“Využil svoji šanci asi tak, jako bych mu dal hrachové lusky k vylupování. Bez jakékoliv trémy, či nervozity.“ To byla reakce Sira Alexe Fergusona na mladého mexického útočníka, když v utkání Ligy mistrů proti Valencii na Estadio Mestalla vstřelil ke konci utkání jediný gól Manchesteru United, na který mu přihrál Federico Macheda. Přihrávku zakončil jako pravý střelec – chladně a nekompromisně k pravé tyči.
Tento pozoruhodný útočník je uznáván Sirem Alexem zejména díky jeho skvělému proměňování šancí. A manažerovo tvrzení, že v tomto Mexičanovi získali typického koncového hráče, je naprosto pravdivé. Sám Chicharito je už ve své rodině třetí fotbalista ze třech generací, kteří nastupovali za Mexiko a jak se ukazuje, je to také čistokrevný střelec gólů.
Ale proto, aby se dostal až na Old Trafford, musel být Hernandez velmi trpělivý. Ještě před 18 měsíci, ve věku 20 let se nacházel někde na okraji prvního týmu Chivas a měl velké pochybnosti o jeho další fotbalové kariéře – přemýšlel dokonce o tom, že se vrátí ke studiu! Po více než dvou letech bez jediné vstřelené branky za jeho ‘mateřský klub‘ zůstával i nadále trpělivý a i přes tvrdý trénink a přísnou životosprávu, stále seděl na lavičce. Často byl ale v rozpacích, když přemýšlel o své budoucnosti, která pro něj nevypadala zrovna příznivě.
‘‘On byl předurčen pro fotbal už v kolébce,‘‘ říká jeho dědeček, Tomas Balcazar, mexická fotbalová legenda, střelec mnoha branek za národní tým. Zahrál si na mistrovství světa 1954. Jeho syn – Chicharitův otec – se jmenuje Javier Hernandez Gutierreez a byl součástí týmu Mexika na mistrovství světa 1986. ‘‘S malým Chicharitem jsme chodili hrávat fotbal na plácku nedaleko letiště a pokaždé se snažil nás starší nějak obrat o míč. Bylo jasné, že tu hru měl rád. Vždycky měl velké sklony k tomu, aby se stal fotbalistou.‘‘
V 7 letech byl Chicharito přijat do mládežnické akademie týmu Chivas, kde se s ostatními kluky snažil o to, aby si jednou zahrál za první tým. Profesor Marco Fabian, útočníkův první kouč, říká, že jeho talent hodně brzy rozpoznal. ‘‘Byl to pracovitý kluk s velkými fotbalovými kvalitami, které vidíte i dnes: jeho obrovská rychlost, jeho schopnost střílení branek a také jeho chuť do fotbalu. Byl to velmi tvrdě pracující hráč, který ze sebe dával vždy sto procent.‘‘
‘‘Vždy také požadoval hodně od svých spoluhráčů. Byl to vítěz. Vadila mu i remíza. Po jedné porážce, kterou jeho tým utrpěl, když Chicharitovi bylo okolo 16 let, řekl, že nehodlá prohru přijmout. Řekl, že i přesto, že jeho otec měl dobrou kariéru, se sám chce stát ještě větší hvězdou. Javier měl vždy ve své hlavě jedině vítězství.‘‘
Chicharito byl vždy netrpělivý, co se hraní fotbalu týče. ‘‘Ten chlapec vždy tolik spěchal na tréninky, aby si mohl zahrát fotbal,‘‘ vzpomíná Fabian. ‘‘Jednou, když přišel k výcvikovému středisku, vystoupil z auta tak rychle, že ve svém spěchu dostat se na hřiště, upadl. Dokonce i když byl starší, stále měl o fotbal obrovský zájem a byl podrážděný, když mu něco nešlo tak, jak by chtěl.‘‘
Problémy začaly až po Chicharitově debutu v prvním týmu Chivas – psal se rok 2006, měsíc září. Podařilo se mu skórovat v utkání proti týmu Nexaca, ve kterém Chivas vyhráli 4:0, ale od té doby šla forma osmnáctiletého útočníka dolů. Vypadl z prvního týmu a hrával za týmy Chivas Coras de Tepic a Club Deportivo Tapatio – v podstatě ale za jejich rezervy – v druhé lize. Za oba týmy se mu sice celkem dařilo, ale na začátku roku 2009, když Chicharito 2 roky nedal gól za seniory, se musel společně s rodinou rozhodnout, co dál dělat. ‘‘Pochyboval o sobě,‘‘ říká jeho otec, Javier senior. ‘‘Pochyboval o tom, že je schopný hrát první ligu. Řekli jsme mu sice, že musí být trpělivý, ale vysvětlovat to mladému hráči je nemožné. Poté jsme mu prostě pověděli, aby vytrval, byl neodbytný a všechno přijde samo.‘‘
Javier poslechl slova svých nejdražších a nejbližších – dokonce i přes to, že mu bylo 20, žil stále v jednom domě s rodinou – a dál se snažil. Dokázal se vrátit do prvního týmu Chivas a začal znovu střílet branky. Z náznaku formy se najednou vyklubalo 11 gólů za 17 zápasů během turnaje zvaném Apertura a Chicharito byl poprvé vybrán do národního týmu Mexika na přátelský zápas proti Kolumbii. Jako střídající hráč v něm vstřelil 2 branky a zahrál výborně.
