Letošní rok se lišil od toho minulého, ve kterém naše obrana na čele se skvělým van der Sarem vytvořila rekord Premier League v neprůstřelnosti – na vině byla především zranění hráčů. Pojďme se však podívat také na útočný přínos našich obránců, kde také došlo k výrazné změně
Toto mé zamyšlení se nechce věnovat morovým ranám, které postihly naši obranu a zdecimovaly ji takovým způsobem, že na přelomu kalendářního roku 2009/2010 byla jen těžko konkurence schopná a důsledkem byla například potupná porážka 0:3 na Craven Cottage, kde ji vyučili útočníci Fulhamu. Realita je prostě zatím taková, že s Ritchiem de Laetem a Michaelem Carrickem na stoperu a Parkem nebo Darrenem na krajním beku nemůžeme konkurovat útočníkům typu Bobbyho Zamory a už vůbec ne nejkvalitnějším hráčům hrajícím v těch nejlepších klubech Premier League.
Tímto nechci říct, že by naši mladí hráči neměli v budoucnu žádné šance se výraznějí prosadit v hvězdném kádru Manchesteru United, ale zatím bohužel nedorostli potřebně velikosti a navíc takový Ritchie je spíše krajním bekem než typem tvrdého a řízného stopera potřebného pro fyzicky nesmírně náročné souboje v ostrovním fotbale.
Park ani Darren i přes své nezpochybnitelné kvality a velkou míru univerzálnosti také nejsou zrovna krajními beky z povolání a především jejich spolupráce s ostatními úhelnými kameny obranné řady s gólmanem na čele nemohla být bez chyb.
Navíc k tomu přičtěme absenci stále skvělého a především nesmírně zkušeného Edwina van der Sara a máme tu kombinaci, která v rozhodující fázi sezóny opravdu nemohla fungovat bez zádrhelů. Ač Ben Foster a především polský internacionál Tomasz Kusczcak předváděli kvalitní výkony, tak především jejich organizační schopnosti jsou několik mil za nadpozemským Holanďanem.
I přesto se Manchester United přes toto těžké období přenesl a udržel kontakt s na čele tabulky se pohybujícími Chelsea a Arsenalem. V poslední třetině sezóny pak již naše obrana byla jistým způsobem konsolidovaná, což se projevilo i na menším počtu inkasovaných branek a celkově zlepšeném projevu v obranných aspektech hry našeho mužstva.
Co mě však nejvíce na této sezóně zarazilo a zároveň zklamalo, byla hra našich obránců směrem dopředu – především pak jejich gólový příspěvek. Co se totiž týká tvoření hry a podpory útoku ze strany krajních obránců, bylo všechno v nejlepším pořádku. Jak Rafael da Silva, tak také nestárnoucí bojovník Gary Neville totiž ve spolupráci s Antoniem Valenciou vytvořili dobře promazaný stroj, který pendloval po pravé straně hřiště sem a tam a zásoboval především Wayna Rooneyho na hrotu útoku přesnými centry, ve kterých vynikl především Valencia. O levé straně obhospodařované po celou sezónu skvělým a neúnavným Francouzem ze Senegalu, Patricem Evrou, se snad nemusím rozepisovat. Ať hrál před Evrou Giggs, Park, Obertan, nebo v druhé polovině sezóny skvělý Nani, Evra patřil vždy k tomu nejlepšímu, co se právě po hřišti pohybovalo a na jeho útočné i obranné schopnosti se SAF prostě mohl spolehnout.
Co se týká stoperů, nutno poznamenat, že po většinu sezóny chyběla poměrně citelně kvalitní přihrávka dopředu, kterou vyniká ze stoperů United pouze zraněními kosený Rio Ferdinand. Nemanja Vidič je totiž především bořitelem a ne konstruktérem a mladý Jonny Evans se i přes nespornou snahu nedokázal prosadit odpovídajícím způsobem. Nicméně právě mladý Ir naznačil, že v jeho osobě třímá pro Manchester velký příslib pro budoucí časy a prodloužení jeho smlouvy je jistě jednou z nejpozitivnějších zpráv zvláště poté, co se v nedávné době vyrojily zprávy o jeho údajném přesunu do teplých krajů Pyrenejského či Apeninského poloostrova.
