Manchester United podstoupil rukou tzv. Red Knights první zákrok s cílem vyoperovat tu americkou rakovinu jednou pro vždy. Bohužel neúspěšně a pacient je tak nadále na kapačkách…
Když jsem dnes otevřel internet, doslova se na mě sesypaly tuny informací, které měly stejného jmenovatele. Glazera. Říkám si, co zas ten americký neřád provedl? Odpověď je jednoduchá. Neprovedl nic. Doslova. Nabídka na odkoupení klubu ve výši cca jedné miliardy liber skupinou tzv. Red Knights, kteří se s Glazery setkali na schůzce v Londýně, nebyla přijata a klub tak i nadále zůstává v rukách majitelů z USA a ti si tak i nadále žijí svůj americký sen. Obě znesvářené strany se tak potkaly poprvé na neutrální půdě a snažily se vše vyřešit diplomatickou cestou. Člověk by si řekl, že je to určitě posun kupředu, ale zdání klame. „Manchester United není na prodej,“ zaznělo z úst američanů a situace je tak nadále neměnná, pořád stejně na nic. Jsme tam, kde jsme byli.
Skupina bohatých investorů známých jako Red Knights se dnes v Londýně informovalo v přední advokátní kanceláři Freshfields na upřesnění podmínek a možností převzetí klubu. Tato skupina zahrnuje jména jako Jim O´Neill, Mark Rawlinson, Paul Marshall nebo Fred Done. V posledních týdnech je tato skupina rozšířena ještě o jednoho člena, finančníka Keitha Harrise. Tento významný člen MUST je prakticky nejdůležitějším ze všech, protože úzce komunikuje s fanoušky, prozrazuje další možné tahy a objasňuje nastalou situaci. A protože je opakování matkou moudrosti, zpapouškuju známá fakta i já. Alespoň zběžně.
Glazer přišel do klubu v létě 2005. Za pět let v klubu se dluhy vyšplhaly na neuvěřitelných 719 milionů liber a po lednovém zvěřejnění finanční bilance klubu vydal klub dluhopisy ve výši přesahující 500 milionů liber. Věci nabraly rychlý spád a chvíli se zdálo, že další stanice bude až peklo. O uvažovaném prodeji Old Trafford nebo Carringtonu nemluvě. To je každému známo, teď ale trošku čerstvější čísla. Obrat Manchesteru United za poslední pololetí činí 144,7 milionu liber což je, a teď se podržte, nárust o 19% než za stejné období v roce 2008. Tehdy činil výdělek United 121,7 milionu liber. Dluh klesl z 538,1 milionů liber na 507,5 milionů liber, a to hlavně díky příjmům za televizní práva a Lize mistrů. V oblasti reklamy se příjmy zvýšily o 33% z 40,3 milionů liber na 53,4. Tedy znatelný nárust. Že je negativní reklama (v tomto případě dědek Glazer) taky reklama, je staré přísloví. V tomto případě ale dostává nový rozměr a je naprosto nepochopitelné. V obchodní sféře se příjmy United taktéž dočkaly navýšení, a to o 16% z 33,5 milionů na 38,7 milionů liber. No a konečně celkový dluh. Celkový dluh Red Football Ltd., holdingové společnosti rodiny Glazerů, činí momentálně 716,5 milionů liber. Uff, tak počty bysme měli za sebou.
Tyto zelená čísla jsou však slabou náplastí za pětiletou devastaci klubu. Hlavně z nich klub samotný neuvidí ani penny. Za to dám krk. Vždyť jenom za poslední měsíc si synáčkové Glazerovi vypůjčili dalších 1,7 milionu liber. Na co? Kdo ví, třeba je „osmičková“ AUDI už ohraná a Glazeři se chtějí svézt v raketě.
Zpět ale k jednání, pokud se to tak dá nazvat, mezi Red Knights a rodinou Glazerů. Podle všeho se totiž Rudí rytíři zmohli na nabídku více než 1,2 miliardy liber a dokonce byli ochotni převzít i ony dluhy ve výši 507,5 milionů! Nabídka tedy naprosto neskutečná a jenom blb by ji nepřijal. Bohužel jím Glazer je, protože byla smetena ze stolu. Zajímavá zpráva se mihla i dnešními The Times. Podle ní navázali Red Knights kontakt s firmou Finsbury, která se zabývá poradenstvím v oblasti vztahů s veřejností. Ironií je, že právě tato agentura se stala terčem mnohých útoků fanoušků United už v roce 2005, protože to byli právě oni, kdo oznámil odkoupení Manchesteru Glazery.
Red Knights však neseskupuje jenom ty opravdu bohaté fanoušky, ale i vlivné lidi. Například Seymour Pearce-Harris je odvěkým odpůrcem glazerovského režimu a jeho velkým podílem se utvořila skupina Red Knigths, jež se stala akceschopnou prakticky ihned po svém založení. Mezitím Paul Marshall vyzývá po vlastnění klubu fanoušky. Tedy po podobném modelu, jaký můžeme znát ze Španělska, konkrétně Barcelony nebo Realu Madrid. Snad nejvíce je vidět ale Jima O´Neilla. Vlastník společnosti Goldman Sachs, která se zabývá celosvětovým ekonomickým průzkumem a analýzou, je snad „nejslavnější“ postavou vedoucí v boji proti Glazerům. Má ve svých zádech podporu už více než 65 tisíc fanoušků (v době psaní článku bylo registrováno přesně 65 007členů MUST) a jejich počet nenarůstá každou minutou, ale doslova každou vteřinou.
Na celou situaci prozradil svůj názor i Patrice Evra: „Zelená a zlatá jsou originální barvy Manchesteru United a fanoušci je nosí, protože klub milují.“ Ve Wembley bylo v neděli více než 30 tisíc takovýchto fans. „Mají pro to důvod a rozhodně si nemyslím, že jsou šílení. Chtějí jen změnit průběh událostí,“ dodává.
První pokus o převzetí United tedy dopadl neslavně. Všem dnům ale konec určitě není a další pokusy budou následovat. Spíš se mi v hlavě honí otázka, jestli je zelenozlatá revoluce vůbec k něčemu. A k čemu by vedl i případný bojkot nákupu suvenýrů a lístků s permanentkami. Na jednu stranu se tento nápad Keitha Harrise může zdát jako dobrý krok, co ale potom? Každý bude chodit v zelenozlatém oblečení ze sekáče, na Old Trafford to bude samý turista co bude zpívat „Glory, glory AND United“ (jak jsem už jednou viděl někde zprasenou hymnu našeho klubu nejmenovaným „fanouškem“) a s Glazerem to ani nehne. Stejně jako nehnulo nyní. Oni se totiž nezajímají o United, nezajímají se o fanoušky. Oni se totiž nezajímají ani o fotbal! Dámy a pánové, tady pomůže už jenom tatra naložená osmi kubíky betonu…