Věděli jste například, že Fabio je už ženatý? Že jejich starší bratr také hraje fotbal? Že odmítli nabídku Realu Madrid?
Řekněte nám něco o vašem dětství? Vyrůstali jste v Riu?
Rafael: Ano, vyrůstali jsme v Riu, ale v městě vzdáleného hodinu cesty od Rio de Janeiro. Z dětství si už nepamatuji úplně všechno. Pouštěli jsme draky. Ale od pěti let jsme začali hrát fotbal. Nebylo to ohromné sídliště, ale takové normální. Chudé sídliště Ria. Velmi odlišného od sídliště tady v Anglii a fotbal byla jediná věc, co bychom dělali.
Máte va vaší rodině ještě nějaké fotbalisty?
Rafael: Náš starší bratr Luis Henrique hrál kdysi za Bresciu v Itálii. Žije s námi spolu s jeho manželkou, ale teď se vrátili do Brazílie, protože během týdne budou mít dítě. Naše celá rodině zde žije, mamka, taťka a mám dvě švagrové.
Fabio je už ženatý…
Fabio: Jo, oženil jsem se před šesti měsíci a mluvím vážně, rád jsem doma. Jmenuje se Barbara a je jí 17 let. Vzali jsme se, aby tady mohla přijít.
Rafael: Jsem méně introvertní než on, vždycky to tak bylo. Tady nechodím moc ven, ale v Brazílii jsem chodil.
Jak jste se dostali do Fluminense?
Fabio: No, hráli jsme tam na sídlišti, blízko Fluminense. Hráli jsme pět na pět a jednoho dne přišel někdo z Fluminense a zeptal se nás, jestli nechceme za ně hrát.
Byl Fluminense váš tým, tým, kterému jste fandili?
Rafael: Ano. Vždycky jsme snili o tom, že za ně budeme hrát. Bylo nám 11 let, když jsme přišli do týmu. Brečel jsem, ale po chvíli jsem si na to zvykl. Trvalo to nějaký čas a bylo to těžké, protože jsme byli mladí. Ale po roce už to bylo dobré. Z té doby máme hodně přátel, naši nejlepší kamarádi jsou odtud. Mám to tady rád, ale s Brazílií se to nedá srovnávat.
Kdy jste zjistili, že vaše zápasy sledují skauti?
Fabio: Před třemi lety. Trenér Fluminense mi zavolal a řekl mi, že zde byl trenér z Manchesteru United a chtěl s námi mluvit. Byl jsem velmi překvapen. Panebože! Ale řekl, že to je jen setkání, ne, abychom za ně hráli.
Zajímali se o vás i jiné evropské týmy?
Fabio: Jo, Arsenal a mluvili jsme také s Realem Madrid, když jsme hráli za národní tým.
Proč jste si vybrali Manchester United – nebo si Manchester United vybral vás?
Rafael: Tak trochu oboje. Pracují velmi tvrdě a každý je zná. Seňor Alex vždy mluví dobře a neustále nás podporuje. Opravdu rád ví, jací jsou lidé na hřišti i mimo něj. Ale žertujeme spolu.
Jaký je Ferguson, je přísný?
Fabio: Žertuje s námi.
Jak obtížné bylo hrát s hvězdami v Manchesteru United, když jste přišli?
Rafael: Poprvé jsem se cítil divně, když jsem vešel dveřmi a všichni ti chlapi zde byli. Styděl jsem se, opravdu jsem se hodně styděl. Ale když jsme začali s tréninkem a poznali jsme se, cítil jsem se dobře, bylo to stejné, jako kdybych hrál ve Fluminense. Patrice Evra, Carlos Tevez a Park jsou vždy spolu. Rio Ferdinand je naším skvělým přítelem. Je z nich největším vtipálkem.
Setkáváte se s ostatními hráči mimo hřiště?
Rafael: Jenom s portugalskými hráči, už jsme byli na barbecue u Naniho doma.
Kdo jsou největší vtipálci v týmu?
Fabio: Rio a Patrice. Jednou přišel Anderson na trénink v cuklích a oni mu je zapálili a potřeli mu je krémem.
A kdo je nejvážnější?
Fabio: Během tréninku je každý vážný. Ale nejvážnějším je asi Paul Scholes.
Doufáte, že budete v budoucnu hrát za Brazílii?
Fabio: Ovšem.
Ale Carlos Queiroz doufá v opak, ne?
Rafael: Můj cíl je hrát za Brazílii, ale pokud se to nepodaří, klidně bych mohl hrát za Portugalsko. Jsem upřímný.
Fabio: Máme portugalského dědečka, ale mým snem je hrát za Brazílii.
Co si myslíte o hráčích, kteří si vybrali Portugalsko, jako např. Deco?
Rafael: Nemám s tím problém. Co mě štve, je to, když Pepe říká, že je Portugalec. Asi zapomíná odkud je, na svojí kulturu a dědictví. Je to velmi důležité, musíte si pamatovat, kde jste se narodili. Můj starší bratr bude mít dítě a rozhodl se vrátit do Brazílie, aby se dítě narodilo tam, mezi Brazilci.
Chybí vám domov?
Fabio: Chybí nám všechno: teplo, kultura, lidé, každý mluví s každým, chodí se na návštěvu ke kamarádům, humor, hraní fotbalu a volejbalu na pláži…
Nebojíte se, že Brazílie nepostoupí na MS?
Rafael: Na to v Brazílii nikdo nemyslí, nikdy jsme na MS nechyběli, každý chce vidět, jak Brazílie hraje.
Fabio: Na Brazílii leží velký tlak. V letech 1994, 1998 a 2002 jsme postoupili do finále, pouze v roce 2006 jsme nepostoupili do finále a měli jsme nejlepší tým. Vypadnout ve čtvrtfinále bylo jako kdybychom vypadli v prvním kole.
Rafaeli, hrál si v Lize Mistrů i v Premier League, co je těžší?
Rafael: Premier League. Je silnější, rychlejší a více talentovanější. Jsou zde lepší týmy, které ví, jak hrát. Snažím se zlepšit v obraně, potřebuji se zlepšit. Ale daleko více radši útočím.
Jste už docela slavní, poznávají vás lidi na ulicích?
Fabio: Je to sranda, protože tady v Anglii lidé respektují hráče. Například, když nakupujeme, občas k nám přijdou a požádají o fotku, ale vždy přijdou a chtějí mluvit. Každý hráč se může procházet, problém je v tom, když si říká: "Och, tak tady nepůjdu, protože zde bude hodně lidí". No, jestli půjde normálně, nikdo ho nebude otravovat. Samozřejmě, když jsme na stadionu, tak vás obtěžují, ale ne v nákupním centru.
Co si myslíte o tom, že jel Robinho do centra města autobusem?
Fabio: Brazilcům se to líbí. "Chceš tam jít? Tak si pak vem autobus". Pochybuji, že by lidé zastavili a zírali na něj, nevěřili by, že to je on. Angličtí hráči by neudělali to stejné, ale já bych si vzal taky autobus.