Vida je u nás už čtvrtým rokem. A protože se od té doby stal mým opravdu velkým oblíbencem, rozhodl jsem se mu věnovat několik řádků.
Tento článek podrobně popisuje fotbalovou kariéru ikony v podobě obránce Nemanji Vidiče. Hráče, který se svým umem dokázal vypracovat v jednoho z nejlepších stoperů současnosti.
Velká část těchto informací je nám, fanouškům Manchesteru United jistě dobře známa, ale já doufám, že si zde každý najde to své.
Začátky, Crvena Zvezda Bělehrad a Spartak Moskva
Nemanja Vidič, zkráceně též Vida, přišel na svět 21. října roku 1981 v srbském, tehdy ještě jugoslávském městečku, Titovo Užice. Jeho otec Dragoljub, nyní již v důchodu, pracoval jako dělník v továrně zpracující měď a matka Zora je bankovní úřednice. Nemanja Vidič začal hrát fotbal od sedmi let a společně se svým starším bratrem Dušanem nastupoval za místní klub Jednistvo Užice. Již v útlém věku si oblíbil post středního obránce a to mu zůstalo až do dnešních dnů. V klubu Jednistvo Užice měl Nemanjův pětiletý vývoj vpřed za následek přesun na druhou stranu města do klubu tamního rivalského a o něco kvalitnějšího celku Sloboda Užice. V mládežnických kategoriích Slobody Užice si rovněž vedl velice dobře a brzy dělal svým spoluhráčům kapitána. Hráč rostl a jeho potenciál se skvěle rozvíjel. Dva a půl roku zůstal hráčem Slobody Užice, avšak netrvalo dlouho a díky mimořádným výkonům, kterými talentovaný obránce vyčníval mezi ostatními, se o jeho služby začínali postupně zajímat první uchazeči. Mezi nimi nechyběl ani klub, který tehdy vládl fotbalové Evropě. Crvena Zvezda Bělehrad patřila k velkým zájemcům o srbského hráče a nabídla teprve patnáctiletému mladíkovi lákavou smlouvu. Nemanja se zájmu nijak nebránil a nabídku přijal.
Pro mladého obránce to byla velká příležitost prorazit na vyšší úroveň a přesně to byl záměr, o který mu šlo. Nemanja to měl v tomto věku v hlavě srovnané, věděl, čeho chce dosáhnout a odhodlaně si za tím také šel. Kromě toho, kdo by také nechtěl hrát v klubu, který v tu dobu vládl nejen na Balkánském poloostrově, ale celé Evropě a v roce 1991 také vyhrál prestižní soutěž Ligu mistrů? Jen několik dní před svými patnáctými narozeninami se tedy Nemanja Vidič stěhoval do Crvené Zvezdy Bělehrad. Srbský mladík stále ještě členem dorosteneckých a mládežnických kategorií, pokračoval ve svém fotbalovém vývoji a každým rokem zaznamenával velký pokrok. Během tříletého působení v akademii Bělehradu a stabilně výborných výkonech ovšem, nedostal ani jednu příležitost zahrát si v seniorském A-týmu. Tato věc byla z jeho pohledu velice nepříjemná a sám Nemanja z toho neměl dobrý pocit. Mnoho jiných hráčů by z tohoto důvodu zřejmě ztratilo vůli a naději, že se výrazněji prosadí a vzdali by se pokračování v takovém týmu s tím, že by utopili svůj talent v zapomnění. Ne tak Vida. Věděl, že dělá věci, tak jak je vyžadováno a blýská se mu na lepší časy. Byl trpělivý a také dočkal se. Sice ještě nehrál za první tým svého současného klubu, ale ten jej na sezónu 2000/2001 poslal na hostování do celku Spartaku Subotica, který hrál druhou srbsko-černohorskou ligu. Vidič měl tedy zadaný velký úkol. Cílem tohoto zapůjčení byl jasný. Poprat se o svou šanci s konkurencí, podávat nejlepší výkony a co nejdříve se vrátit do Bělehradu se získanými zkušenostmi.
Dalo by se tvrdit, že právě zde se pořádně rozběhla jeho profesionální fotbalová kariéra a karta se začala pomalu obracet. Vidič se své šance chytil opravdu skvěle a hostování se dokonale vyplatilo. Nemaja podával po celou sezónu výborné výsledky a za Spartak Suboticu odehrál celkem 27 utkání. Bonusem bylo, že se mu podařilo vsítit z postu stopera 6 gólů. Po roce odehraném v tom nejlepším světle Crvená Zvezda neváhala, stáhla Vidiče z hostování a dala mu příležitost, aby si sám hráč vyzkoušel jaké to je hrát za A-tým. Veškeré pochybnosti o jeho vývoji byly rázem umlčeny. Od sezóny 2001/2002 se postupně na stálo zapracoval do A-týmu a jeho růst tak mohl stoupat prudce vzhůru. Po jeho debutu se brzy stal oporou mužstva a týmovou konkurenci nechal zahřívat lavičku. V následujících dvaadvaceti zápasech se navíc dokázal dvakrát gólově prosadit. Svou šanci tedy využil beze zbytku. V tomto ročníku se zároveň radoval ze své první velké trofeje, kterou se stal srbsko-černohorský, tehdy jugoslávský pohár. Velká spokojenost klubu byla znatelná. Nemanja dostal po sezóně vylepšenou smlouvu na další 3 roky. Následující dva roky byly pro něho velmi pozitivní a příznivé. Podával skvělé výkony, díky kterým se stal rovněž kapitánem seniorského mužstva. V té době se také dočkal za svůj stabilní herní projev, pozvánky do národního tehdy ještě společného týmu Srbska a Černé Hory.
