Odborníci na celém světě se stále dohadují, která že stoperská dvojice hrající pod SAF byla lepší. Je to momentálně hrající duo Vidič-Ferdinand, nebo legendy klubu Bruce-Pallister?
Úspěchy klubu jsou často spojovány s góly, které vstřelí útočníci a zařídí svými přesnými trefami výhru týmu. Poté také se playmakery, kteří jim svýma skvělýma přihrávkama na tyto góly nahrají. Často se ale zapomíná na obránce, kteří pokud nevstřelí branku, zůstanou pouze ve stínu ofenzivních spoluhráčů. Toto naštěstí neplatí v Manchesteru United, protože v dobách, kdy po anglických stadionech běhali hráči jako Steve Bruce, Gary Pallister, nebo momentálně Rio Ferdinand a Nemana Vidič, nemohla respektive nemůže být reč o nedocenění těchto defenzivních pilířů týmu. Kdykoliv totiž všichni jmenovaní nastoupili, neznamenali jenom konec šancí soupeře na vstřelení branky, ale také dokázali ve vhodný čas zaútočit a nezřídka dokonce skórovat. Za více než 20 let, kdy na lavičce sedí Sir Alex Ferguson, se v Manchesteru vystřídalo mnoho středních obránců složené z hráčů jako Stam, Blanc, Johnsen, Silvestre, Brown a dalších. Mnoho z nich se neosvědčilo, mnoho pohořelo. Tyto dvě stoperské dvojice se ale do historie Manchesteru United zapsaly zlatým písmem, staly se legendami klubu a synonymem pro neústupnost, sílu, vytrvalost, rychlost, ale také pro loajálnost, oddanost a obětavost pro klub. Které stoperské duo ale tedy bylo lepší? Byli to Dolly a Daisy, jak se Brucovi s Pallisterem říkalo, nebo momentálně nejlepší střední obránci na světě Ferdinand a Vidič?
Na začátku to vůbec nevypadalo, že by se hráči jako Bruce a Pallister setkali v takovém klubu jako Manchester. Steve Bruce začínal v rezervě Gillinghamu, kde dokázal jako obránce vstřelit 18 branek a stal se nejlepším střelcem týmu. Podíval se dokonce na ME do 18ti let a následně se natrvalo zabydlel v prvním týmu Gillinghamu, kde si odbyl debut proti Luton Town. V roce 1980 se stal dokonce hráčem roku v tomto klubu. Setrval zde až do léta 1983, získal ještě několik dílčích úspěchů, ale klub už mu nic nového přinést nemohl. Zajímali se o něj mnozí ligoví skauti a jeden takový, Artur Cox, ho chtěl dokonce přivést k Magpies do Newcastelu. Bohužel ale ve funkci skončil a Straky se dál o tohoto hráče nezajímaly. Proto se stěhoval za částku okolo 100 tisíc liber do Norwiche, kde prožil zdánlivě nejlepší léta své kariéry a hrál za kanárky až do svých 27 let. Zdánlivě proto, jelikož v tomto věku spousta hráčů je na vrcholu svých sil a sbírá úspěchy jak s klubem, tak osobní. To ale nezajímalo Alexe Fergusona, tehdy ještě bez šlechtického přídomku, který se snažil Manchesteru United vrátit zašlou slávu a přestavoval tým. Jedním z jeho cílů se stal i Stephen Roger Bruce, jak zní, nyní už manažerovo, celé jméno. Přišel na Old Trafford v roce 1987 za více než osminásobek ceny, za kterou ho Norwich koupil. Fergie tak položil základy nejlepší obraně 1.poloviny 90.let, ale pořád chyběl ještě ten druhý do party. Gary Andrew Pallister měl cestu do Manchesteru United o poznání kratší a jednodušší než jeho pozdější partner v obraně. Začínal s fotbalem v Billingham Town a jako 19ti letého hráče ho pod sebe vzalo Middlesbrough, ve kterém strávil 5 sezon a propracoval se dokonce do Anglického reprezentačního týmu. To už ale nad ním kroužil jako sup Alex Ferguson a v roce 1989 ho přivedl za rekordních 2,3 mil. liber. Konečně byla tedy byla tato dvojice pohromadě, ale co za velké věci předvedou, zatím nikdo ani netušil. Možná ani sám Alex…
