Následující příspěvek shrnuje a hodnotí působení Wayna Rooneyho, co by hráče, který září v dresu červených barev
Celým jménem Wayne Mark Rooney, se narodil 24.října roku 1985 v Liverpoolu. Celá jeho rodina fandila Evertonu a tak nemohl začít své fotbalové působení v jiném klubu než právě zde. Již v dětství byly jeho výkony výjimečné a v posledním ročníku, před nástupem do akademie Evertonu, nastřílel soupeřům 99 branek. Již v útlém věku jedenácti let, kdy začal nastupovat za mládežnický tým Evertonu, nadměrně vynikal mezi ostatními chlapci. Jeho mimořádný talent na sebe také nenechal dlouho čekat. Waynův fotbalový vývoj zapříčinil, že byl už v patnácti letech povolán do anglického reprezentačního výběru hráčů do 19 let. Mladý Wayne se rovněž brzy dočkal svého prvního profesionálního kontraktu s Evertonem a tím byla s plnou platností odstartována jeho fotbalová kariéra. 
V Anglii nebývá příliš zvykem, že v týmu, který hraje Premier League, nastoupí šestnáctiletý hráč. Everton je ale známý svou mládežnickou akademií a využitím svých mladých hráčů pro zápasy v nejvyšší soutěži a právě Rooney toto pravidlo potvrdil. V Evertonu si odbyl svůj debut již 17.srpna 2002 proti Tottenhamu Hotspur. Vypracoval tehdy první gól pro Marka Pembridge. A brzy na to se stal tehdy také nejmladším střelcem Premier League v historii (tento rekord byl doposud již dvakrát překonán), když vstřelil svůj debutový a zároveň krásný gól, do sítě Arsenalu, kterým navíc ukončil jeho jednatřicetizápasovou šňůru neporazitelnosti. Stalo se to dne 19. října roku 2002, pět dní před Waynovými sedmnáctými narozeninami. Dne 12.února 2003 se stal nejmladším hráčem, který kdy oblékl dres anglické fotbalové reprezentace, tehdy mu bylo 17 let a 111 dní. Bylo to v přátelském zápase proti Austrálii. Skvěle si vedl také na Euru 2004 v Portugalsku, kde patřil k nejpříjemnějším překvapením turnaje. Prakticky všechno, co v tomto krátkém časovém období předváděl nasvědčovalo tomu, že se z něho stane již brzy hráč světové extratřídy. Raketový růst všech jeho proporcí, lákal pozornost stále většího počtu obdivovatelů. Věci nabíraly rychlý a jasný směr.
Svou pozornost a velký obdiv si získal, mimo jiné, také od Sira Alexe Fergusona, kterého svými vystoupeními zaujal a přesvědčil natolik, že náš boss neváhal a dlouho se nerozmýšlel. A tak se záhy se stalo, že po dvou skvělých sezónách v Evertonu, respektive reprezentaci, dostal Wayne Rooney lákavou nabídku od konkurenčního týmu Manchester United. Ferguson byl přímo nadšený z anglického mladíka a byl připraven za něho zaplatit poměrně velkou sumu peněz a získat jej za jakoukoliv cenu. Všechna malá i velká konkurenční mužstva nakonec od jejich toužebné myšlenky získat Rooneyho upustila a svou snahu vzdala. Waynu Rooneymu tedy již nic nebránilo v tom, aby se v létě roku 2004 stěhoval na Old Trafford, kde po něm tolik toužili. 
Částka, kterou Everton inkasoval za tento přestup, nakonec činila zhruba 37 000 000 €, což je za 18-tiletého hráče už přece jen pořádný balík. Ale jak se následně ukázalo, tato suma se bzy začala postupně vracet do týmové kasy. Tyto utracené peníze se totiž v totmo případě ukázali být jako velmi dobrá, oprávněná a smysluplná investice.
Sám Rooney se přestupu ke konkurenci nijak zvlášť nebránil a tak tedy, bez větší okolků, smlouvu podepsal. Nyní tedy mohl celému světu odkrýt svá fotbalová kouzla a tajemství přímo v dresu Red Devils, který mu zaručil daleko větší pozornost a ještě větší rozlet a rozvoj jeho dosavadních schopností. Ve Waynovi totiž dřímal nesporný talent, z něhož plynuly velmi pozitivní předpoklady. Měl obrovský potenciál, podrtžený nespornnou perspektivou a byl velkým přílibem do budoucna. Vždyť snad všichni fotbalový odborníci, kritici či statistici se na této věci shodovali. A netrvalo dlouho a Wayne postupně začal všechna svá očekávání a prognózy směle naplňovat.