Nemanja byl najednou v každém zápase ústřední postavou na hřišti a za Czrvenou Zvezdu Bělehrad nastoupil během dalších dvou let, jako kapitán k dalším 45 zápasům ve kterých vstřelil 10 gólů. V té době o něm i díky působení v reprezentaci věděla nejen jeho rodná země, ale postupně také stále více lidí z Evropy a svou pozornost pochopitelně poutal i u fotbalových skautů. V poslední sezóně strávené v Bělehradu se mu podařilo získat double, když se svým týmem vyhrál jak Srbskou Superligu, tak i srbsko-černohorský pohár, který po rozpadu státu v roce 2003 zůstal společnou soutěží. Vida i přes tyto úspěchy nezůstal klubu věrný. Vyzrál zde ve velmi kvalitního stopera, klub mu už více nabídnout nemohl, a tak přišel čas jít dál. Jeho kariéra začala nabírat nový rozměr. Zájemců o jeho služby z klubů po celé Evropě totiž neustále přibývalo. Mezi nimi také ruský tým Spartak Moskva. Do ruské ligy míří každým rokem stále víc a víc kvalitních hráčům, kteří jsou lákáni penězi a ta se tak stává ještě více prestižnější. Ani Nemanja se neubránil lákavému ruskému vábení, i když hlavním smyslem jeho přestupu byla především vidina šance výrazněji se prosadit a být více na očích. Spartak Moskva byl pro Nemanju pouze jakousi přestupnou stanicí k západoevropským klubům.
V červnu roku 2004 se tedy Nemanja Vidič stěhoval do Moskvy, aby se vyzkoušel, jaké to je hrát ruskou Premier ligu. Částka, za kterou Vidič přestoupil, nebyla nikdy zveřejněna, ale podle hrubých odhadů médií se jednalo o částku okolo 6 milionů eur a Nemanjovi se v tomto smyslu hovoří jako o nejdražším obránci ruské ligy. V Rusku čekalo na Vidu hned několik změn. Sezóna zde začíná na jaře a končí na podzim, na což si musel zvyknout. Pro Nemanju byl hned první ročník velmi náročný. Sotva totiž skončila srbská fotbalová soutěž a on rozloučil s Bělehradem, okamžitě naskočil do již rozběhlé sezóny ruské ligy. Za Spartak stihl ten rok odehrát dohromady 12 zápasů, ve kterých vstřelil 2 góly. V těchto zápasech, kvůli jistým problémům s aklimatizací, ztratil hned v úvodu jisté místo základní sestavě a tím se poněkud snížily jeho šance předvést své schopnosti na hřišti. Navíc se mu také měnil trenér, ale to se nakonec ukázalo jako rozhodující věc. Itala Scalu, který Vidovi nedával moc příležitostí, vystřídal na trenérské lavičce lotyšský kouč Starkovs, a právě on dal Nemanjovi novou šanci a této příležitosti se již srbský obránce dokázal chopit. Později pak podával solidní výkony a klub s ním byl na konci první sezóny spokojen. V této době už se na něho jezdili dívat skauti z celé Evropy, mezi nimi také zástupci klubu Manchester United, kterým nemohla uniknout pozornost ohledně tohoto talentovaného a fotbalově mimořádně nadaného Srba.
V další sezóně se Vidič už prezentoval výbornou formou, opět zaznamenal velký pokrok a stal se důležitou součástí týmu. Skvělé výkony mu také vynesli první individuální cenu pro nejlepšího fotbalistu Srbska za rok 2005. Vida sice nezískal se Spartakem Moskva žádnou trofej, tento klub mu však velmi pomohl se zviditelnit, poněvadž díky dobrému postavení Spartaku v Evropě, upoutali jeho schopnosti velký počet zahraničních celků po celé Evropě, přesně tak, jak zamýšlel.
Nemanja Vidič se nijak netajil tím, že nemá v plánu pokračovat v Rusku. Jeho touhu odejít pak potvrdil i ředitel Spartaku Sergej Šavlo. A protože zájem o něho byl po roce a půl ohromný, jeho blížící se odchod byl už před skončením ročník zpečetěn. Nemanja se tak po 39 odehraných zápasech, ve kterých vstřelil 4 góly, se Spartakem Moskva pomalu loučil. Otázkou nyní zůstávalo, kam perspektivní obránce z Ruska zamíří. Uchazečů o jeho osobu byl veliký, a proto bylo z čeho vybírat. Krom výrazných jmen jako byl Arsenal, Liverpool, Fiorentina nebo AS Řím, o něho projevil eminentní zájem také Manchester United. Sir Alex Ferguson si srbského beka vyhlédl a pozorně jej sledoval už po dobu více než dvou let. Tato doba stačila manažerovi United k tomu, aby se dostatečně přesvědčil o jeho kvalitách a proto se jej rozhodl koupit. Vidovi skončila sezóna v listopadu a měl tak dost času na to zvolit tým, který se mu nejvíce zamlouval. A protože oblékat dres Red devils byla lákavá možnost a on dával od začátku najevo, že United jsou pro něj volba číslo jedna a rozhodl se přestoupit na Old Trafford. Byl to tedy právě Manchester United, který v souboji o srbského beka porazil své konkurenty. Vedení United s Nemanjou projednalo podmínky čtyřleté smlouvy, se kterými souhlasil, a podpisem stvrdil své rozhodnutí. Transfer byl tímto dokončen. Jakmile se v lednu otevřelo zimní přestupové okno, podstoupil ještě zdravotní prohlídku a poté byl již definitivně, za částku zhruba 7 milionů liber (některé zdroje uvádějí i 9 miliónů) oficiálně prohlášen hráčem anglického celku, aby se už v následujících týdnech mohl zapojit do zápasů. Jeho vratké iluze se nyní staly pevnou realitou.
Velkou spokojenost nad ziskem srbského stopera neskrýval ani Sir Ferguson, který na jeho adresu prohlásil:
„Nemanja je rychlý a agresivní střední obránce. Navíc má pouze 24 let a bude pro náš tým skvělým přínosem."
I sám hráč byl z přestupu nadšený a nyní mu zbývalo pouze potvrdit prognózu, že je opravdu hráčem světových kvalit a zaslouží si hrát v týmu jakým je Manchester United.