Reprezentační trenér, Javier Aguirre, bývalý týmový spoluhráč Chicharitova otce, udržel Hernandeze v reprezentačním týmu a on se mu odvděčil několika góly. Dařilo se mu ale také za Chivas a ve světě začal být čím dál známější. 1. dubna tohoto roku napsali New York Times článek s názvem: ‘Chicharito může být další velký hráč pro Mexiko‘ . Jenže pro Manchester United tento článek nebyl ničím novým, protože hledači talentů pozorovali Chicharita už od října 2009.
A když se v Chivas začalo objevovat stále více skautů z Evropy, hlavní skaut United, Jim Lawlor, už na nic nečekal a během 3 týdnů dojednal velký přestup. Bylo to tak rychlé a utajené, že o tom nejdříve věděl pouze hráč se svoji rodinou. ‘‘Oni nás napálili!‘‘ směje se Chicharitův dědeček. ‘‘Řekli nám, že jedou na dovolenou do Atlanty!‘‘ Ve skutečnosti už Chicharito se svým otcem seděli na Old Trafford a pozorovali utkání Ligy mistrů proti Bayernu Mnichov.
‘‘Další den mi zazvonil telefon a oni mi řekli: ‘Zapni si televizi, uvidíš něco velmi důležitého‘,‘‘ pokračuje Balcazar. ‘‘Zapnul jsem si tedy televizi a první co jsem viděl, byla tvář mého synovce. Pak jsem viděl odznak Manchesteru United. Nemohl jsem tomu prostě uvěřit.‘‘
Nejen Balcazar – ale plno dalších lidí – bylo ohromeno. V neposlední řadě to bylo právě pro obrovskou rychlost celého přestupu. Manchester United měl v plánu počkat až do léta 2010 a až poté učinit nabídku, ale jakmile se ukázalo, že Hernandez pojede na mistrovství světa v JAR, manažer nechtěl podstupovat riziko, že by hráče ztratil.
Ukázalo se, že to byl opravdu moudrý tah. Góly proti Francii a Argentině v Jižní Africe ukázali Chicharitovu schopnost zakončování, zatímco jeho pohyb a spolupráce s týmem byla také skvělá. Stejně tak i jeho rychlost: Hernandez byl ve statistice zaznamenán, jako nejrychlejší hráč celého mistrovství.
Poměrně rychle po mistrovství, se Chicharito připojil k jeho novým týmovým kolegům v Houstonu, kde United zrovna absolvovali své předsezónní turné. V utkání proti MLS All Stars hned skóroval svůj první gól za Manchester United. Další gól přišel hned o zápas poté – United hráli s Chivas, jeho bývalým klubem – když v první půli nastoupil za tým bývalý a v druhé za současný.
‘‘Budoucnost celého národa je ve tvých nohou,‘‘ vítal Chicharita billboard, když přiletěl do Mexika. Den před zápasem ještě absolvoval autogramiádu v obchodě Nike. A navzdory tomu, že akce byla ve čtvrtek odpoledne, zúčastnilo se jí více než 1000 fanoušků! Rosalinda Galvez, vedoucí obchodu, říká: ‘‘Přišlo opravdu neuvěřitelné množství lidí. Prodej se nám několikanásobně zvedl a téměř vše bylo vyprodáno. Organizovala jsem už v obchodě hodně autogramiád, ale nic podobného jsem nikdy neviděla.‘‘
Další Chicharitův gól přišel v jeho prvním soutěžním zápase proti Chelsea, kde pomohl vyhrát pro Manchester United první trofej sezóny, Community Shield. Ryan Giggs bezprostředně po zápase prozradil svůj dojem, který na něj a ostatní jeho spoluhráče mladý útočník udělal.
‘‘Existují hráči, kteří se narodili právě pro střílení gólů,‘‘ uvedl Giggs. ‘‘Už jsem jich v průběhu let několik viděl. Když jdou sami na brankáře, jsou vždy ledově klidní – a přesně to jsem v Chicharitovi viděl. Když se dívám, jakým způsobem se prezentuje na hřišti, je jasné, že za nás vstřelí ještě hodně gólů. V Manchesteru United jsem v průběhu let viděl už hodně typických střelců a mnoho z nich se stalo legendami… doufejme, že Chicharito půjde v jejich stopách.‘‘
Samozřejmě, prosazení se přes útočnou dvojici Rooney – Berbatov není snadný úkol, a Sir Alex navíc potvrdil, že Chicharito na sobě bude muset pořádně zapracovat, aby mohl pravidelně nastupovat v Premier League a Lize mistrů, ale Chicharito je ochoten čekat na sebemenší příležitost, která se mu naskytne, aby se mu to podařilo.
