Sezóna 2007/08 3/4

 Ve třetí části se ohlédneme za naší účastí v Lize Mistrů.

 

 

ZÁKLADNÍ SKUPINA F

 

 Sporting CP- Manchester United 0:1

 Manchester United ukázal, že umí vyhrávat i mimo Ostrovy a veze si cenné tři body z hřiště Sportingu Lisabon. O vítězství United se jediným gólem postaral Cristiano Ronaldo.

 

 Manchester United- AS Roma 1:0

 Gólové hody z loňského ročníku se neopakovaly. Manchester se tentokráte v zápase s AS Řím spokojil s vítězstvím 1:0 a mohl za něj být hodně rád, hosté totiž byli lepším týmem a mohou litovat jen špatné koncovky.

 

 Dynamo Kyjev- Manchester United 2:4

Manchester United je jednou nohou v osmifinále, když vyhrál i svůj třetí zápas ve skupině. Tentokrát si bez výraznějších potíží poradil s Dynamem Kyjev, na jehož hřišti vyhrál 4:2. Dvěma brankami se na tom podílel Cristiano Ronaldo. 

 

 Manchester United- Dynamo Kyjev 4:0

V rámci skupiny F se ve středu hrál zápas Manchesteru United s ukrajinským Dynamem Kyjev. Manchester doma svého soupeře jasně přehrál a nedal Dynamu nejmenší šanci. Po brankách Piquého, Téveze, Rooneyho a Ronalda vyhrál slavný anglický velkoklub 4:0 a postupuje mezi nejlepších šestnáct týmů Ligy mistrů.

 

 Manchester United- Sporting CP 2:1

Sporting přijel do Anglie bojovat o naději a dlouho to vypadalo, že by mohl uspět. Nakonec ale odešel z Divadla snů, jak se stánku United přezdívá, poražen. Brankou v poslední minutě se o to postaral bývalý hráč portuglaského celku Cristiano Ronaldo.

 

 AS Roma- Manchester United 1:1

V utkání mezi AS Roma a Manchesterem Utd. již o nic nešlo, oba celky si postup do další fáze Ligy mistrů zajistili již dříve. Hosty poslal do vedení Piqué, za domácí na konečných 1:1 vyrovnal Mancini.

 

 OSMIFINÁLE

 

Olympique Lyon- Manchester United 1:1

Ve vyrovnaném zápase šel po začátku druhé půle do vedení domácí Lyon zásluhou Benzemy. Manchester však ke konci vyvinul tlak, ze kterého se mu povedlo vyrovnat. Do odvety si tak odváží dobrý výsledek 1:1.

 

 Manchester United- Olympique Lyon 1:0

Fanoušci na zaplněném Old Trafford, kteří si určitě mysleli, že utkání mezi Manchesterem United a Olympikem Lyon jim nabídne skvělou podívanou, tak se bohužel mýlili. Oba celky totiž předváděly nepříliš pohlednou a divácky neatraktivní hru. Rudí ďáblové ale nakonec zásluhou branky Cristiana Ronalda zvítězili a postoupili do čtvrtfinále.

 

ČTVRTFINÁLE

 

 AS Roma- Manchester United 0:2

Manchester United dokázal na Olympijském stadionu v Římě porazit lépe hrající AS 2:0 a má tak velmi slibně nakročeno do semifinále Ligy mistrů. O branky se postarali tahouni Rudých ďáblů Cristiano Ronaldo a Wayne Rooney. Hosté možná přišli na delší dobu o Nemanju Vidiče, jenž se zranil během prvního poločasu.

 

Manchester United- AS Roma 1:0

Liga mistrů zná dalšího postupujícího, stal se jím celek Manchesteru United, který dokázal nad AS Řím zvítězit i v odvetě na svém stadionu. Jedinou branku utkání zařídil po ukázkové spolupráci s Hargreavesem Tévez. Zlomovým momentem střetnutí byla neproměněná penalta Římanů z 31. minuty.