Manchester United
Sezóna 2005/2006
Transfer se oficiálně uskutečnil v zimě 5. ledna roku 2006 a po Park Ji-Sungovi, Patrici Evrovi a Edwinu van der Sarovi se tak stal čtvrtou velkou posilou United. 
Od Nemanji se čekaly velké věci, měl se stát rychlou oporou týmu a i Sira Alex Ferguson si od jeho talentu hodně sliboval. Čtyřiadvacetiletý urostlý obránce byl ve svém věku považován za jednoho z nejlepších stoperů na světě. A právě na tomto postu tlačila hráče Manchesteru pata nejvíce. Žádný hráč totiž nebyl osvědčenou jistotou do dvojice k Rio Ferdinandovi. Proto se hledala vhodná alternativa na tuto pozici a tou měl být právě Vidič. Ten se okamžitě zapojil do tréninkového procesu, jelikož nebylo času nazbyt a tým potřeboval vzpruhu v obraně. Vida měl ještě tuto sezónu odehrát několik zápasů, a tudíž se musel znovu dostat do formy a nabrat potřebnou fyzičku pro náročné sezóny v Premier league. A to byla právě jedna z věcí, kvůli kterým byl Vidič od začátku svého působení v United poněkud odsuzován. Nebylo jisté, zda hráč působící v Srbsku a Rusku bude schopen se vyrovnat s tempem a agresivní a tvrdou hrou na ostrovech a to i přes to, že on k tomu měl skvělé tělesné proporce a důrazný styl hry. Prognózy nebyly nikterak příznivé. Všechny tyto spekulace ale Nemanja brzy umlčel a nechal za sebe mluvit činy. Fanoušci jej v té době ještě moc neznali. Za včasů ovšem poznali koho, že to pan Sir Fergusonvlastně přivedl.
Dostal dres s číslem 15, který ostatně nosí dodnes. 
Svůj debut si odbyl ve středu 25. ledna roku 2006. Vidič nastoupil do semifinálového utkání Carling cupu (Ligového poháru) proti Blackburn Rovers jako střídající hráč a ve druhém poločase nahradil Ruuda van Nistelrooye. Později United tuto cennou trofej vyhráli a Vidič se tak mohl radovat ze svého prvního úspěchu v novém týmu. V této sezóně se ale především seznamoval s novým prostředím, spoluhráči a zvykal si na život v Anglii, kam se se svou rodinou přestěhoval. Za United odehrál patnáct zápasů, z toho 4x nastoupil jako střídající hráč, gól se mu vstřelit nepodařilo. I tak se v tomto relativně krátkém časovém období společně s Riem Ferdinandem, který jeho příchod vřele uvítal, ostatně stejně jako celý tým, stali velmi rychle kvalitní stoperskou dvojicí. Neměl tedy tolik času ukázat to nejlepší, i tak ale zanechal svou snahou a zapálením do hry velkou naději do následující sezóny a to vneslo i do očí všech příznivců United velké nadšení a očekávání do dalšího ročníku.
Sezóna 2006/2007
Do své první velké sezóny stihl Vidič doléčil své zranění, které si přivodil během letního MS v Německu a od začátku se do ní bez problémů zapojil. Ta se ukázala být jako klíčová, protože se v ní dokázal nastálo propracovat do základní sestavy United a zápas od zápasu jasně ukazoval, jak skvělým a důležitým marketingovým tahem byl jeho přestup a jak moc se klubu vyplatil. 
Vida se zdál, být tou nejvhodnější možnou volbou na post středního beka a dokazoval to od prvních zápasů. V obranné hře si skvěle vyhovoval se svým parťákem Ferdinandem a i mezi spoluhráči si zanedlouho získal obdiv a uznání. Jak se ukázalo anglická Premier league mu sedla na výbornou. Vida měl potřebné tělesné proporce a agresivní styl bránění a to mu velmi pomáhalo nezůstávat v Premier league pozadu v osobních soubojích stejně jako v celkové obranné hře. Během tréninků také výrazně zapracoval na fyzické kondici a i to bylo významným faktorem v jeho výkonnosti. V průběhu své první celé sezóně za United se mu velmi dařilo. Menší výpadek zaznamenal pouze ke konci ročníku, kdy si v zápase s Blackburnem (31. 3.) vykloubil rameno a ve 28´ musel střídat, když jej nahradil John O´shea. Manchester United měl v té době menší problémy s obranou, ale absence Vidiče ve čtvrtfinále s AS Řím a šesti ligových zápasech se nakonec neukázala být pro Manchester United nijak závažná. Red devils nakonec uhájil první pozici v tabulce Premier league, ale na finále Ligy mistrů to tentokrát ještě nestačilo. Vida ke konci sezóny nastoupil už pouze do zápasu s Manchesterem City a do odvetného semifinálového utkání Ligy Mistrů s AC Milán, ve kterém United s pozdějším vítězem soutěže vypadli. To bylo Nemanjovo první vážnější zranění v kariéře.
Vida v této sezóně odehrál dohromady 38 zápasů a podařilo se mu v nich vstřelit 4 góly. Ten první v dresu United vsítil 14. října 2006 proti Wiganu Athletic, kdy si skvěle naskočil na centr z rohového kopu a zvýšil stav na 2:1, Manchester Wigan nakonec porazil 1:3. Následovala druhá trefa, jeho první před zraky domácích fanoušků na Old Trafford. To se stalo 4. listopadu 2006 proti Portsmouthu. Rohový kop rozehrál Giggs na Nevilla, který centrem ve vápně skvěle našel Vidiče a ten hlavou v 66´ určil konečnou výhru United 3:0. Další výraznější mezník je jeho první gól v Lize mistrů. Dokázal skórovat v domácím duelu skupinové fáze milionářské soutěže, odnesl to portugalský tým Benfica Lisabon a on hlavičkou po dobrém centru Giggse z přímého kopu vyrovnal stav zápasu na 1:1, United nakonec zvítězili 3:1. A čtvrtý zásah v této sezóně přišel v zápase proti Tottenhamu, kdy se Vida trefil opět hlavičkou po Carrickem zahráném rohu. Těmito góly si tak ještě zpestřil velmi povedenou sezónu na, jejímž konci se mohl se svými spoluhráči radoval ze zisku své první ligové trofeje v Manchesteru. Byl také zařazen do top jedenáctky hráčů Premier league. Góly hlavou byli a jsou Vidičovou specialitou a i když není povinností středního obránce, aby dával góly, on v této činnosti už od mládí vynikal, rád chodil do vápna soupeře a během svého dalšího působení v dresu United jich přidal ještě několik.
