Ročník 2001/2002. Manchester United kráčí od porážky k porážce, jejichž konečný počet se zastavil na čísle 9. Sílí hlasy po odvolání do té doby nedotknutelného Sira Alexe Fergusona. Zlomový rok v Sirově kariéře na Old Trafford.
Do sezóny 2001/2002, čili do jubilejního 10.ročníku Premier League, vstupovali fotbalisté Manchesteru United jako čtrnáctinásobní mistři Anglie, když dokázali vyhrát předchozí tři sezóny v řadě. V závodě s Liverpoolem v počtu mistrovských titulů už měli svého soka na dohled a vše nasvědčovalo tomu, že i v té následující něco z jeho náskoku ukrojí. Liverpool totiž připomínal spíše pomalý osobní vůz, který řídí důchodce jedoucí v pátek odpoledne na chalupu, než výkonný sportovní vůz nejúspěšnějšího týmu Anglie. Proti rozjetému expresu Red Devils nemohl obstát ani v nejmenším a za tradičního soupeře o mistrovský titul se dal považovat pouze Wengerův Arsenal, jenž jako jediný stačil dlouhodobě prohánět ďábly v cestě za triumfem. Ferguson po tradičních slovních přestřelkách a psychologické válce Wengerem, které se staly nedílnou součástí letní přípravy i následného průběhu ročníku, mohutně posílil a co víc, podařilo udržet tým pohromadě, když jediný citelnější odchod znamenal přestup Andyho Colea. Hvězdy jako Verón, Nistelrooy, nebo v průběhu sezóny Diego Forlán měly být příslibem k další trofeji, jež měl nad hlavu zvednout kapitán Roy Keane. Vše tedy nasvědčovalo k pokračující nadvládě ostrovního fotbalu Manchesterem United. Nikdo si nepřipouštěl neúspěch, nikdo ani na minutu nezapochyboval o selhání. O to větší možná byl šok, jaký zažili fanoušci, vedení, ale hlavně sám skotský lodivod, který vedl ve své 15. sezóně United jako manažer.
Počátek všeho
Blížil se začátek nového ročníku, tým se pilně připravoval na závod, v jehož cíli si měli United na seznamu úkolů, které musí ten rok splnit, v políčku „Výhra titulu“ odškrtnout fajkou jeho dokončení. Všechno šlo jak po másle a stejně jako letos se Manchester připravoval v Asii na svém turné. To i dopadlo velice obdobně jako letos. Manchester nezaváhal ani na minutu a všechny 3 zápasy dokázal zvítězit. Idylka po návratu do Anglie ale trvala pouze několik dní. Ačkoliv by se totiž mohlo na první pohled zdát vše v pořádku, opak byl pravdou. Následovala totiž řetězová reakce událostí, které více či méně ovlivnily budoucnost hráčů, Fergusona, ale hlavně celého klubu Manchesteru United. Pro takzvaný „butterfly efect“ by spouštěcím impulzem právě sám Fergie. Sir Alex Ferguson ve své kariéře, ať už hráčské nebo trenérské, respektive manažerské, mnoho přehmatů neudělal, nicméně v úvodu nadcházející sezony se jich dopustil hned několika. Skotský manažer se nemohl řídit příslovím „Chybami se člověk učí“, protože v dosavadní funkci manažera na lavce United těch chyb udělal jako šafránu. Jeho hluché místo a chyby, ze kterých se měl poučit, na něj čekalo právě nyní. V létě 2001 totiž vrcholil několikaměsíční spor Jaapa Stama se Sirem Alexem a dosáhl až do takové míry, že byl Fergie nucen prodat svého nejlepšího obránce, a to za cenu 16,5 milionů liber do italského Lazia Řím. Sám Ferguson se před dvěma lety nechal slyšet, že byla velká chyba se Stama zbavit. Toho léta se ale prohlásil, že to byla nabídka, která nešla odmítnout. Místo něj přivedl z Interu Milán sice velezkušeného a mezinárodními zápasy ostříleného mistra světa z roku 1998, leč dosluhujícího Laurenta Blanca, který měl to nejlepší za sebou. Ten se dokonce se vinou vysokého věku vzdal reprezentace už předcházející rok, aby se mohl soustředit pouze na fotbal klubový a měl vytvořit přechodné řešení na postu středního obránce. Bez jeho příchodu by byla obrana doslova namydlená, protože alternativ neměl v podobě