Sezóna 2004/2005
Wayne Rooney po svém příchodu nechal všechny fanoušky ještě pár dní čekat. Ze svého předchozího působiště si s sebou totiž přinesl menší zranění, které však ukázalo být jen pouhou formalitou. Za svůj nový klub, Manchester United, poprvé nastoupil až po vyléčení zlomeného malíčku na noze. Tato výjimečná událost je datována na den 28. září 2004. Svůj premiérový, ostrý start si Rooney připsal hned při utkání v rámci skupiny Ligy mistrů, proti tureckému Fenerbahçe Istanbul. Nástup to byl ohromující – Manchester United vyhrál 6:2, Rooney dal 3 góly a na jeden přihrál. Jeho první zápas v červeném dresu, s číslem 8 na zádech, snad nemohl dopadnout lépe. I díky hattricku byl zároveň, celkem pochopitelně, vyhlášen hvězdou zápasu. I nadále pak pokračoval v nevídaných výkonech a dával jasně najevo svou spokojenost v týmu. V této debutové sezóně stihl odehrát celkem 43 zápasů a po boku Ruuda van Nistelrooye v nich vstřelil velmi uspokojivých 17 gólů. V Manchesteru si velmi rychle zvykl a aklimatizoval se. Svým pojetím hry a neskutečným zapálením do ní si prakticky okamžitě získal srdce snad všech fanoušků United. Navíc po této výborné sezóně získal za své působení na hřišti po právu ocenění FIFPro WorldYoung Player of the Year. A to byl teprve začátek.
Sezóna 2005/2006
Další pokračování pozitivních a stále rostoucích výkonů nasvědčovalo tomu, že mladý Angličan skvěle zapadl do týmu Rudých ďáblů a rychle se přizpůsobil všem podmínkám i požadavkům. Nepotřeboval žádné zvláštní výjimky a nemusel se na něho brát ohled. Rooney bral všechno se stejně velkým zájmem a nadšením. Jeho nezdolná trpělivost a pozoruhodná vůle dosáhnout svých cílů, mu vždy přinesla zasloužené ovoce. Byl v týmu nadmíru spokojený a současně věřil, že první výraznější úspěchy se dostaví co nevidět. Nejdříve ale Rooney musel společně se svými spoluhráči projít těžkou zkouškou.
Manchester United se totiž poprvé po deseti letech nedokázal probojovat z kvalifikační skupiny Ligy Mistrů a nepostoupil ani do útěchového poháru UEFA (dnes Evrposká liga). Rooney přiznával určité zklamání, ale nadále i pokračoval ve stejných kolejích a zůstal trpělivý. Majitelem klubu se totiž v roce 2005 stal fanoušky razantně odsuzovaný Malcolm Glazer, který převzal Manchester United zcela do svých rukou. A měl na menším úpadku klubu většinový podíl. I dnes odmítaný a nenáviděný Glazer přinesl do klubu určité peníze a situace se z tohto pohledu jistým způsobem zlepšila. Na úkor toho ale byl a je, klub ještě více zadlužen. Tyto události navíc přinesli jisté spekulace, podle kterých měl Sir Alex Ferguson opustit své svěřence a rezignovat na svůj post kouče u tohoto klubu. Jistá frustrace byla cítit ve vzduchu. Tyto informace se však s pravdou nesetkaly a z menšího nezdaru nakonec nebylo nic, než dočasné zklamání.