Sezóna 2007/2008
Ta se ukázala být Vidičovou doposud zřejmě nejúspěšnější. Ukazoval v ní opět ukazoval ty nejkvalitnější výkony. S Manchesterem United před záhájením Premier league porazil v Community shieldu Chelsea 2:1 po penaltách a hned v úvodu si tedy mohl připsat první cennou trofej v sezóně. Vidič se během sezóny neustále zdokonaloval a zvýraznila se také spolupráce s jeho partnerem v obraně Riem Ferdinandem, kteří spolu vytvořili zřejmě nejobávanější stoperskou dvojici v Anglii, ne-li na světě. Na jejich sehranost bylo opravdu radost se dívat. Vidič byl spíše agresivnější a důraznější typ, zatímco Rio těžil z této práce rozehrávkou, klidněním hry a přehledem na hřišti. Oba se výborně doplňovali, navzájem si vypomáhali a věděli o sobě v každém momentě na hřišti. Touto nevídanou souhrou tak dokázali bez potíží plnit své úkoly a poradit si s velkou většinou svízelných situací. Proto také byli a jsou často celkem trefně srovnáváni s legendární obrannou dvojící Manchesteru United Gary Pallisterem a Stevenem Brucem. Spolupráce Ria a Vidy byla opravdu obdivuhodná a neustále se rozvíjela.
I sám Vidič byl nadšený z komunikace mezi ním a Ferdinandem a v jednom z rozhovorů vysekl svému spoluhráči poklonu:
"Rio je skvělý hráč a já jsem opravdu rád a užívám si to, že jsem ve stejné obranné řadě, jako on. Skvěle se známe. Víme o sobě na hřišti a víme, co ten druhý zrovna udělá. To je pro tuto záležitost velmi důležité a proto se nám nyní s týmem tak daří.“ řekl Vida
„ Navíc mame před sebou spoustu dobrých hráčů a víme, že když udržíme čisté konto, tak někdo na druhé straně ten gól dá. Jsem pyšný na naší dosavadní bilanci a doufám, že se nám bude dařit i nadále." pochválil svůj tým.
Sami oslavovaní obránci byli velmi vychvalováni nejrůznějšími osobnosti a legendami za svou výtečnou spolupráci a sehranost v obraně. Pochvalná slova vyjádřil také jejich spoluhráč John O´shea.
„Dobrá obrana je základ úspěšného týmu a to víme i v Manchesteru. Náš tým se nachází ve skvělém rozpoložení, především díky výborné obraně a udrženým čistým kontům. Rio s Nemanjou na tom mají zásadní podíl. Podle mě v Evropě nyní nenajdete dva lepší střední obránce, než jsou oni. Doufám, že se jim vyhnou zranění a jejich výkony se protáhnou celou sezónou.“ řekl na jejich adresu defenzivní univerzál.
Celý tým se na tuto dvojici mohl spoléhat a těžit z jejich hry, která dávala mužstvu jistotu zadních řad, po celou sezónu, kterou United procházeli jako nůž máslem také díky ostrostřelci Cristianu Ronaldovi. S Nemanjou bylo vedení United navíc natolik spokojeno, že mu 8. listopadu 2007 nabídlo prodloužení dosavadní smlouvy o další dva roky, která jej měla na Old Trafford udržet až do roku 2012. A protože Vidič neměl důvod jakkoliv nabídku zvažovat, dlouho neváhal a kontrakt podepsal. Vidič hrál bez výraznějších zdravotních potíží, ale ke konci ročníku si v utkání Ligy mistrů proti AS Řím, které Manchester vyhrál 0:2, poranil koleno a vypadalo to, že sezóna pro něho skončí. Tyto obavy se však naštěstí nepotvrdili a Nemanja byl během tří týdnů zpět ve hře. Po skončení sezóny se se svými spoluhráči mohl radovat ze zisku druhého ligového triumfu v řadě.
S týmem se mu podařilo také vyhrát nejprestižnější klubovou trofej na světě Ligu mistrů. 
Finále se hrálo v Moskvě na stadionu Lužniki; hřišti kde své zápasy hraje Spartak Moskva a Vidič se tak shodou náhod znovu vrátil na místo činu. Fanoušci Spartaku, kteří na něho nemohli zapomenout, jeho návrat také náležitě přivítali. Po velké bitvě, ale v koncovce sladkém vítězství nad Chelsea po penaltovém rozstřelu 2:1, mohl Nemanja zdvihnout nad hlavu poprvé, stejně jako většina jeho spoluhráčů, stříbrný pohár pro vítěze Champions league. V této vítězné a úspěšné sezóně byl Nemanja opět vyhlášen nejlepším hráčem své země a byl také nominován do různých hráčských individuálních ocenění pro jednotlivé kategorie pro nejlepšího obránce. Opět byl zařazen do nejlepší jedenáctky hráčů Premier league. V tomto ročníku odehrál celkem 45 zápasů, ve kterých vstřelil 1 gól. Bylo to 15. září 2007 v utkání proti Evertonu. Vidič si dobře naběhl na centr zahraný z rohového kopu Nanim a jediným gólem zápasu rozhodl o vítězství United 1:0 ve venkovním zápase FA cupu nad Evertonem. Veleúspěšný ročník s vítězoslavným koncem, doplněn výrazným příspěvkem Nemanji, zanechával další velká očekávání do dalších bojů o příčky nejvyšší i v následujícím ročníku.
