Opora zadních řad Manchesteru United hodnotí mistrovský hattrick.
Jaký je to pocit získat tři tituly v řadě?
Je to fantastický úspěch a ani nechce věřit tomu, že se to skutečně povedlo. V několika posledních týdnech sezóny jsme odehráli hodně velkých zápasů a každým zápasem jsme se přibližovali k zisku titulu. Dokud ale nemáte trofej v náručí, není konec. Naštěstí už to máme za sebou a jsme zase mistři, což je skvělý pocit.
Byl souboj o titul nějak výjimečný díky tomu, že jste o něj bojovali s Liverpoolem?
Ano, určitě to více prožíváme. Přece jen z Liverpoolu je do Manchesteru blíže, než mají Chelsea nebo Arsenal. Najednou všude narážíte na fanoušky Liverpoolu! Trochu oddechu si můžete dopřát v londýnských klubech. Ale tady, protože jsme v podstatě sousedé, se mohou fanoušci vzájemně špičkovat. Svoji roli samozřejmě hraje i dlouholetá rivalita mezi oběma kluby.
United nevstoupili do této sezóny nijak impozantně, když z prvních pěti zápasů vyhráli jen dvakrát. Proč?
Abych řekl pravdu, sám nevím. Je to zvláštní. Prostě nám chvíli trvalo, než jsme se rozjeli. Někdy prostě neexistuje jeden konkrétní důvod, proč se vám zrovna nedaří. V průběhu sezóny na každého přijde slabší chvilka a my si vybrali hned na začátku.
Vítězství na Manchesteru City a doma se Sunderlandem před odletem do Japonska byla důležitá, protože jste díky nim udrželi kontakt se špicí…
Jo, to byly velmi důležité zápasy, protože jsme potřebovali, abychom je měli těsně na dohled, než pojedeme do Japonska. To byl náš hlavní cíl. Kdybychom tyto zápasy nevyhráli, měli bychom to pak velmi těžké. Chtěli jsme si připravit co nejlepší pozici, abychom mohli hned po návratu využít případných zakolísání našich konkurentů během našeho pobytu v zahraničí. A to se přesně stalo.
Po vítězství v Interkontinentálním poháru jste prohlásil: „Teď uvidíte pravý United.“ To vítězství vás nakoplo do zbytku sezóny?
Určitě to byl zlomový moment. Pokud uprostřed anglické sezóny hrajete dva zápasy týdně, týden co týden, někdy se nedokážete pořádně koncentrovat na svůj cíl. Cesta do Japonska nám umožnila vidět všechno z odstupu a znovu se soustředit na to, čeho chceme dosáhnout. V Asii jsme získali cennou trofej, dostali jsme se do vítězné nálady a to bylo důležité. Stát se mistrem světa je skvělý pocit a velký úspěch, na který jsme byli všichni pyšní. A to, že naši největší konkurenti nedokázali využít naší nepřítomnosti, bylo dalším impulsem, abychom se rychle dostali na vítěznou vlnu a dojeli na ní až do cíle.
Vrátili jste se a na Štěpána (26.12.) vydřeli vítězství se Stoke City, které manažer označil za velký výsledek…
Ano, určitě měl pravdu. Bylo to pro každého z nás velmi těžké a vítězství v našem prvním zápase po návratu nám pomohlo odrazit se k sérii vynikajících výsledků.
Kromě toho, že se vám dařilo vítězit, jste také překonali rekord v počtu zápasů bez obdržené branky. Jak vnímáte tento úspěch jako obránce?
Jsem na tento rekord velmi hrdý, zvláště když si vybavíte, jak moc se složení obranné řady v posledních pár měsících měnilo. Nešlo jen o změny na křídlech obrany, ale měnily se i stoperské dvojice. Mladí kluci, jako Rafael a Jonny [Evans], hráli dobře a nikdy nás nenechali na holičkách. V těchto důležitých a těžkých zápasech si prošli opravdovou fotbalovou zkouškou. Manažer jim dal důvěru a oni mu ji splatili.
Nemanja Vidič přiznal, že v prohraném zápase s Liverpoolem jste byli možná až příliš uvolnění…
Možná, nejsem si jistý. Měli jsme prostě špatný den a uhráli jsme špatný výsledek. To se během dlouhé sezóny může stát. Čím rychleji se z toho dostanete, tím lépe. My jsme však nezahráli dobře ani další týden ve Fulhamu, což pro nás bylo velkým zklamáním. Ale jak jsem řekl, může se to stát, nemůžete vyhrát každý zápas. V nějakém okamžiku se vám prostě přestane dařit a párkrát prohrajete. Musíte dělat maximum pro to, abyste co nejrychleji začali vyhrávat, a to se nám naštěstí podařilo.
Byl vítězný gól Federika Machedy proti Aston Ville klíčovým okamžikem povánoční části sezóny?
To byl prostě obrovsky, obrovsky důležitý gól a neuvěřitelný okamžik. Myslel jsem, že se z toho na tribuně zblázním! V tomto zápase jsme si prožili všechny možné emoce. V určité chvíli to vypadalo, že by se jim mohlo povést přidat další góly, pak to zase vypadalo dobře pro nás. Ronny nás vrátil do hry a pak se zničehonic objevil Macheda a prásknul to tam. Ten vítězný gól byl typický pro duch Manchesteru United – my se nikdy nevzdáváme.
To jste ukázali proti Spurs, když jste otočili z 0:2 na fantastických 5:2…
Ano, máte pravdu. My prostě vždycky hrajeme do posledního hvizdu rozhodčího. Pamatuji si, jak někteří hráči Spurs v tunelu prohlašovali, že „tento zápas ještě není vyhraný“. Všichni prostě vědí, že když nás chtějí porazit, musejí hrát dobře celých 90 minut. V minulosti jsme několikrát ukázali, že se dokážeme dostat zpátky do zápasu. Vždycky se to může podařit, protože máme nejlepší hráče, kteří dokážou střílet góly. Některé útočné pasáže tohoto zápasu byly z naší strany fantastické. Bylo to radost se na to dívat. Když dostanete dva góly kvůli nedůslednému bránění, jste prostě vděčni, že máte na lavičce hráče, kteří dokážou naskočit do zápasu a dát góly, když je nejvíce potřebujeme. Je skutečným potěšením hrát vedle takových hráčů.
Pomohl vám předchozí zisk dvou titulů při dobývání tohoto třetího?
Je to někde v nás. Nepřemýšlíte o tom, ale v určitých situacích během zápasu vám taková zkušenost bezděčně pomůže. Když něco dříve děláte a pak to děláte znovu, máte s takovou situací zkušenost a vaše reakce se díky této zkušenosti stávají instinktivními. Čím více zápasů hrajete pod velkým tlakem a dokážete vyhrávat trofeje, tím lépe víte, co máte v pravý čas dělat.
Poslední otázka: Jakou roli hráli v posledním titulu fanoušci?
Jejich podpora je velmi důležitá. Cestují po celém světě a utrácejí spoustu peněz, aby nás viděli hrát. Pro mnoho z nich je to smysl života. Jsou velmi vděční a je správné, abychom jim poděkovali, protože bez nich by tento klub nemohl přežít. Naše díky jsou opravdu.