A ani Wayne Rooney na sebe nenechal zanevřít. Vytrval a soustředil se na další svá vystoupení. Za nedlouho se mohl rázem radovat ze své první týmové trofeje v červeném dresu. Tou se stal Ligový pohár, který se svými spoluhráči zdvihl nad hlavu v roce 2006. Ve finálovém utkání se Manchester United tehdy potkal s Wiganem Athletic. Zápas skončil 4:0, Wayne vstřelil dva góly a byl vyhlášen mužem zápasu. Během uplynulého ročníku Rooney nasbíral 48 startů ve kterých vstřelil 19 gólů a na jeho konci pak získal individuální cenu: Sir Matt Busby Player of the Year, kterou volí samotní hráči a zároveň také PFA Fans‘ Player of the Year, kde pro něho hlasovali fanoušci. Na výraznější týmové triumfy si ale Wayne musel ještě počkat. Ovšem nemusel čekat dlouho i přes to že…
Sezóna 2006/2007
…na začátku léta, roku 2006, se v Německu pořádalo fotbalové Mistrovtví světa. Nejdříve se nevědělo zda se dá Wayne včas do pořádku po svém vážném zranění nártu. Nakonec se stihl uzdravit a pomohl tak Anglii probojovat se až do čtvrtfinále tohoto turnaje. V něm se, jak je nám všem dobře známo, dostal Wayne Rooney do křížku s Portugalcem Cristianem Ronaldem, týmovým spoluhráčem. Ronaldo totiž pro Rooneyho vyprosil u rozhodčího červenou kartu a zřejmě i na základě toho Anglie následně nepostoupila do další fáze turnaje. Důvodem se tehdy staly události způsobené vzplanutím přílišných emocí. Především angličtí fanoušci, ale také zlí jazykové, byli velmi zvědaví, co se přihodí v následných dnech.
Všichni se obávali možného úpadku vzájemných vztahů těchto dvou hráčů, kteří se podle většiny názorů neměli snést ve stejném týmu, což by mohlo mít vcelku vážné následky a jistým dílem narušit či jinak negativně ovlivnit hru Manchesteru United. K tomu média a bulvár rozšířily informace o jednoznačném odchodu Cristiana Ronalda již toto léto pryč z Anglie z důvodu nenávisti anglických fandů. Navíc v přestupovém okně opustil Old Trafford tradiční střelec Nistelrooy. A po boku Rooneyho měl po celou seźonu nastupovat pouze Luis Saha doplňovaný hráči Alanem Smithem nebo Olem Solskjaerem. Mnoho se napsalo a namluvilo ohledně těchto nepříjemných faktů včetně neadekvátního složení útoku Red Devils, jelikož přes léto nepřišla žádná výraznější ofenzivní posila. Manchester United byl po loňských neúspěších jaksi odepisován. Nic takového se ale nekonalo a i Ronaldo nakonec v Manchesteru zůstal. Všechno špatné je zřejmě k něčemu dobré, a tak naproti všem dohadům a spekulacím se výsledky Rudých ďáblů začaly rapidně zvedat a zlepšovat. 
Hned v prvním ligovém zápase s Fulhamem (5:1), Rooney i Ronaldo nastoupili vedle sebe a všem dali jasně najevo, že jejich spolupráce funguje na výbornou. Za zmínku stojí gól na 4:0- Rooney na levé straně hřiště na hranici velkého vápna získává míč, rozhlíží se, postoupí o pár kroků zpět a přesným centrem nachází nabíhajícího Ronalda, který chladnokrevně pokořuje gólmana hostů Antti Niemiho. Oba zmínění útočně ladění hráči navíc do médií několkrát pronesli, že jejich vzájemné vztahy jsou na té nejlepší cestě a žádná nenávist se mezi nimi již nevyskytuje. Stejně jako Ronaldo, byl rovněž i Luis Saha rovnocenným partnerem v útoku, a tak i ve spolupráci s tímto Francouzem mohl Rooney dále rozšiřoval svůj gólový účet.
Wayne byl klasickým strikerem a nekompromisním zakončovatelem většiny akcí United. V zápase proti Boltonu (4:0) se mu podařilo vstřelit svůj druhý hattrick v červeném dresu. V tomto velmi povedeném ročníku nasbíral 55 startů, ve kterých zaznamenal 23 přesných zásahů. Tato čísla jsou zatím jeho nejpočetnějšími záznamy během jedné sezóny. Ta byla z pohledu Manchesteru velmi úspěšná. Rooney si v ní také, mimojiné, mohl poprvé sáhnout na vysněnou trofej snad každého anglického fotbalisty, tedy pohár pro vítěze Premier League. S Manchesterem rovněž dokráčel, po loňském fiasku, až do semifinále Ligy mistrů, kde následně trochu smolně vypadli s pozdějšími vítězi, AC Milán. Před tímto zápasem Rooney prodloužil smlouvu s Manchesterem United až do roku 2012 a tím pouze potvrdil svou nadměrnou spokojenost a touhu dál poskytovat své služby celku z Old Trafford.