 

SEMIFINÁLE

 

Barcelona- Manchester United 0:0

Barca doma remizovala s Manchesterem United 0:0, a odveta tak bude ještě velmi zajímavá. Domácí měli o něco více ze hry, hosté pro změnu již ve druhé minutě zahodili penaltu, což se na jejich výkonu jistým negativním způsobem projevilo.

 

 Manchester United- Barcelona 1:0

Prvním finalistou letošního ročníku Ligy mistrů se stal Manchester United, když v odvetě semifinále porazil na Old Traffordu Barcelonu 1:0. Hrdinou utkání se stal ryšavý lišák Paul Scholes, který rozhodl utkání nádherným gólem. Fanoušci na celém světě se tak mohou těšit na anglické finále. Manchester si zahraje finále po devíti letech.

 

FINÁLE

 

MANCHESTER UNITED- CHELSEA FC 2:1p

 

 Velké finále bylo tady. Někdo se na něj díval doma u televize a nervozně si kousal nehty. Jiní seděli v hospodě a doufali, že jejich tým dokáže vyhrát. Já osobně jsem tuto nezapomenutelnou noc zažil se svou životní láskou a nikdy na ty momenty nezapomenu. Pojďme tedy ale od začátku.

 

Základní sestavy obou celků nedoznaly oproti těm předpokládaným příliš změn. Zajímavě však vyřešil Alex Ferguson dilema, koho postavit na pravý kraj obrany. Nakonec neseděl ani Hargreaves, ani Brown, přičemž to odnesl Park Ji-Sung, popřípadě veterán Giggs, když napravo v záloze od začátku operoval Hargreaves a Ronaldo se přesunul doleva. Na druhé straně barikády zase dostal Malouda přednost na postu levého křídla před Kalouem. Neměl jsem z toho příliš dobrý pocit. 

 

Hned od úvodního hvizdu se na moskevských Lužnikách hrál klasický anglický svižný fotbal, který diváky nenudil, ale šance delší dobu nepřinášel. Trochu vzruchu vnesl do hry snad jen nebezpečný, ale odvrácený centr Hargreavese z 8. minuty. Manchester byl aktivnější v posílání míčů do nebezpečné blízkosti soupeřovy branky i nadále. Terry a Carvalho ale před Čechem vládli a Rudým Ďáblům přímo českou jedničku ohrozit nedovolili. Až pak, z ničeho nic, Manchester udeřil. Brown si ve 27. minutě narazil u pravé postranní čáry se Scholesem a slabší levačkou našel přesně Ronalda, číhajícího za Essienem, aniž by o něm jeho strážce věděl. Ten pak s nabídnutou příležitostí naložil nejlépe, jak mohl – hlavičkoval přesně k tyči, aby otevřel skóre a potvrdil svou pozici nejlepšího střelce letošního ročníku Ligy mistrů. V tuto chvíli jsem si myslel, že to není plus, protože Chelsea chtěla určitě co nejdříve vyrovnat, takže určitě nebylo po zápase, jak si asi naivně myslela má láska.

 

Chelsea poprvé zahrozila prostřednictvím nebezpečné Ferdinandovy malé domů, kterou však Van der Sar pohotově zneškodnil za cenu rohového kopu. Z následného protiútoku však byl hned dvakrát na dosah gólu opět Manchester. Nejprve dlouhý míč Rooneyho doletěl na kopačku Ronalda, ten našel Teveze, jehož hlavičku zblízka vyrazil nohama Petr Čech. Terry vleže neodvrátil moc dobře, ze druhé vlny tak mohl pálit Carrick a i s jeho bombou si Čech bravurně poradil, ale hodně mu pomohlo, že střela Carricka šla doprostřed brány. Až příliš pasivní hra se tak Blues málem vymstila podruhé během chvilky.