Sezóna 2008/2009
V tomto období zažil Vidič fyzicky nejnáročnější sezónu své dosavadní kariéry. Stal je nedílnou součástí týmu a byl stěžejním článkem defenzivy při absencích ostatních hráčů obranné řady United v různých částech v průběhu celé sezóny. Nyní už nikdo nemohl nijak pochybovat o správnosti Vidičova přestupu na Old Trafford. V lize neodehrál pouze čtyři zápasy a těžko říci, co by si bez něho United kolikrát počali. Před sezónou získal Manchester United Community shield, když porazil na Wembley Stadium Portsmouth 1:0, na penalty 3:1.
Manchester United hrál v tomto ročníku o několik utkání navíc než jeho soupeři, protože se díky vítězství v Lize mistrů dostal na Mistrovství světa klubů hraném v Japonsku, a tudíž byla zápasová zátěž mužstva o to vyšší. V turnaji mezi kluby z celého světa, který se hrál na přelomu roku, United nakonec zvítězili a byla to tak další cenná trofej pro celý tým. Vidič tehdy pomohl mužstvu nejen stabilními výkony ale i gólem v semifinále, díky kterému United postoupili do finále soutěže.
Tam je čekal ekvádorský celek LDU Quito. Manchester gólem Rooney zvítězil 1:0, avšak utkání dohrávali v 10 lidech, jelikož ve 49´dostal červenou kartu právě Nemanja Vidič. Kvůli tomuto prohřešku navíc dostal Vidič trochu překvapivě zákaz startu v prvním osmifinálovém zápasu proti Interu Milán v Lize Mistrů. V odvetě na Old Trafford však již nastoupil a gólem ve 4´, který byl jistým zadostiučiněním za předchozí absenci, se podílel na konečné vítězství United 2:0 a postupu do čtvrtfinále.
United měli po celou sezónu velké potíže s obranou. Jediný Vida vydržel zdravý, odehrál velkou porci utkání a byl tím, kdo držel naděje United na třetí titul v řadě. Na přelomu let 2008/2009 vypadala situace hodně bledě. Rio Ferdinand měl problémy se zády, starty Johny Evanse ani John O´shea nebyly vůbec jisté a Patrice Evra odpykával trest. K dispozici nebyl ani Rafael da Silva. Sir Alex Ferguson byl nucen využívat hráče rezervy, na post stopera stavěl často Garyho Nevilla. I přes tyto velké potíže United trhali rekordy. Obrana United se silou vůle držela na nohou, za to však předváděla nevídané věci. Naposledy inkasovala v utkání s Arsenalem 8. listopadu, kdy Manchester na Emirates Stadium prohrál 2:1 a oba góly Arsenalu vstřelil Samir Nasri. Od této doby se dařilo hráčům United v čele s brankářem Edwinem vad der Sarem a Nemanjou Vidičem neuvěřitelných 14 ligových zápasů v řadě držet čisté konto. Celá defenziva tak postupně překonala klubový, anglický, britský i evropský rekord v neprůstřelnosti. Tento výrazný úspěch překazil po dlouhých 1334 minutách až Roque Santa Cruz z Blackburn Rovers.
I nadále se však obrana United nacházela v nesnázích. Obranné řadě stále scházel především Rio Ferdinand, který bojoval s poraněnými zády a jeho absence se táhla celou druhou polovinou sezóny a dovolila mu naskočit jen k několika málo zápasům. Naproti tomu Vidič byl zcela zdráv a v plné síle odhodlán brát většinu odpovědnosti na sebe. Do každého zápasu dával opravdu maximum. Po jeho boku nastupoval nejčastěji mladý Jonny Evans, který se ovšem teprve začleňoval do sestavy, ale i tak si na svůj nízký věk počínal velmi dobře. Především bojovné výkony Vidiče na vysoké úrovni, však drželi šance na titul nad vodou. V průběhu sezóny zaznamenal i srbský stoper několik smolných momentů.
Nešťastným se pro něho stal na příklad domácí zápas s Liverpolem (14. března 2009), který United nečekaně prohráli 1:4. Vidič v něm byl až příliš přemotivovaný a byl v tomto zápase po druhé žluté kartě za zkratovitý faul na Gerrarda v 76´ vyloučen. To znamenalo stop na příští dvě utkání. Takových zaváhání měl Vidič během sezóny několik, ale to plynulo z jeho hry a vůli vyhrát každý zápas. Každý obránce na takovéto úrovni má prostě v popisu práce bojovat a bránit a to i za cenu případného vyloučení, což patří k jeho povinnostem. A právě v utkáních s rivaly jako je Liverpool, je tento způsob hry o to potřebnější.
Ke konci ročníku už věci vypadaly mnohem příznivěji. United se v poslední třetině rozjeli a nakonec mohli opět slavit mistrovský titul. Po velmi obtížné a vyčerpávající sezóně si Vidič mohl i potřetí za sebou sáhnout na trofej pro vítěze Premier league, a kromě toho v ní získali také Ligový pohár a již zmíněný pohár pro vítěze Mistrovství světa klubů. Manchesteru se také povedlo znovu dokráčet až do finále Ligy mistrů, kde ovšem tentokrát nestačili na Barcelonu. Vida odehrál z celého mužstva nejvíce zápasů ze všech. 