Sezóna 2007/2008
Rooney se i nadále zdokonaloval. Změnil si číslo dresu ze své oblíbené 8 na dnešní 10. Přes léto odešel Luis Saha, když zamířil do Evertonu a Wayne tak na nějakou dobu v útoku opět osiřel. Zanedlouho ovšem dostal do dvojice nového kolegu. A tím se stal Carlos Tevéz, který přišel na dvouroční hostování z londýnského West Hamu United. Ani tyto drobné starosti se zvykáním na novou spolupráci ale Rooneymu nenadělaly sebemenší starosti a bylo tomu spíše naopak. Nyní totiž snad už nikdo nemohl pochybovat o nějakém omylu v osobě Wayna Rooneyho, který se stal během tříletého pobytu na Old Trafford stálicí, velkým oblíbencem fanoušků a zároveň byl téměř jistou zbraní, co se gólů týče. Nejdůležitějším faktem všeho bylo zřejmě to, že sám Rooney především tvrdě pracoval pro tým a tudíž vždy prosazoval heslo: "Není důležité kdo vstřelí gól, důležité je, aby tým vyhrál zápas."
A s těmito moudrými slovy se pouštěl i do nové sezóny. S Tevézem si navíc výborně porozuměl a jejich spolupráce byla příkladná. Gól Tevéze do sítě Middlesbrough (4:1), mluví za všechny. V celé sezóně Wayne Rooney góly spíše připravoval. Nehrál totiž vždy klasického útočníka, ale daleko více tvořil hru na křídle, bránil a vracel se dozadu. O důležité věci, tedy góly, se staral především Cristiano Ronaldo a také právě Carlos Tevéz. Ale Rooney především v takových momentech, dával plně najevo svou věrnost Manchesteru a nezdolnou vůli vyhrát každý zápas jako tým za jakoukoliv cenu. Co na tom, že nedával tolik gólů, pro něho bylo hlavní to, že společně se svými spoluhráči stoupal stále výš a výš. Prakticky vůbec mu nevadilo odsunutí z pozice středního útočníka, na kterou byl víceméně zvyklý. Na hřišti přes to vždy nechal úplně všechno a mnohdy ještě něco navíc. Uvědomoval si podstatu svých rozhodnutí a byl skálopevně přesvědčen o správnosti své činnosti na hřišti. A podle toho taky vypadal jeho celkový projev na něm. Věděl, jak se má zachovat a vždy věděl co od něho tým potřebuje, podle čehož se bez problému zařídil. Stal se tak veledůležitou součástí skvěle pracujícího mužstva. 
Celý tým, stejně jako Rooney, hrál po celý ročník ve velké pohodě a jeho závěr si doslova vychutnával. Na začátku sezóny nejprve získal Community shield, když porazil Chelsea 2:1 na pokutové kopy. Po sezóně plné radosti a krásných gólů si přidal do své sbírky druhé prvenství v Premier League v řadě a jako třešničku na dortě si přisvojil také triumf za vítězství v Lize Mistrů. V souteži, kterou Manchester bez větších potíží prošel až do finále, kde následně porazil na pokutové kopy opět londýnskou Chelsea 2:1. Wayne Rooney naplno zúročil své veškeré úsilí a těžce odvedenou tvrdou práci i po celou tuto úžasnou sezónu, ve které odehrál 43 zápasů a vsítil celkem 18 gólů.
Navzory velmi příznivé situaci na klubové úrovni si Wayne Rooney po nevýrazných výkonech celého týmu Anglie v kvalifikaci nemohl zahrát na Euru 2008, kam se anglická reprezentace nedokázalo probojovat.
