V dnešním díle rozhovorů se skalními fanoušky Manchesteru United se tentokrát zaměříme na představitele mužského pohlaví – je jím Keith Udale
Jméno: Keith Udale
Věk: 58
Keithe, jak to všechno vlastně začalo?
Kamarád mého otce se jednou rozhodl, že mě vezme s sebou na zápas. Bylo to v roce 1957, tehdy mi bylo 6 let. Moc si na to ale nevzpomínám. Má první ucelená vzpomínka na zápas Manchesteru United je ze sezóny 1961/1962. Z té sezóny mi v paměti utkvělo jedno utkání, ve kterém jsme deklasovali Blackpool. Od té doby jsem začal s týmem cestovat i k venkovním zápasům. Bylo mi tehdy 12 let a peněz jsem nikdy neměl nazbyt. Ale každá penny, kterou jsem dostal, šla na pokrytí mé jediné tužby – vidět na živo svůj tým a v něm tu kopu skvělých hráčů.
A jaký je moment, na který nikdy nezapomeneš?
Tak to je naprosto jasné. Sezóna, ve které jsme získali treble za vítězství v FA Cupu, Premier League i Lize Mistrů. Teď možná čekáte, že řeknu, že nejlepším momentem bylo vítězství ve finálovém zápase nad Bayernem Mnichov v infarktovém závěru. Samozřejmě, to bylo ohromné a fascinující pro všechny fanoušky. Já si však ještě lépe vzpomínám na to, jaká atmosféra zavládla, když jsme vyřadili Juventus Turín v semifinále. To, co lidé předváděli, je pro mě naprosto nezapomenutelné. Bylo to úžasné. Ta vlna emocí, radosti a nadšení. Prostě nezapomenutelné
A naopak nejhorší moment?
Myslím si, že jsem nikdy nezažil nic tak strašného, aby to ve mně zanechalo doživotní vzpomínku. Ovšem přeci jen se některé nepříjemné momenty na mé cestě s Manchesterem United vyskytly. Pamatuji si na rvačku fans na počátku 70. let. Tehdy jsme hráli uprostřed týdne s West Hamem a fanoušci tehdy protrhli síť, která dělila domácí od hostů. Vzduchem začaly okamžitě létat všechny předměty, které byly zrovna po ruce. Zápas musel být nakonec přerušen, protože fanoušci vtrhli i na hřiště. Nebylo to tehdy moc příjemné.
Jaký byl nebo je tvůj nejoblíbenější hráč?
Tak to je absolutně bez debat. Je jím "Bestie". George byl nejúžasnějším hráčem, kterého jsem měl kdy možnost vidět na vlastní oči. S balónem dokázal cokoli.
Kolik zemí jsi už navštívil společně s Manchesterem United?
Asi kolem 35. Byly mezi nimi Spojené státy, Čína, Rusko nebo Japonsko. Moje žena Lisa a dvě dcery cestují často se mnou
Nejdelší výlet?
To bylo předminulý rok – 2008. Cestovali jsme tehdy na finálové utkání Champions League do Moskvy. Letěli jsme z Manchesteru do Milána, zůstali tam přec noc a ráno letěli dalším letem do Vídně. Tam další přestup a už jsme byli v Moskvě. Po zápase jsme ještě jeli do Petrohradu a do Kodaně. Teprve potom jsme se vrátili do Manchesteru.
Dostal ses kvůli Manchesteru United někdy do problémů?
Když jsem začínal pracovat jako inženýr, odjel jsem jednou na venkovní zápas a nikomu nic neřekl. Naštěstí firma, ve které jsem pracoval, byla velmi chápavá a tak jsem jim vždycky na začátku každé sezóny přinesl vytisknutý rozpis zápasů s tím, že v ten a ten den nepřijdu do práce.
Nejlepší důvod proč fandit United?
Je to celý můj život. Přispívá k tomu i mé zaměstnání. Pracuji už dlouho na sekretariátě, takže mám na starosti bukování letenek na venkovní zápasy, zajišťování hotelu a podobně. Takže mohu bez výčitek svědomí říct, že až toto všechno jednou skončí, zůstane v mém životě jedna velká díra, kterou jen tak něco nezaplní.
