generál" Xavi? Ten odehrál na Old Trafford své první utkání v dresu Barcelony v rámci evropských pohárů. Psala se sezóna 1998/1999.
Bylo to v sezóně 1998/1999 a my byli ve skupině smrti. Na Old Trafford svítil na světelné tabuly stav 2:2. Tehdy mi trenér Luis van Gaal řekl, abych se šel rozcvičit, že prý půjdu brzy na plac.
Zatímco jsem se rozcvičoval, David Beckham vstřelil gól z přímého kopu a my prohrávali 3:2. Ten hluk, který byl najednou všude kolem mě, to je něco, na co do smrti nezapomenu.
Pro mě to bylo, jako bych se místo Alenky ocitl v říši divů. Bylo mi tehdy 18, hrál jsem za barcelonské béčko, na tréninky jezdil metrem a k utkáním nastupoval před necelou tisícovkou diváků. A pak najednou Old Trafford a kolem přes 50 000 zdivočelých anglánů řvoucích mi do uší.
Nevěřil jsem, že v tom pekle můžeme vyrovnat. Ale podařilo se. Šel jsem na hřiště, Nicky Butt vyrobil faul a Luis Enrique vyrovnal z penalty na 3:3.
Víc než výsledek si však pamatuji ten ohlušující řev. Old Trafford je od té doby mým oblíbeným stadionem.
Nejlepší vzpomínky momentálně jednoho z nejoddanějších hráčů Manchesteru United, Patrice Evry, se vážou především k utkáním na evropské pohárové scéně.
Jedna z mých nejlepších vzpomínek se váže k semifinálovému utkání proti Barceloně v roce 2008. Atmosféra na stadionu byla plná statické elektřiny. Ten zápas je pro mě naprosto nezapomenutelný.
Další krásnou vzpomínkou je vysoké vítězství nad AS Řím 7:1. Tehdy jsem vstřelil gól a proto je pro mě to utkání ještě specifičtější.
Také utkání proti Manchesteru City z podzimu, které Michael Owen rozhodl až v posledních vteřinách, ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Už dlouho jsem neviděl všechny hráče, manažery a fanoušky tak šťastné jako právě ten den.
Věřím, že Manchester United je skutečným divadlem snů, ale jen pro nás, ne pro hosty! Ostatní týmy se Old Traffordu bojí, a to je dobře! Když naši fanoušči začnou zpívat, připadáte si neporazitelní a to na "Theatre of Dreams" miluju.
Když nastoupím na Old Trafford, připadám si doma! Cítím se nesmírně silný, takže i když třeba dostaneme gól a prohráváme, věřím až do posledních chvil ve vítězství. Všude kolem vás je zvláštní, vítězný duch, který vám ani na chvíli nedovolí pochybovat o vašem vítězství.