Sezóna 2008/2009
Možná až příliš velké nadšení vyvolané minulým ročníkem způsobilo ještě větší očekávání, zároveň však spojené s drobným úpadkem celého Manchesteru United. Nemalý vliv na to měla samozřejmě také všudypřítomná média. Do útoku na konci přestupového období přibyl do týmu na poslední chvíli nový útočník Dimitar Berbatov, který k nám zamířil z Tottenhamu, jakžto nejdražší posila v historii United. A přinesl do hry zase něco nového. Wayne Rooney si z toho ale opět moc velkou hlavu nedělal a dál pokračoval ve své rozdělané práci. Tým sice nehrál nijak hrozně, ale nadruhou stranu ani nikterak oslnivě. Rooney si tento fakt bral hodně k srdci a několikrát vzal odpovědnost sám na sebe. A byl proto strůjcem důležitých okamžiků i po celou tuto sezónu. Ronaldo už nezářil tak jako loni a role pravidelného střelce zůstávala dlouho neobsazená. Ani Berbatov a ani Tevéz se o ni moc nehlásili. Z týmu zmizela obvyklá pohoda a výsledkem toho bylo často hubená skóre 1:0 či výhra jen o jeden gól.
Ani sám Wayne Rooney nemohl rozhodnout všechna ukání, navíc mu v tomto tým příliš výrazně nepomáhal. I přesto Rooney góly dával, dýchal za tým a udržoval v něm určitou naději a život. Svým jediným gólem ve finále Mistrovství světa klubů, rozhodl o držiteli této trofeje pro letošní rok. Zároveň obdržel cenu FIFA Club World Cup Golden Ball pro rok 2008 za své vystoupení na tomto turnaji. Spolupráce celého mančaftu a pro United typický týmový duch, byl silou vůle zachováván a udržován, a proto se pokaždé našel někdo, kdo dokázal vstřelit rozhodující góly. Společně s týmem se Rooneymu, navzdory nepříznivé gólové bilanci, podařilo udržet zatím nejdelší šňůru zápasů bez prohry v lize a překonat tak hned několik úctyhodných rekordů. Přičemž Wayne stále prosazoval tuto větu: "Není důležité, že nedávám góly já, ale že je dává mužstvo, které zárověň vyhrává." A přiznával také: " Možná že nehrajeme úplně ideální fotbal, ale pro nás je podstatné, že získáváme body."
Jarní část sezóny již byla o poznání příznivější. Wayne a spol. výrazně oživili své výkony a nakonec vybojovali třetí ligový titul v řadě. Dostali se také až do finále Ligy mistrů, když ve dvouzápasovém semifinále úžasným způsobem vyřadili Arsenal. Obhájit trofej už ale nebylo v jejich silách. Nicméně Rooney mohl být se svými výkony nakonec velmi spokojen. Překonal zmíněné rekordy, získal zlatý hattrick v počtu ligových titulů a se svými spoluhráči se jim jako prvnímu anglickému týmu v historii podařilo vyhrát klubové Mistrovství světa. Ve 49 odehraných zápasech se Wayne trefil celkem dvacetkrát.
2009/dnešek
Rooneymu se opět pozměnilo kolegiální složení útoku. V létě odešel Cristiano Ronaldo i Carlos Tevéz. Do týmu přišel na pomoc Rooneyho spoluhráč z anglické reprezentace Michael Owen a záložník Luis Antonio Valencia. Wayne Rooney si také postupně zvyká na spolupráci s Berbatovem. A ikdyž byl loni Manchester nakonec vlastně velmi úspěšným týmem, přestupové údálosti a nepřesvědčivé výsledky ho v očích médií opět neřadily do role favorita na zisk titulu ani podobných úspěchů. Manchester United byl v těžké situaci. K tomu odešel nejlepší střelec posledních dvou let a nebylo příliš jisté, jak si tým poradí s těmito problémy. Jenže Rudí ďáblové mají svého hrdinu a vrozenou týmovost. Mužstvo se více semklo a nyní se spoléhá na zvýšenou spolupráci všech hráčů, kteří mají tvořit kompaktní celek v čele s hlavními tahouny jako je především Rooney.