 

Stejný scénář se psal v Moskvě dál. Ve 43. minutě Hargreaves posunul po lajně Rooneyho, jehož přihrávka nevypadala zprvu tak nebezpečně, jak nakonec byla. Makelele totiž ve skluzu na balon jen tak tak nedosáhl, ani Tevez ho však nezvládl usměrnit mezi tři tyče soupeřovy branky, přestože se ho nepatrně dotkl. Zanedlouho fauloval na druhé straně unikajícího Lamparda Ferdinand, jenže Ballack z přímého kopu těsně za vápnem netrefil branku. Teď to nevyšlo, sotva se ale rozběhla poslední minuta první půle, bylo vyrovnáno. Essienova nevýrazná střela se odrazila nejprve od Vidiče, pak od zad Ferdinanda a nakonec se dostala se štěstím k Lampardovi, jenž měl před zaskočeným Van der Sarem snadnou práci. Do kabin se tak šlo nakonec za nerozhodného stavu.

 

Můj dojem z prvního poločasu byl skvělý, protože zápas jsme měli pod kontrolou a Chelsea korigovala zápas pouze náhodnou brankou, kdy se míč po střele Essiena odrazil od zadku Vidice před volného Lamparda. Takže jsem si dal kávičku a chystal jsem se nadšeně na druhý poločas s nadějí, že bude poslední.

 

Druhý poločas načala obě mužstva v poklidu, až v 55. minutě zahrozil z protiútoku nepřesnou střelou levou nohou Mickael Essien. Mírnou převahu Chelsea pak potvrdila i dalekonosná rána Ballacka, mířící však těsně vedle Van der Sarovy branky. Red Devils se zdáli být skutečně po příchodu ze šatny zakřiknutí a úplně bezradní. A tak nejistý výběh Van der Sara dal možnost hlavičkovat na branku Terrymu, jeho pokus se však zařadí spíše k těm hodně nepovedeným, než těm nebezpečným. To Drogbova střela bez přípravy ze 78. minuty už stála za to, neboť skončila na levé tyči. Reprezentanta Pobřeží slonoviny se pak po chvíli pokusil napodobit na opačné straně hřiště Tevez, ale pálil mimo. Postupem času se šance pomalu vytrácely, tempo však nikterak neupadalo. Hrálo se stále víceméně nahoru dolů, ale přeci jen o poznání opatrněji. A tak se muselo prodlužovat.

 

Z výkonu Manchesteru ve druhém poločase jsem měl opravdu hrůzu. Chelsea se dostávala stále více do hry a Manchesteru jakoby docházely síly, takže jsem se ani nechtěl dívat na prodloužení, ovšem díky bohu mě má láska s nadějí přemluvila.

 

A co se nedělo! Hned ve čtvrté minutě rozebrali Blues obranu Manchesteru na částečky a Lampard z otočky levačkou pálil do břevna. Chelsea tak pokračovala v zajetém systému z druhého poločasu, aby nemuselo dojít k penaltám. Jenže na druhé straně zahrozil Evra se svým sólem, po němž našel krásně z druhé vlny dobíhajícího Giggse, jenže tomu se zakončení příliš nepovedlo a Terry zaskočil za již překonaného Čecha. Za chvíli zase zkoušel jeho pozornost Tevez, ale střílel české jedničce jen přímo do náručí. To bylo z první poloviny prodloužení vše.

 

Evrův průnik v prvním poločase prodloužení i udělal velkou radost a Manchester tak také ukázal, že ještě neřekl poslední slovo, ale i přesto jsem se bál, že dostaneme v druhé polovině náhodný gól.