Z hlediska útočné hry našich obránců tedy jedno velké – NO PROBLEM!
Jak si ale naši obránci vedli při střílení branek? Zde už je bilance více než tristní a do budoucí sezóny bude třeba na tomto aspektu zapracovat. Podívejme se najprve na naše krajní obránce. Zde je situace následující:
2009/2010
Patrice Evra – 0 branek (4323 minut na hřišti)
Rafael da Silva – 1 branka (1233 minut)
Gary Neville – 0 branek (2254 minut)
John O´Shea – 1 branka (1408 minut)
Škoda toho, jelikož jak Rafael da Silva, tak především Patrice Evra jsou prototypy moderních útočně laděných obránců a já osobně bych od nich nějaký ten gól navíc k jejich skvělým herním vlastnostem čekal.
Podívejme se na srovnání s ostatními obránci špičkových obránců Premier League.
Chelsea – Ashley Cole (4), Paulo Ferreira (1), Bronislav Ivanovic (0)
Arsenal dopadl opravdu tristně – gól nevstřelil ani jeden krajní obránce, pouze Emanuel Eboue předělaný spíše na křídelního hráče se trefil jedenkrát
Manchester City – Onuoha (3 branky), Garrido (2 branky), Sylvinho (1 branka), Micah Richards (2 góly)
Liverpool – Glen Johnson (3 branky), Insua (1 branka)
Jak je vidět, ve srovnání s ostatními týmy s výjimkou Arsenalu zaostáváme a je třeba na této činnosti zapracovat, jelikož právě góly obránců často rozhodují důležité zápasy
A situace se stopery? Tam je nás problém ve srovnání s ostatními týmy Premier League ještě markantnější. Na vině je střelecká impotence našich stoperů při standartních situacích – a řekněme si na rovinu – na vině je především způsob, jakým byly letos standartní situace zahrávány. Nechvalně proslulým se v tomto směru stal především portugalský míčový kouzelník Nani, který se při pokusech dopravit míč z klidové polohy do vápna vzdušným prostorem dostával často do problémů a vsadím se, že nějakých 75% jeho centrů neletělo tam, kam si sám exekutor, ale především nabíhající hráči přáli. Drtivá většina centrů končila na hlavě prvního bránícího hráče stojícího při rohových kopech na přední tyči.
Na tomto aspektu hry bude třeba do příští sezóny také zapracovat, jelikož v dnešní fotbale jsou to právě standartní situace, které rozhodují důležitá utkání.
Podívejme se nyní na brankové počiny našich stoperů v číslech a srovnejme je s údaji ostatních týmů a také s předchozí mistrovskou sezónou:
Nemanja Vidič – 1 branka
Rio Ferdinand – 0
Jonny Evans – 0
Wes Brown – 0
Manchester United 2008/2009
Nemanja Vidic (6)
Wes Brown (1)
Evans a Ferdinand (0)
2009/2010
Arsenal – Vermaelen (8), Gallas (3), Campbell (2), Silvestre (1)
Chelsea – Terry (3), Alex (1), Carvalho (1)
Liverpool – Agger (1), Kyrgiakos (1), Škrtel (1)
City – Kompany (2), Lescott (2), Toure (2)
Následující čísla jsou alespoň pro mě docela alarmující. Vnímám je však pozitivně a domnívám se, že pokud se nám podaří zlepšit přínos našich obránců směrem ke změně údajů na světelné tabuly v rohu stadionu, učiníme další důležitý krok k tomu, aby se Manchester United v příští sezónu vrátil tam, kam patří – na vrchol anglické i evropské fotbalové scény. A nepotřebujeme k tomu Villy, Suareze a Benzemy.
Nějakých 7 – 10 branek navíc od našich obránců, z nichž některé by padly v utkáních, kde bychom prohrávali nebo "plychtili", by totiž znamenalo těch několik důležitých bodů navíc, kvůli kterým jsme se v této sezóně museli sklonit před mistrovskou Chelsea.