Johnsena, Browna, nebo mladičkého O´Shea, který mimochodem začínal na pravém bekovi, Ferguson zrovna moc. Další ránu zažil Manchester na lavičce. Steve McLaren, tehdejší asistent Sira Alexe, dostal nabídku ze severoanglického Middlesbrough na post manažera. Po nabídce 16,5 milionu za Stama byla i toto nabídka, na kterou nemohl říct nikdo, zejména sám McLaren, ne. Steve se tedy stěhoval na severovýchod Anglie a tak přibyly další vrásky na čelo skotského manažera. I tuto díru ale doslova zalepil Jimem Ryanem, který už dlouhodobě působil na Old Trafford a měl vytvořit taktéž dočasnou náhradu. Idylické léto bylo tedy těmito událostmi nepatrně narušeno, ale pořád to nejhorší Fergusona přeci jen čekalo. Po začátku sezóny, kdy ještě United dokázali držet krok s konkurencí, přišel podzim, jenž by Ferguson nejradši ze své kariéry vymazal. Butterfly efect, na který jsem upozorňoval výše, se rozjel naplno…
Jak se to semlelo
Pokud jste manažerem takového klubu, jakým Manchester bezpochyby je, musíte se vypořádávat s extrémním tlakem na Vaši osobu, který neutichá snad ani když spíte, nebo jdete na záchod. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě. Už v létě prosakovaly na povrch informace, že by měl Ferguson skončit a přenechat manažerské křeslo někomu dalšímu. Všechny spekulace ale utnul a jako odpověď dal těmto zlým jazykům výsledkově podařenou letní přípravu a také solidní start do Premier League. V prvním zápase dokázal doma Manchester porazit nováčka z Fulhamu, když se k výhře doslova protrápil a výhru 3:2 zařídila nová akvizice Nistelrooy. Mimochodem za Fulham v té době válel Louis Saha, který později d oUnited přestoupil. Po tomto zápasu přišla série dvou remíz s Rovers a Villans a další výhra, tentokrát už vysoká, s Evertonem. Doposud odehrané čyři zápasy znamenaly 8 bodů pro United a bodovat se Red Devils nepodařilo až v pořadí 5. zápase, kdy Newcastle v St.James Parku v přestřelce zvítězil 4:3. To byla voda na mlýn Fergieho odpůrců, kterých se po nepodařeném zápase vyrojí stovky. Ti byli ale záhy umlčeni sérií další tří výher, bohužel až do závěru sezóny poslední. Všechno se v nekonečnou šňůru neúspěchů najednou zlomilo jedním zápasem a chyby, které byly promíjeny, respektive tolerovány při vítězných zápasech, najednou vypluly na povrch tak, že bily přímo do očí. Tím zlomovým zápasem bylo domácí utkání se sousedem na mapě, nikoliv v tabulce. Bolton Wanderers měl plné ruce a hlavně nohy práce se záchranou v Premier League a nikdo nečekal, že by si mohli odvézt z Old Trafford plný bodový zisk. Řekl bych, že s tím nepočítali ani oni sami, nicméně se to Trotters podařilo a vítězství 1:2 bylo zasloužené. Nové posily nehrály tak, jak si šedovlasý Skot představoval. Veróna můžeme dnes zařadit mezi nejhorší nákupy a ani Laurent Blanc nepředváděl světoborné výkony. V této době poprvé začaly sílit hlasy po odvolání do té doby nedotknutelného manažera, rodáka z Glasgow. Sám Ferguson se nechal slyšet, že skončit nehodlá, nicméně v jeho hlase i z jeho chování bylo jasné, že si tuto možnost v hlavě přemítá. V období mezi 20.říjnem a 8.prosincem 2001, tedy mezi zápasy s Boltonem a West Hamem, dokonce Manchester United vyhrál pouze jeden jediný ligový zápas z celkových sedmi, které sehrál a propadl se až na nelichotivé 9.místo v tabulce Premier League. Naplno bodovat se United podařilo až 12.prosince 2001, kdy deklasovali doma Derby County 5:0. To už ale sám Alex Ferguson nevydržel ty nekonečné dohady o jeho odchodu a oficiálně oznámil svůj konec na lavičce United po skončení sezóny. Úsilí novinářů, odpůrců Manchesteru a dalších, přineslo své ovoce a hledání nového manažera tedy začalo už před koncem kalendářního roku 2001.