Prakticky okamžitě, když spolu nastoupili, to vypadalo jako by spolu hráli od narození. Vzájemně se skvěle doplňovali, jeden byl bojovníkem, který vyhrával souboje a rychle přistupoval k útočníkům, druhý byl výborně technicky vybaven, rozehrával útoky United a uklidňoval hru, když bylo potřeba. Přesně tak, jak to dělají dnes Rio a Vida. Bruce byl jako mladý hráč velice nezodpovědný a dopouštěl se mnoha zbytečných přestupků, za které byl nezřídka potrestán. Styl jeho hry dokonce dostal odpovídající název- „běsnění“. Ostatně vzpomeňme na Wayna Rooneyho. Po přestupu do United už toto nehrozilo a Steve byl vyzrálým hráčem, který dovedl k dokonalosti své už tak skvělé dovednosti. Jeho výborná práce s míčem, chladná hlava a naprostý klid, kdy dokázal podržet míč i pod nátlakem či presinkem soupeře, byly obdivuhodné. Skvělá hra hlavou a přehled ve vápně byly další z jeho domén, kterou využíval jak před vlastní brankou, tak před brankou soupeře. Dokázal hlavou dokonce vystřelit na branku tak tvrdě, jak to nedokáže mnoho fotbalistů ani nohou. V tvrdosti střely s Parkem by určitě neprohrál. Ne nadarmo vstřelil 51 branek za 414 zápasů, které v United odehrál. Jeho ochota bojovat za každé situace, za každého stavu, kdy dokázal strhnout zbytek týmu, nebo dokonce s krvavým zraněním, byla pověstná. Nikdy by ale hvězda Steva Bruce nezazářila, nebýt jeho partnera v obraně. Gary, který zastával roli dříče a dnes by si mnoho nezadal s Vidičem, byl jeho přesný opak. Na hřišti nevypustil jediný souboj, do některých se dokonce vrhal pod hrozbou zranění, nedal útočníkům ani centimetr prostoru. To bylo dáno jeho neuvěřitelnou rychlostí, jakou na středního obránce disponoval. Závidět by mu mohl kdejaký atlet, který se specializuje na běh na 100m. Ačkoliv spolu byli světová stoperská dvojice, do reprezentačního týmu se neprosadili. Na jejich postech totiž působili Tony Adams nebo třeba Des Walker a Mark Wright. Gary odehrál za reprezentaci pouhých 31 utkání, Steve do seniorského týmu Anglie jenom nakoukl, ale bohužel ne zcela podíval a veškeré jeho reprezentační starty odehrál ještě v mládeži. Což je určitě obrovská škoda, spolu byli stopeři par excellence a jeden druhému po boku by Walkera a Wrighta hravě strčili do kapsy. To by ale znamenalo vystrnadit tehdejší hvězdu Arsenalu Tonyho Adamse a to nebyl zrovna každý schopen akceptovat.
Jak si oproti nim vedou Ferdinand a Vidič? V podstatě by se dalo říci, že vše výše napsané by se dalo považovat i za jakousi paralelu k této současné stoperské dvojici. Ačkoliv toho mají velice mnoho společného a tito veteráni z 90.let v lecčem Ria a Vidu převyšují, tak přeci jen je tu něco v čem jsou unikátní a lepší. Ferdinandovu techniku, ale i zakončení, které už mnohokrát ukázal že má výtečné, nemá ze zbylé trojice nikdo tak výborné. Jeho gól do šibenice proti Liverpoolu byla špička ledovce. Navíc- umí někdo jiný slavnou Riovu otočku o 360°? Nemanjovi stačí mnohokrát k ubránění soupeře jeho chladný pohled, při kterém ne že vám běhá mráz po zádech, ale rovnou zmrznete. Celou situaci poté vyřeší s naprostým klidem jako samozřejmost. Oba mají bohaté zkušenosti z reprezentace, ve které Rio dokonce navlékl i reprezentační pásku Albionu. V tomto směru také své předchůdce poráží.
Kdo je ale tedy ten nejlepší? Jsou to dva lidé, kteří se stali blízkými přáteli, odehráli spolu 7 sezón v nejlepším klubu na světě, bok po boku přes 300 utkání, ale co do úspěchů méně úspěšní než Rio a Vida, kteří spolu hrají teprve krátce, ale už stihli vyhrát prakticky vše? Jako jednotlivci byli individuálně lépe vybaveni Dolly a Daisy, než Rio a Vida a jako pár byli bezkonkurenční. Jako by mezi něma fungovalo ne periferní vidění, ale přímo telepatie. Mnozí říkají, že se styl od 90. let v mnohém změnil a neobstáli by v moderní éře díky robustním postavám. Nicméně všechny jejich chyby eliminoval za nimi chytající Peter Schmeichel. Za tu opravdu nejlepší ovšem nepovažuji ani jednu dvojci, nýbrž kombinaci jednoho člověka z každé. A to Steve Bruce a Nemana Vidič. Chce-li ale R+V napodobit nebo dokonce překonat své předchůdce, musí zapracovat na spolupráci, prohloubit partnerství, neusnout na vavřínech a hlavně zůstat v United.