Dave Bushell a Tony Whelan pomáhájí mladíkům na hřišti a mimo něj. Tady vám přináším jejich rozhovor, kde se mimojiné dozvíte, kolik hráčů United odchovali do profesionálního fotbalu a hrajou teď v jakémkoliv klubu.
Takže, jak dlouho už pracujete ve fotbale?
TW: Hodně dlouho! Připojil jsem se k United jako začátečník v roce 1968 a strávil jsem zde 5 let. Potom jsem se přesunul do City a později do Rochdale a hrál jsem 6 let v Americe. Poté jsem začal s trénováním na půl úvazku tady v klubu v Centru Dokonalosti (Centre of Excellence) v roce 1990 s Nobbym Stillesem a Brianem Kiddem. V roce 1998, kdy se Akademický systém založil, jsem začal pracovat na plný úvazek.
DB: Pracoval jsem 25 let jako učitel a byl jsem také 5 let anglickým školním manažerem. Ryan Giggs byl jeden z mých kapitánů! K United jsem se připojil v půlce 90. let, jako trenér mladíků do 16 let (U16) a teď jsem zde vedoucím vzdělání a sociální péče.
Co vlastně vaše současné pozice znamenají?
TW: Naše Akademie je rozdělena do dvou částí. Tou první jsou mladí od 9 do 16 let a druhá je od 16 do 18 let. Paul McGuinness, který trénuje mladíky pod 18 let, se stará o tu starší část a já jsem zodpovědný za ty mladší. Paul a já úzce spolupracujeme s Davem, který se stará o vzdělání a bezpečnost dětí.
DB: Předtím než děti dosáhnou 16 let kontaktujeme jejich školu a ujistíme se, že ví o o jejich spojení s naší Akademií, a že jsou potencionálními elitními sportovci. Pracujeme přátelsky, abychom mohli dostat z hráče to nejlepší a to bez narušení jeho vzdělání. Pokud jsou dost dobří, je jim v 16 letech nabídnuto stipendium. Od té doby jim pomáháme najít ubytování a řídíme jejich vzdělání přes klubovou partnerskou školu v Ashtonu. Jiná stránka mé práce je pomoci najít těm, kteří se tady neprosadí, jiný klub nebo jinou kariéru.
Určitě vás těší, když můžete sledovat, jak se hráč pomalu zlepšuje a dostane se až do prvního týmu…
TW: Ano, rozhodně. Klub měl vždy tradici ve vývoji mladých hráčů a sledovat, jak hráč dospívá, nejenom jako fotbalista, ale také jako osobnost, je fantastické. Je naše práce dávat hráčům tu nejlepší možnost, aby mohli rozvíjet svůj talent a užívat si všechny tyto zkušenosti.
DB: Máme radost z toho, když hráč skončí až na té pomyslné špici. Hráči jako je Wes Brown, John O´Shea a Jonny Evans, prošli skrz mládežnickými výběry, až se stali pravidelnými hráči prvního týmu. Zatímco hráčí jako Ryan Shawcross a Phil Bardsley se tady nedokázali prosadit, ale kariéru si vytvořili jinde. Tak to bývá, když hráč dlouhou dobu nehraje, ať už z jakéhokoli důvodu, tak si odejde budovat úspěšnou kariéru jinam.
TW: Audit, který jsme prováděli v loňském roce ukázal, že je asi 70 hráčů, kteří si prošli naší Akademií a hrajou profesionálně buď tady, anebo v jiném klubu.
Jak moc vám do práce zasahuje manažer a říká vám, co máte dělat?
DB: Od bosse si můžeme být vždy jistí jeho podporou. I přesto, že má tolik práce na vlastní pozici, tak chce vždy vědět, co se děje s našimi mladými hráči.
TW: Vždy si udělá čas pro každého z klubu. Je opravdu podporující a my jsme pro něj vždy privilegovaní.
Nemůže snad být lepší příklad pro mladé, než je Ryan Giggs…
DB: Znal jsem Ryana už když mu bylo 12 let. Už v té době byl skvělý fotbalista. Podle mě je tím nejlepším, co klub kdy měl, v pojetí jeho individuální hry, týmové hry, jeho schopností, jeho chování na hřišti i v civilu a samozřejmě, jeho sbírkou trofejí.
TW: On je pravým důkazem dokonalosti a hodněkrát jsem ho použíl jako příklad pro mé svěřence. Jeho úspěchy jsou prostě neobyčejné. Způsob, jak toho dosáhl, je v tom, jak dokáže ovládat své tělo a v jeho životním stylu, kterým žije. Tím je tak ohromující.