Hledání náhrady
Prakticky okamžitě se začalo spekulovat o jménech, která by mohla po patnácti letech nahradit na lavičce Manchesteru Sira Alexe. To o čem každý před sezónou pouze šeptal se totiž stalo skutečností. Fergusonovi měla v létě 2002 skončit smlouva a k jejímu prodloužení ne a ne dojít. Už v té době se tedy spekulovalo o možných nástupcích, nicméně po oficiálním prohlášení Skota vypuklo šílenství naplno. V novinách, bulváru a dalších magazínech se denně skloňovaly jména jako David O´Leary, Ottmar Hitzfeld, Martin O´Neill, Fabio Capello, Aimet Jacquet nebo Sven Göran Ericsson až do zlbnutí. Některé z nich byly pouze bulvární výmysly, některé nereálné. O´Leary v té době na lavičce Leedsu vedl peloton klubů Premier League a jedním okem šilhal po mistrovském titulu. Měl totiž v rukou, nebo spíš pod ní několik světových hráčů, kteří v dnešní době hrají roztroušeni po celé Premier League. Namátkou z této skvělé generace jmenuju například Viduku, Robinsona, Kewela a hlavně Ferdinanda, který následující rok přestoupil právě do Manchesteru spolu s Alanem Smithem. Ani Hitzfeld neměl důvod odcházet od skvěle rozjeté práce v Bayeru, se kterým vyhrál titul v Německu i v Lize mistrů. Navíc měl zaděláno na zisk dalšího mistrovského poháru, nebo spíše talíře, pro vítěze Bundesligy. Nejvážnějším kandidátem na post manažera United byl médii pasován italský kouč AS Řím Fabio Capello, jenž hledal nové výzvy po výhře Scudetta s tímto římským týmem. V Alexovi ale začalo hlodat každému dobře známé „co kdyby“.Proto se snažil sám Ferguson celou situaci uklidnit a vyřešit, když nevyloučil změnu svého rozhodnutí, když doslova prohlásil: „V těchto dnech nepřemýšlím o ničem jiném, než o svém rozhodnutí skončit na lavičce Manchesteru. Jestli změním názor? Člověk nikdy neví…“ Prakticky ihned ale tuto zprávu dementoval tehdejší výkonný ředitel United Edwards s tím, že nadále jednají s trenéry, kteří by měli teoreticky nahradit Fergusona ve funkci. Nic na tom nezměnil ani fakt, že po nevydařeném období mezi 20.říjnem a 8.prosincem skončilo jízdou ďáblů, kteří zvítězili šestkrát v řadě a dotáhli se na druhé místo, dva body za stále vedoucí a v Anglii kralující Leeds. Hledání nového manažera tedy pokračovalo, nikdo si však nedokázal představit, kam budou jednání směřovat.
Ferguson zůstává!
Nečekaný zvrat v této story přišel tak náhle a nečekaně, jak si nikdo ani nedokázal představit. Dne 5.2.2002 podepsal Sir Alex Ferguson další tříletou smlouvu a zpečetil tak svůj další život s Manchesterem United. Ke změně jeho rozhodnutí ho podle jeho slov přemluvila manželka a jeho tři synové. Co ale změnilo názor vedení, zůstalo nadále zahaleno tajemstvím. Tímto se dokonce vyřešila i otázka setrvání Davida Beckhama v týmu, který chtěl podepsat smlouvu až poté, co bude znám nový manažer. Zprávy o neshodách mezi Fergiem a Beckhamem podle Davidova otce nebyly pravdivé, když pohlásil: „Ať už ji podepíše teď nebo až po mistrovství světa, stále zůstává hráčem United a vím, že to tak ještě dlouho bude.“ Kde ale leží pravda, už dnes všichni víme. Vraťme se ale k Fergusonovi. Ten s týmem nakonec pokračoval ve skvělých výsledcích, tak diametrálně odlišných od začátku sezony, od podpisu nové smlouvy dokonce prohrál jediné dva zápasy a nakonec z toho bylo 3.místo, 3 body za Liverpoolem a 10 bodů za mistrem Premier League Arsenalem. V sezoně následující už ale opět pokračovala hegemonie Rudých Ďáblů a tu narušil pouze jedenkrát Arsenal a londýnská Chelsea, která si koupila 2 tituly v letech 2004-2006. Sir Alex Ferguson na lavičce Manchesteru pokračuje až do dnes a úspěchů sbírá stejně, jako tomu bylo ve veleúspěšných 90. letech. Doufejme, že mu to ještě pár let vydrží.