Odpovědi nejen na tyto dvě otázky se skrývají v tomhle článku, který jsem zpracoval pouze za účelem stručně se s Vámi podělit o tom, jak se to s vlastnictvím Manchesteru United Malcolmem Glazerem a jeho rodinou vidím já.
Po delším rozmýšlení jsem se rozhodl, napsat tento článek, kterým reaguji na informace z médií o vysokých ztrátách Manchesteru United v minulém roce a na slova Davida Gilla, který se naopak k celé věci vyjadřuje kladně a spekulace se snaží vyvrátit.
Předem upozorňuji, že dílko je mým spíše subjektivním dojmem a informace převzaté z všelikých zdrojů nemusí být správně vyloženy. Smyslem příspěvku je pouze přiblížit a nastínit Vám, jak se věci mají s vlastnictvím našeho milovaného klubu, a abyste si udělali alespoň obecnou představu. Moje verze je tedy tato…
V roce 1991 byly díky tehdejším úspěchům akcie Manchesteru United prudce zvýšeny a od té doby už se jen navyšovaly. Proto zde máme dnes tak vysoká čísla.
V roce 1998 se o převzetí klubu pokoušel Rupert Murdoch, jehož nabídku tehdejší vedení málem přijalo. Nicméně už tehdy to vedlo k vytvoření odporu fanoušků a založení svazu akcionářů složené ze skupiny fanoušků United (Manchester United Supporters‘ Trust), kteří svou snahu nakonec uplatnili a zablokovali prodej klubu Rupertovi tím, že klub chtěli odkoupit sami. Rada United tehdy jejich nabídku přijala. Šlo už o sumu okolo 623 milionů liber.
Jenže věci tenkrát nebyly tak snadné a obchod nemohl být zrealizován, jelikož to zakazovalo jakési pravidlo, které udávala Komise o prodeji monopolů, a v dubnu roku 1999 z koupě definitivně sešlo. Zkrátka se tehdy stalo, že skupina fanoušků United nemohla klub koupit, kvůli nějaké dohodě, která prodej znemožňovala (přesnější informace neznám).
To však umožnilo převzít majetek klubu jinému obchodníkovi. Tím byl John Magnier a jeho obchodní partneři. Jmenovitě J. P. McManus, Dermot Desmond, Joe Lewis, Michael Tabor a Derrick Smith. Ti společně vlastnili většinový podíl akcií klubu až do roku 2003.
Před tímto rokem se mezi Sirem Alexem Fergusonem a majoritním vlastníkem Johnem Magnierem vytvořil spor, který se týkal vlastnictví dostihového koně. Spor se dále rozrůstal. Jejich přátelství bylo rázem přeměněno v nepřátelství. Byly zahájeny právní kroky. Většinoví majitelé United se dokonce snažili odvolat Fergusona z funkce. To se jim ale nepodařilo. Spor byl nakonec vyřešen u soudu.
Zajímavostí je, že koně dnes vlastní Sir Alex Ferguson spolu se Susan Magnier, tedy manželkou bývalého majitele Johna Magniera.
Tento spor o dostihového koně jménem Rock of Gibraltar vedl k tomu, že se majitelé klubu rozhodli upustit od vlastnictví, i když bylo složité se majetku akcií vzdát. Spor mezi majiteli a Fergusonem tomu však jen napomohl. A tak se znovu dostáváme k již zmíněnému roku 2003, který do našeho týmu přináší virus jménem Glazer.
Americký obchodník, který zbohatl v potavinářském průmyslu, Malcol Glazer projevil eminentní zájem o akcie Manchesteru United a cestu měl prakticky volnou, protože předchozí majitelé už o United tolik nestáli. Navíc peníze, které majitelům Glazer zaplatil, se jim asi hodně líbili.
A dále už to známe.
Glazer postupně začal odkupovat malé části akcií Manchesteru United a postupně si zde začal vytvářet svou skupinu lidí. Čím více podílu klubu Glazer vlastnil, tím větší měl v klubu vliv. Až v roce 2005 vlastnil více než 98% klubu a bylo to. Převedl na klub své dluhy a příjem United využívá především k jeho splácení + placení úroků, které vznikly tím, když si na United půjčil a tím vznikl také osudný úvěr. Celková kupní cena činila něco okolo 800 milionů liber.