Ve všech odehraných soutěžích nasbíral obdivuhodných 55 startů a nastřílel na stopera velmi slušných sedm gólů, což je jeho dosavadním maximem a díky tomu stal se pátým nejlepším střelcem svého týmu. Trefil se proti Zenitu Petrohrad v evropském Superpoháru, ve kterém United nakonec podlehli svému soupeři 1:2, v Premier league dal gól Hullu City (4:3), jediným gólem rozhodl o výhře nad Sunderlandem a dále se trefil v důležitém zápase s Chelsea (3:0) a také proti West Bromwichi (0:5), na Mistrovství světa klubů se prosadil proti týmu Gamba Osaka (5:3) v semifinále
a ve čtvrtfinále Ligy Mistrů svůj poslední již zmíněný zásah do sítě Interu Milán (2:0). Vidičova nejvytíženější sezóna mu vynesla i množství individuálních cen. Opět byl vyhlášen nejlepším hráčem své země, zařazen do nejlepší jedenáctky Premier league, Ligy mistrů a také nejlepší jedenáctky světa. Obdržel ocenění pro hráče sezóny volených fanoušky, od Cristiana Ronalda převzal cenu Sira Matta Bushbyho za hráče roku Manchesteru United a dostal také cenu hráč měsíce za leden roku 2009. Všechny tyto úspěchy pramenily z úchvatných a nezdolných výkonů tohoto vyjímečného stopera. Tento ročník zkrátka nebylo platnějšího a zároveň vytíženějšího hráče, co se defenzivy týče. Dokonce i nezdolný Patrice Evra zůstal o několik startů pozadu. I po odchodu Cristiana Ronalda jsme se proto před zahájením Premier league mohli všichni s úsměvem na tváři těšit na první zápasy nové sezóny.
Sezóna 2009/2010
Vida byl v této době již těžko postradatelným článkem obrany a měl na sebe opět přebrat velkou zodpovědnost. Již po skončení poslední úspěšné a vysilující sezóny, se z nějakých důvodů začalo čím dál více spekulovat o jeo případném přestupu, do některého z jiných evropských velkoklubů. Mluvilo a psalo se zejména o AC Milán, Interu Milán, Barceloně a také Realu Madrid, který byl přes léto na přestupovém trhu až nezdravě aktivní. Vida se stal terčem zájmu médií a ty už mu od té doby nedali pokoj a nedopřáli chvíli klidu. Nemanja ovšem na otázky, zda pomýšlí na odchod z Anglie, po každé odpověděl stejně:
„V Anglii jsem šťastný. Mám zde svou rodinu a moje budoucnost zůstává i nadále v tomto skvělém klubu.“
Těmto spekulacím totiž nahrávalo to, že Vidič se nezapojil do přípravy na nový ročník. Média se všelijakými způsoby snažila veřejnosti namluvit příběhy o jeho neshodách se Sirem Alexem Ferguson o výši platu, nespokojenost s anglickým počasím a podobné nesmysly. Ostatně toto se táhne až do dnešních dnů.
Už v předsezónní přípravě měl totiž Vidič zdravotní problémy, kvůli kterým vynechal i své reprezentační povinnosti. Do hry ho nepustil poraněný kotník. Srbský obránce neodjel s Manchesterem United ani na turné po Asii. Oficiální zdůvodnění však United nepodali. Nezůčastnil se ani Audi Cupu. A neobjevil se ani v zápase proti Valencii. Spekulace sílily, ovšem na skutečnosti se nic neměnilo. Nemanja přes léto po náročném roce v klidu odpočíval na dovolené a léčil poraněný kotník. Jenže se pomalu blížil první ostrý zápas v Community shieldu s Chelsea a Vida byl stále zdravotně neschopný. Přes léto se jeho problém přeměnil na zraněné lýtko. Dost možná byly Vidovi potíže zapříčiněny velkou zátěží celého organismu a nedostatečné regeneraci svalů v posledním roce. Srbský stoper proto zmeškal i úvodní 2 zápasy nového ročníku. Přišly rovněž obavy, zda bude schopný akceptovat zápasovou zátěž bez intenzivnější přípravy.
A však k prvnímu zápasu v sezóně nastoupil proti Wiganu Athletic (22. 8.) a vše se zdálo v pořádku.
Po několika odehráných utkáních se ovšem začali znovu objevovat komplikace s lýtkem. Kvůli zhoršení stavu při reprezentačních zápasech nemohl nastoupit k duelu Manchesteru United proti Boltonu (17. 10.) v Premier league. V rivalském duelu s Liverpoolem (25. 10.), který United po nevydařeném výkonu prohráli 2:0, se už Vidič objevil. Proti stejnému soupeři jako loni ale dostal po druhé žluté, červenou kartu a po zbytečném faulu na Kuijta pro něho zápas předčasně skončil. Nemohl tedy nastoupit k následujícím dvěma zápasům a hlavně v duelu s Chelsea týmu citelně chyběl.
Od záčátku sezóny tedy Vida nenastupoval tak často jak tomu bylo v předchozích letech a v ještě menší četnosti jsme vedle něho neviděli ani Ria Ferdinanda. A problémy těchto dvou obránců přetrváváli i nadále. Vidičova absence v zápasech Manchesteru United neustále nutila média k tomu zamýšlet se nad její příčinou a nad vztahy s vedením a jeho odchod. Jako argument často používali neuspokojivé platové podmínky a také jeho nespokojenost v Anglii kvůli chladnému počasí, které se nezamlouvalo ani jeho manželce Aně. Slunný Madrid či Barcelona mělo být to pravé místo pro jeho budoucí kariéru. Tyto naprosto nesmyslné a vymyšlené informace Vidič opět vyvrátil, když řekl:
„Nikdy jsem nemluvil o AC Milán, Barceloně, Realu Madrid nebo jiném klubu, tak nevím, proč to ostatní dělají. Na hřišti při zápasech Manchesteru si užívám hru a jasně ukazuji, jak moc jsem tady šťastný a velmi spokojený."
A dále opět poznamenal, že na odchod nikdy nepomýšlel a tudíž nemá důvod se těmito spekulacemi dále zaobírat.