 

V té druhé se však na nějakou údržbu rozhodně nehrálo. Obě strany chtěly rozhodnout ještě během té nastavené půlhodiny, ale nedařilo se. Ve 22. minutě nepochodil se střelou z přímého kopu Drogba, tentýž muž ale ve 26. minutě totálně selhal, když při rozmíšce se soupeřem uštědřil nenápadně, ale postřehnutelně Nemanjovi Vidičovi facku a nenásledovalo nic jiného než Drogbovo vyloučení. Blues tak přišli o po celý zápas vcelku neškodného a podrážděného forvarda, ale také spolehlivého exekutora pokutových kopů v jedné osobě. Těsně před koncem prodloužení už se žádná gólová příležitost nezrodila a na scénu tak přišel očekávaný penaltový rozstřel.

 

Před penaltami jsem věřil Manchesteru, ale bál jsem se, že půjde kopat Cristiano, kterému jsem příliš nevěřil. Petr Čech sice není na penalty nějakým mistrem, ale zdálo se, že v bráně zabírá obrovský prostor. V tu chvíli už jsem byl spocený jako po maratonu a divím se, že to moje láska semnou v jedné posteli vydržela.

 

Jako první si balon na značku pokutového kopu postavil Carlos Tevez z Manchesteru United a poslal Čecha na opačnou stranu. Vyrovnat měl za londýnský celek Michael Ballack a zacílil přesně k levé tyči Van der Sarovy svatyně. Druhou serii zahájil Michael Carrick a poslal United od vedení s naprostým přehledem. Po něm přišel střídající Belletti, aby suverénně dotáhl náskok Red Devils. Následně se k exekuci pokutového kopu přihlásila Cristiano Ronaldo a stejně jako v semifinále s Barcelonou selhal, penaltu kopl špatně a Čech vyrazil.

 

V tu chvíli ve mě něco říkalo, že to prostě vše končí a že druhé místo je také hezké. Ovšem poté se děli věci.

 

Chelsea měla rázem navrch, Frank Lampard proměnil a poslal ji po třech sériích do vedení. Pak se k míči postavil Hargreaves, musel dát, a to se povedlo, bez problému proměněná penalta. Jenže pak se nemýlil Cole, přestože Van der Sar málem jeho pokus zlikvidoval, a mladík Nani byl ve velmi těžké pozici. Poradil si s ní úspěšně a zachoval naději pro United. Tu pak ještě přiživil mokrý terén, na něm totiž při exekuci své penalty podklouzl John Terry a trefil jen tyč.

 

 

Když jsem viděl, jak se k míčí pomalým krokem blíží John Terry, tak jsem si říkal, že ta Chelsea opravdu vyhraje pohádkovým způsobem a rozhodne její kapitán, Co víc si přát.. Ovšem jak Jsem viděl, že Sar skáče na druhou stranu, tak mi v ten moment bylo ještě hůř a srdce se na chvíli zastavilo a probudilo jej až klepnutí míče do tyče. Komentátor stichl, fanoušci United začali slavit, Chelsea smutnit a jakoby se v hlavách Chelsea vše už pokazilo.

 

Přišla tak šestá série, Anderson se nerozpakoval a udeřil dělovkou pod břevno přesně doprostřed brány. Kalou musel dát a nezaváhal. U Ryana Giggse byste se následně krve nedořezali, přesto zkušený velšský mazák dal Manchesteru výhodu. A tato trefa se následně ukázala být rozhodující. Zimní posila Blues Nicolas Anelka totiž nenachytala Van der Sara, ten střelu vyrazil a na stadionu v Lužnikách mohly vypuknout velkolepé oslavy Red Devils.

 

 Když jsem viděl, že jde k míči Nicolas Anelka, tak jsem veděl, že tu penaltu nedá. Něco ve mě říkalo, že to Nicolas nedá a já radostí vyskočím z postele. Nicolas se rozběhl, Sar skočil a… Pro mne nepopsatelné pocity, které jsem zažil… Nejprve slzy radosti v očích a poté bezhlavé pobíhání po bytě, které bylo ukončeno třešničkou na dortu. Pro hráče to byla trofej Ligy Mistrů, ale pro mne nádherná noc s mou životní láskou při fandění United.

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.