Přináším zajímavý rozhovor se ženou, o které se s trochou nadsázky dá říci, že zasvětila svůj život Manchesteru United
Jméno: Gail Miller
Pohlaví: žena
Věk: 48
Gail, kde je tvé místo na stadiónu?
Moje první sezónní pernamentka byla na Stredford End Paddock, tehdy to byl sektor na stání. Potom jsem se přestěhovala na East Stand Upper. Moje současná poloha na stadionu Old Trafford je na South Stand. Tam sedávám od roku 1996.
Jak celá tvoje posedlost United vznikla?
První zápas jsem viděla se svým otcem, který mě vzal na zápas. To bylo v roce 1974 – tu sezónu jsme sestoupili. Tento zápas jsme však vyhráli 1:0 a já si Rudé Ďábly prostě zamilovala. Pozápasovou atmosféru si bohužel nepamatuji. Táta mě rychle odtáhl ze stadionu
Nejlepší moment, který ti utkvěl v paměti?
Asi stejně jako všem fnaouškům Manchesteru. Finále v Moskvě, rok 1999 a zisk treblu. Ale mně osobně asi nejvíce imponovalo a nejvíce vzpomínám na ligové vítězství United v roce 1993,
Chodíš i na jiné zápasy?
Jasně. Třeba v sobotu ráno jsem se byla podívat na utkání naší Akademie. Někdy zajdu i na 4 zápasy za víkend. To když hrají první tým a rezerva doma.
Nejdelší výlet s Manchesterem?
Z geografického hlediska je to Volgograd. Ale nejdelší byl výlet do Varšavy v roce 1991. Tehdy jsme tam hráli semifinále Poháru vítězů poháru. Cestovala jsem po vlastní ose svým autem. Nevím, jak se to tehdy stalo, ale výlet se protáhl od pondělního večera až do pátečního rána. Jedinou zastávkou byl zápas. Když jsem po tom všem dorazila domů, vypadala jsem jako zombie.
Máš nějaké rituály spojené s United? Věříš pověrám?
Jednou jsem jela na zápas tramvají. Jel v ní i jiný fanoušek a ten měl na těle napsáno "Manchester – šampióni". Pamatuji si, že jsme tehdy vyhráli. Od té doby jezdím na zápasy tramvají – věřím, že je to recept na to, jak pomoci svému týmu v dalším vítězství v lize. Pak si také dávám pozor, abych po cestě na stadion neviděla dvě straky. A v neposlední řadě musím prozradit, že na zápasy chodím vždy ve stejných ponožkách (doufejme, že přepraných).
Chtěla by ses pochlubit ještě s nějakým příběhem, který je svázán s Manchesterem a který stojí za to?
Jednou jsem trávila noc v "kempu" před Old Trafford. Čekalo se na lístky. Jeden týpek, kterého jsem znala z venkovních ligových zápasů, protože jsme jezdili stejným autobusem, seděl na rozkládací židli a čekal na lístky ještě mnohem déle než jiní fanoušci. Ten muž udělal velký dojem svou oddaností United na Roye Keana a ten ho pustil dovnitř dříve než ostatní. V tu chvíli, kdy na něj pokynul, se ten chlápek zvedl ze židle tak rychle, že ta sklapla a z toho muže byly vidět už jen záda. Tak rychle vystartoval. Byl jako zběsilý. Ač to někomu mohlo přijít vtipné, já ho obdivovala. Zamilovala jsem se do něj. No, a dneska je to můj manžel.