I přes prokazatelnou spokojenost v United se u Vidiče se potíže stupňovali. Na vzdory tomu, že podával solidní výkony, hrál často pouze ob dva zápasy a nebylo s ním všechno v nejlepším pořádku. Brzdilo jej jeho závažné zranění a to v něm vyvolávalo určitou frustraci, protože se nemohl plně zapojovat do každého ze zápasů tak jako v minulých letech. Jeho lýtko, které ne a ne doléčit, bylo důvodem jeho absence. Chtěl hrát, ale zkrátka t nešlo. Vida měl také chřipku, kvůli které nemohl naskočit do druhého utkání Ligy Mistrů ve skupině B s Wolfsburgem. Zdecimovaná obrana se v této době začala potácet v další velké krizi. Definitivní zlom přišel 30. prosince v zápase s Wiganem. Vidič už nevydržel zátěž na své zranění a byl v 69´ vystřídán Fábiem da Silvou. Od té doby se už v sestavě United neobjevil. Po Nemanjových vleklých komplikacích už bylo také na čase, aby se z potíží nadobro dostal. Navíc se ukázalo, že nejde o běžný problém, ale jednalo se o nervovou potíž ukrytou přímo uvnitř lýtkového svalu a tento nález odhalil, jak závažná situace nastává. Manchester United od vyřazení Vidiče ze hry, který na marodce doplnil krom Ria Ferdinanda i další hráče, potýkal s výraznými potížemi v obranných řadách. Kvůli zranění vypadla ze sestavy také velká opora John O´shea a na postech stoperů museli na jistý čas dokonce nouzově zaskakovat záložníci Michael Carrick a Darren Fletcher protože v pořádku nebyl ani Wes Brown. Tento rok táhnou Manchester United hlavně góly Wayna Rooneyho a i díky němu a naší ofenzivě jsou nedostatky v obraně vyrovnávány gólovými úspěchy a celý tým se skvěle doplňuje a spolupracuje.
Vidičův dlouhodobější výpadek ze hry znovu přimělo média intenzivně spekulovat nad jeho odchodem, kvůli neshodám se Sirem Alexem Fergusonem. Naprosto zbytečné rozmíšky např. o letním výprodeji Manchesteru United, zde musím zmínit také zrádnou českou TV Nova (pozn. Mařenka), však srbský bek razantně utnul dalším prohlášením, ve kterém znovu zdůraznil svou velkou spokojenost v Manchesteru, ale to už nám naše komerční televize nenabídla. Tyto až trapně se opakující záležitosti byli a jsou předmětem každého dne a dotěrní bulvární redaktoři se snaží o senzaci. Jenže všechny zprávy o Vidově případném odchodu jsou lež! Proto můžeme zůstat v klidu a se 100% jistotou tvrdit, že se Nemanja v létě nikam stěhovat nebude a zůstane věrný svému nynějšímu klubu.
Začátkem jara srbský obránce postupně léčil své zranění. Psalo se o tom, že by mohl být fit už v průbehu ledna a poté začátkem února a pokaždé to vypadalo, že Nemanja opravdu nastoupí. Na jeho návrat do sestavy si však museli fanoušci United počkat až do zápasu s West Hamem United (23.2), které Manchester vyhrál 3:0. Vidič zvládl odehrát celý zápas a patřil k nejlepším hráčům na hřišti, když výraznou měrou pomohl k čistému kontu. 28. února se mu společně s jeho spoluhráči podařilo obhájit Carling cup, když porazli Aston Villu 2:1. Nyní to s ním už vypadá dobře a měl by být k dispozici i pro nadcházející zápas proti Wolverhamptonu. Do této chvíle (1. 3. 2010) odehrál Nemanja v tomto ročníku 20 zápasů a vstřelil v nich jeden gól. Trefil se hlavou po Gibsonově rohu do sítě Wolverhamptonu. Nebýt vleklých zranění, byl by pravděpodobně opět jedním z klíčových mužů sezóny. Vlivem zdravotních potíží se ale nedostával tolik do hry a v současnosti je nutné, aby se dostal opět znovu do zápasového tempa. Vida si ale s touto formalitou jistě snadno poradí, a pokud se mu vyhnout další potíže, může být ještě významnou osobou v cestě za čtvrtým ligovým titulem v řadě a strůjcem dalším cenných úspěchů Manchesteru United a to nejen pro tuto sezónu…
Reprezentace Srbska
Krom toho hraje Vidič také za reprezentační tým Srbska, kde plní roli kapitána a je důležitou součástí týmu. Během celé své kariéry v národním mužstvu nasbíral 44 startů a vstřelil v nich 2 góly.
1981- dnešek
Během devětadvaceti let se Nemanja Vidič stal jedním z nejlépe hodnocených středních obránců na Zemi. Již v mladém věku si tento post oblíbil a zůstal mu věrný až do dneška. Jeho nezvyklé rychlý vývoj vpřed a vůle dosáhnout úspěchů mu předurčoval slibnou budoucnost. Rodina jej od začátku podporovala a i to mu umožnilo plně rozvinout své schopnosti a talent. Svým blízkým tak může poděkovat za to, že mu umožnili jít za svým cílem. Kvalitními vyrovnanými výkony během fotbalového života na sebe poutal stále více pozornosti a postupem času se s pomocí své velké píle, trpělivosti a rovněž potřebné dávky štěstí, dostal až na samotný fotbalový vrchol. Urostlý, řízný obránce se může chlubit výškou 189 centimetrů, se kterou patří k nejvyšším hráčům v týmu United a váhou 85 kilogramů. Tyto parametry mu dopomáhají a uplatňuje je při vykonávání činnosti obránce tím nejlepším možným způsobem. Úžasný a málo vídaný progres udělal své, vynesl pozoruhodného Srba na Old Trafford a pomohl mu zdokonalit se v hráčem jakým je dnes. A my nyní díky tomu můžeme sledovat výjimečného obránce v akci v barvách United.