Wayne Rooney se opět vrátil na svůj post středního útočníka. Dostal tedy znovu možnost stát se tahounem a gólovou jistotou. Zatím se své role drží velmi dobře a v 18 dosavadních odehráných utkáních (poslední zápas počítám proti West Hamu United) se mu podařilo skórovat již dvanáctkrát. V zápase proti Wiganu vstřelil svůj jubilejní 100. gól za United a stal se tak 20. hráčem v historii, který dosáhl této významné mety. Proti Portsmouthu (1:4), vstřelil svůj třetí hattrick za United. A ikdyž složité a náročné rozpoložení zápasů či jiné nedostatky občas přinášejí určité, méně povedené výkony, jsou to pouze dočasné výpadky jinak vyjímečně hrajícího hráče. Nesmíme však zapomínat, že je jen to člověk a ne stroj. Rooney patří k ústředním postavám v týmu a tak není divu, že s ním přílišná očekávání nedělají dobrotu. Je na něho vyvíjen čím dál větší tlak a vkládána větší důvěra, čímž na svá bedra dostává současně ohromnou porci zodpovědnosti pro svou důležitost v týmu. Už totiž není nejmladší.
On však neustále bojuje a nikdy se nevzdává. Rooney nám všem nepřetržitě ukazuje pro jaký klub bije jeho srdce. Na hřišti vždy nechává vše. I když je zápas ztracen nedokáže se s tím smířit a dál pokračuje ve své snaze. Jeho vůle a chuť po vítězství je skutečně ohromující. Svým příkladným zaujetím pro hru dává utkání nový rozměr. Na zápas je vždy parádně připraven a s ohromnou motivací jej vyhrát. Vždy je na hřišti vidět a když je to potřeba, umí řádně uvolnit své emoce, za což byl již několikrát po právu potrestán. Zkrátka nefalšovaná anglická krev mu umožňuje vykonávat svou práci i takovýmto kontroverzním a univerzálním způsobem. Rooneyho srdce nezná jinou možnost než vítězství. Množství takto odehráných zápasů s tímto vědomím a patřičným nasazením a všemi ostatními prvky z něho dělá jednoho z nejlepších útočníků, co kdy Manchester United vůbec měl. Ke všem jeho proporcím a přednostím přidávám mimojiné také: chladnokevné zakončení s tvrdou střelbou, jenž je neméně kvalitní jako přesné technické střely, vynikající krytí a kontrola míče, výborný důraz a neústupnost v osobních soubojích, dobrou kombinační techniku a přihrávky nebo také hraní hlavou. V neposlední řadě samozřemě i rychlost a čtení hry. Velkou zbraní Rooneyho je zárověň i to, že se dovede velmi rychle přizůsobit hře tak, jak je to momentálně potřebné. Dokáže totiž v jedné chvíli ohrožovat bránu soupeře a za pár chvil na to už poctivě a spolehlivě brání rychlý protiútok protivníka na druhé straně hřiště. Komplexnost a vyrovnanost tohoto hráče je vskutku pozoruhodná. A ani velkolepý fyzický fond našeho útočníka není v žádném případě pozadu. Během zápasu ze sebe dokáže vydat maximum, mnohdy až 120%, a stále ještě nemá dost. Prostě a jednoduše Wayne Rooney splňuje všechno, co lze očekávat od ideáního, současného útočného hráče.
Své pozoruhodné působení u United navíc svým neutuchajícím potenciálem stále více rozvíjí a stává se ještě kompaktnějším a zkušenějším hráčem. Má všechny předpoklady a obrovskou důvěru a podporu celého spektra fanoušků, kteří ho zbožňují a také členů týmu k tomu, stát se jednou z nejvýraznějších postav v historii United vůbec. Svým vlivem a přínosem pro klub se stal stálicí a je novodobým hrdinou po pomalu ustupující éře Ryana Giggse, Paula Scholese či Garyho Nevilla a jistě nebude trvat dlouho, než bude oficiálně prohlášen za legendu Red Devils.
U fanoušků je Wayne znám též jako Wazza. Ti pro něho složili hned několik chorálů a nedají na svou ikonu dopustit. Naše fotbalová hvězda je v jejich očích již nedotknutelná. Jeho oblíbenost je pochopitelná už jen proto, že je Rooney Manchesteru věrný a již několikrát to dal výrazně najevo když na příklad prohlásil, že zde chce zůstat do konce své kariéry. Prozatím má smlouvu podepsanou do 30. června roku 2012, ale rozhodně to nevypadá jako konečné datum.
Wayne Rooney oslavil 24. října své 24. narozeniny a 2. listopadu letošního roku se mu a jeho manželce Coleen narodil jejich prvorozený syn Kai. Dodatečně blahopřejeme.
