Po dlouhé době přinášíme rozhovor s Michaelem Owenem, nejzvučnějším jménem mezi letními posilami Sira Alexe Fergusona
Jsi spokojený s tím, jak svým dílem přispíváš ke hře Manchesteru United?
Ano, jsem velmi spokojený. Abych pravdu řekl, vůbec jsem nepochyboval o tom, že bych nedal nějaký ten gól. Je prostě nemožné neskórovat za tým jakým je Manchester United. Je zde tolik skvělých hráčů, kteří vás do šancí prostě dostanou a vy už je musíte jen proměnit. Některé z mých gólů prostě nešly nedat.
17 zápasů a 4 góly. To je ale jen polovina příběhu. Na hřišti se moc neobjevuješ, a když už ano, tak jen na poslední minuty. To pak ty čtyři góly nejsou zase tak špatné…
Když jsem hrával za Real, bylo to podobné. Nehrál jsem v každém zápase, ale na konci sezóny jsem měl nejlepší poměr odehrané minuty ku vstřeleným gólům. Byl jsem vlastně nejnebezpečnějším útočníkem Primera Division. Statistiky se dají různým způsobem překroutit a zdeformovat. Samozřejmě, gól v každém druhém zápase zní lépe než čtyři góly za 16 utkání. Já se soustředím na každý zápas, a pokud dostanu šanci na hřišti, nastupuji vždy s úmyslem vstřelit branku.
Jak sis zvykl na to, že spoustu zápasů musíš sledovat pouze z lavičky?
Hrál jsem za klub, kde jsme bojovali o holé přežití (Newcastle, pozn. red.), ale já jsem preferoval přestup do klubu, který bude vítězit, a to i s tím rizikem, že třeba nebudu nastupovat do každého utkání. Teď jsem v klubu, který oplývá tou největší kvalitou a za který hrají nejlepší hráči světa. Navíc pracuji pod jedním z nejlepších manažerů. Počítal jsem s tím, že nebudu hráčem základní sestavy, takže si na nic nestěžuji.
Už jsi zaslechl pokřik fanoušků „Michael Owen is a Red´ ringing?“
(Směje se) Gary Neville mi o něm povídal, ale já jsem ho zatím nezaslechl. Abych byl upřímný, před deseti lety jsem si nedokázal představit, že bych byl jednou hráčem Manchesteru United, ale teď si to užívám: mám veliké štěstí, že jsem skončil právě zde. Není lepšího pocitu než nastoupit, skórovat, vyhrát zápas a pak slyšet fanoušky, jak skandují vaše jméno.
Přízeň fanoušků sis získal po svém góle v infarktovém závěru utkání proti City…
Určitě. Ten moment pro mě byl velmi důležitý a specifický. Když se tak zamyslím nad svou kariérou a vybavím si okamžiky, které pro mě byly nejlepší, nejdůležitější, a na které si vždy vzpomenu, určitě to bude můj gól na mistrovství světa proti Argentině a pak také dva góly ve finále FA Cupu. Ovšem rozhodnout svým gólem derby manchesterských týmů, to řadím minimálně na stejnou úroveň.
Říká se, že nejlépe se hráč z prohraného zápasu dostane tak, že nastoupí hned k dalšímu a zvítězí. Byla pro tebe těžká reprezentační pauza po prohraném utkání s Chelsea?
Můžete se na to tak dívat, ale my jsme po té porážce nebyli nijak zdrcení. Když jsme prohráli na Anfield Road kvůli tomu, že naše hra byla strašná, bylo to o něčem jiném. Ale teď, poté, jak jsme se prezentovali na Stamford Bridge, nebyl důvod truchlit. Z Londýna jsme odjížděli se vztyčenými hlavami a cítili jsme se dobře, protože jsme prohráli smolně a za svou hru jsme se nemuseli stydět. Takže ne, reprezentační pauza pro mě neznamenala ani ten nejmenší problém.
Fanoušky teď asi nejvíce zajímá, jak si Manchester poradí se ztrátou, kterou má na vedoucí Chelsea?
Když jsem nehrál za Manchester, vždycky jsem si říkal, kruci, jak to, že má ten Manchester tak skvělou formu kolem Vánoc? Ostatní týmy ztrácely, ale Manchester vítězil a své soupeře doslova válcoval. Myslím si, že v lednu už se na Chelsea nebudeme dívat ze zadu. Ztráta dvou bodů je naprosto mizivá a já jsem přesvědčen, že ji brzy zlikvidujeme