Nyní se pojďme se podívat na Vidičovy přednosti a zároveň důvody proč jej fanoušci tolik zbožňují. Jeho velmi agresivní a důrazný herní styl mu dovolil skvěle se sžít i s tvrdým fotbalem na britských ostrovech. Po jeho pobytu ve ztížených a drsných podmínkách v jeho bývalých působištích se ukázal být tento fakt, velkým pozitivem pro aklimatizaci na fotbal v Anglii. Také díky tomu rychle zapadl do týmu a nemusel si příliš dlouho zvykat na tento aspekt jako někteří jiní hráči přicházející ze zahraničí. Téměř okamžitě se také přizpůsobil rychlosti a tempu, typickému pro Premier league. Od jeho příchodu do Manchesteru si získal důvěru a velkým dojmem zapůsobil jak na fanoušky tak i Sira Alexe Fergusona a nyní už si naši obranu těžko představíme bez něho. Tak důležitou součástí se Vidič během svého působení stal.
Hráč vyniká mimo jiné velkým důrazem a tvrdou a nekompromisní obrannou hrou. To způsobuje, že někdy sahá za hranice agresivity a z toho pramení někdy až brutální a zbytečné zákroky, volající po zranění, po kterých následuje červená karta. I tímto neduhem si ale vybudoval velký respekt jak u soupeřů tak i jistý obdiv a potěšení u fanoušků, kteří mají rádi drsný fotbal a těch je v Anglii velká většina. Navíc tyto zákroky prostě patří do jeho profese. Svými nevybíravými zákroky a skluzy se řadí k těm nejobávanějším hráčům v anglické nejvyšší souteži.
Mimo to je Nemanja velmi rychlým obráncem, nepříjemným a nebojácným hráčem. Na hřišti se nikdy nezastaví a dře pro tým s neuvěřitelným zanícením do hry. Do každého souboje, skluzu či střetu jde naplno odvážně a neohroženě i za cenu zranění, protože je zároveň nikdy nevypouští a je v nich neústupný. Bojovný a nezdolný výkon po celý zápas také díky tomu zanechává na jeho těle velkou spoustu, často i krvavých šrámů. Patří také k nejlepším hráčům při bránění ve hře tělem v osobních soubojích a odstavování soupeřů.
Postupem času získal Nemanja také potřebný cit, jistotu a klid v rozehrávce, což byl u něho menší problém, když neuměl kloudně založit protiútok nebo přesně přihrát v těžké pozici, do které ho soupeř vystavil. 
Velkou zbraní Vidiče je též hlavičkování. Má skvělý výskok, parádní odhad pro něj a úžasnou hra hlavou, z něho dělá vládce ve vzduchu. Soupeř se tak v tomto ohledu prakticky vůbec neprosazuje. Navíc jeho vytříbený instinkt hledání místa a orientaci v pokutovém území protivníků, z něho dělá velice nebezpečného hlavičkáře. Vidič proto s oblibou chodí vstříc soupeři, aby si následně naskočil na přesný centr svých spoluhráčů. To ostatně Vidič potvrdil už vícekrát a svou schopností střílet branky, která se již několikrát ukázala být, jako velmi potřebná, týmu mnohokrát výrazně pomohl ke konečnému výsledku.
K nadání Vidiče můžeme také připočíst přímo geniální spolupráci s Riem Ferdinandem a Edwinem van der Sarem, kteří společně dirigují obrannou řadu a dále pak také schopnost skvěle číst hru, improvizovat a předpovídat situace. Nemanja zápas od zápasu ukazuje své umění, kterému se během života naučil. Vyvinul se z něho mimořádně vyspělý a zkušený obránce, přes kterého jen tak někdo neprojde a v protivnících budí strach. Odtud také trefná přezdívka „Serbia Wall“ neboli „Srbská zeď“. Proti Nemanjovi se hraje opravdu obtížně, což ostatně potvrzují i největší útočná esa Premier league.
Na příklad Emmanuel Adebayor na jeho adresu pronesl:
"Vidič je velmi dobrý hráč, ví jak hrát proti útočníkům. Je velmi silný a pro United je schopen položit život. Pro mě je to jeden z nejtvrdších obránců a tak zabraňuje mnoha gólům. Také ale dokáže dát důležité branky, které rozhodují mnohdy i dosti vyrovnané zápasy."
Naopak velká nenávist je třeba mezi Vidou a Drogbou a tito hráči si během zápasu krom ostrých soubojů nic nedarují.
Fanoušci Vidiče milují. Pro ty Vida velkým hrdinou a především během posledních dvou sezón si získal srdce snad všech nadšenců Manchesteru United, kterým dělá velikou radost a ti jsou právem pyšní za to, jakou dřinu Nemanja na hřišti pro United odvádí. Je nedílnou součástí obranných řad Rudých ďáblů a ústřední postavou každého zápasu. Zárověň platí za velkou jistotu defenzivy a také významného strůjcem již zmíněného rekordu bez inkasované branky. Dalo by se tvrdit, že hraje-li Vidič, je úspěšnost soupeřovy ofenzivy automaticky poloviční. Nezdolná víra v to, že může něco dokázat mu již od ranného dětství, usnadňovala cestu vzhůru. Vida se nikdy nevzdává a kvůli úspěchu bojuje vždy do posledního dechu. Je to zkrátka vítězná typ. Ve 29 letech nyní dosahuje svého vrcholu. Stal se hráčem světové extratřídy a i díky Manchesteru United jej můžeme bez jakýchkoliv okolků jmenovat, jedním z nejlepších obránců světa vůbec.
Od příchodu do Manchesteru zde má podepsanou smlouvu do roku 2012. Podle všeho to vypadá, že to ovšem nebude konečná. Je velmi vděčný za to, že může být a nesmírně si toho váží. Vida hraje celým srdcem pro tým a někdy se zdá, že by byl na schopný na hřišti položil i život. Proto je pro mnohé z nás nemyslitelné, že by měl někam odejít. Nenechme se mást bulvárním tiskem a věřme jeho oficiálním prohlášením. Pro zatím tedy zůstává hráčem United a jeho budoucnost je na Old Trafford…
Dne 17. července roku 2006 se Nemanja Vidič oženil se svou dlouholetou přítelkyní Anou Ivanovičovou, studentkou, která vystudovala ekonomiku v Bělehradě. Jedná se o pouhou shodu jmen se známou srbskou tenistkou. Společně vychovávají syna Luka.