Klub tedy touto činnosti začal trpět. Manchester United, je vysáván Glazerem, který nemůže všechny své dluhy splatit a pokrýt veškeré výdaje. A dluh navíc neustále rostě díky vysokému ročnímu úroku, který složený ze všech popůjčovaných peněz činí něco okolo 60 milionů ročně ke splátce půjčky navíc, což je 14,25% z celkového dluhu. Ano čtete dobře.
Glazer je parazit. Jednoduše řečeno je náš klub nemocný a pomalu umírá.
Díky tomu se vytvořila skupina Anti-glazer fans, kampaň LUHG (Love United Hate Glazer) a spousta dalších hnutí a organizací za účelem zastavil celou tuto obludnost. Ostatně celý tento nekonečný příběh, který je stále rozepsaný už koneckonců také známe. Bohatí akcionáři a fanoušci United, kteří si říkají Red Knights, chtějí klub od Glazerů již delší dobu odkoupit a to za nemalé peníze. Ale proč by to Glazerovci dělali, když jim klub díky vlastnictví sype peníze rovnou do kapsy. Dluh však stále velmi rychle narůstá každým dnem, díky výše zmíněným úrokům. Glazerovi však o klub vůbec nejde. On jen ždíme peníze a na vzdory navyšujícímu se dluhu na tom on sám vydělává.
Až se Glazer dosyta nakrmí a stane se to, že dlužené peníze překročí určitou hranici únosnosti, bude nucen dluh splatit. Poté však od klubu nejspíš ustoupí, jelikož zde není vázán žádnou zárukou o splacení a United tak skončí v konkurzu s astronomickým dluhem. A na chod klubu tedy nebudou peníze.
S nadsázkou řečeno:
Pokud se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný United odkoupit a tento dluh splatit, na příklad dědeček hříbeček, kouzelná víla, nějaký šejk, ropný magnát, nepovede se to Red Knights nebo někomu jinému, pak skončíme podobně jako Leeds. Přijde odchod hráčů, úpadek slávy a další nepředstavitelné věci, které náš klub postupně pošlou cestou zpět.
Otázka zní: „Je to v dnešní době vůbec možné?"
David Gill je ve vedení United od roku 1997 a posupně se vypracoval až k šéfovi exekutivy a tedy generálnímu řediteli klubu. Já sám jsem ho měl ho rád, protože dokázal zařídit a sehnat peníze pro klub od sponzorů a rozšířit značku Manchesteru United do světa, ale postupně jsem zjistil, že mu Glazerovi platí tolik peněz, že od něho ta vyjádření nejsou upřímná a férová. Nyní se Gill snaží sehnat peníze, kde jen může. Proto jsou tak drahé vstupenky, proto jsou United rozšiřováni v Asii, USA či Africe tak intenzivně, jenže ani to nám nepomůže k tomu, aby se náš klub zvedl a výrazně zlepšil svou finanční situaci. Za vším jsou hlavně peníze a marketing, jenže je to prostě málo.
S odpuštěním
Gill má zkrátka hubu ucpanou prachama a je jen loutkou Glazerů. Říká to, co chceme slyšet, jenže to je lež. Nepřipouští žádnou finanční krizi v klubu a ohání se argumenty, které nedávají smysl. Až se i on penězi dostatečně zajistí, už o něm neuslyšíme. Protože až klub skončí v konkurzu, on už bude mít nahrabáno dost a nebude mít tudíž žádné starosti s problémy, které budou klub provázet.
Platí zde pravidlo, že "Kdo má prachy, ten drží hubu."
Každý si nejspíš řekne, že takhle hospodaří spousta světových velkoklubů, jenže tak to není a realita je trochu jiná. V Manchesteru United se už prostě točí tak velké peníze, že je to až přes příliš. A naše budoucnost, jak finanční tak i existenční, rozhodně není vyřešená ani z daleka…
Tohle je moje verze. Nyní očekávám Vaše reakce, názory a odezvu.