Rozený střelec. Kam přišel, tam za sebou zanechal spoušť zničených obran soupeře. V dalším dílu této rubriky si představíme kanonýra, který nastřílel během své kariéry více než 300 gólů a vyhrál prakticky všechny trofeje, které fotbalista může získat.
Vlastním jménem Paul Edward Sheringham, kterého nikdo neosloví jinak než „Teddy“ se narodil v Londýně 2.dubna 1966. Má za sebou veleúspěšnou kariéru, ve které zvedl nad hlavu nespočet trofejí. Všechny mají ale společného jmenovatele, Manchester United. S ním Teddy dokonce získal titul v Premier League třikrát po sobě v letech 1999-2001. S Red Devils se jedenkrát se radoval z výhry v FA Cupu, Lize Mistrů, Community Shield a v roce 1999 dokonce po legendárním The Treble vyhrál s United i Mistrovství světa klubů. Nedařilo se mu ovšem jen na travnaté ploše. Za přínos anglickému sportu získal Řád britského impéria (MBE). Syn Charlie Sheringham, který slaví narozeniny rovněž v dubnu, má sice teprve 21 let, ale už teď je jisté, že po otci čich na góly zdědil měrou vrchovatou a momentálně střílí branky v Bishop´s Stortford. Vraťme se ale k jeho otci.
Teddy Sheringham nikdy nebyl obdařen talentem od boha, nebyl tím, na koho se spoléhalo, že rozhodně remízový zápas. Jeho kariéra mohla mít dokonce brzkého konce, protože neuspěl jako mladý kluk na testech jak v Tottenhamu, tak v Orient Palace. Díky své zarputilosti vytrval a zkusil štěstí ve třetím působišti. Půl roku hrál v Isthmian League za celek Leyton Ilford a těsně před jeho šestnáctými narozeninami nastoupil v zápase proti mládežnickému týmu Millwallu. Byl to přesně ten typ zápasu, který člověku změní život. Okamžitě zaujal šéfa skautů Millwallu Boba Pearsona a spolu s trenérem Rogerem Grossem ho pozvali na šest zápasů na testy. Netřeba rozebírat, že tyto testy pro něj dopadly úspěšně, nicméně si vedl dokonce tak dobře, že byl během nich pozván i do mládežnické reprezentace Albionu, za který odehrál 11 zápasů. V tamních soutěžích Midweek League a Football Combination se prosazoval čím dál s větší pravidelností a všem, kdo se ve fotbale The Lions angažovali, bylo jasné, že se z Teddyho Sheringhama stává „rodinné stříbro“ tohoto klubu. Spolu s Rogerem Wynterem a Andym Masseym v rezervě excelovali natolik, že byli poprvé povoláni na zápas A-týmu na lavičku. A nejednalo se o ale o zápas ledajaký, nýbrž o finále poháru Football League. V něm Millwall vyhrál 3:2 a ani jeden z výše jmenované trojice do zápasu nezasáhl, nicméně od té chvíle se Sheringham pravidelně objevoval v prvním týmu The Lions. Na svůj velký debut navíc nečekal dlouho. V lednu 1984 nastoupil poprvé v základní sestavě v domácím zápase proti Brentfordu, ve kterém ovšem Millwall prohrál 1:2. Vše si Teddy vynahradil hned následující víkend. Opět se objevil v základní sestavě proti Bournemouthu a vstřelil první branku v seniorském týmu vůbec. „Byl sem na rohu malého vápna a měl jsem míč plně pod kontrolou. Proto jsem pravačkou asi z osmi metrů vystřelil tvrdě po zemi,“ okomentoval své chladnokrevné zakončení. Do konce ročníku odehrál ještě dva další zápasy v základní sestavě a 3 jako střídající hráč. Na konci téže sezony si zahrál finále AM Cupu, ve kterém vstřelil vítěznou branku na 4:3 proti Gillinghamu. V sezoně 1984-1985 Millwall jakožto postoupivší tým do 2.divize byl nucen tým posílit, a proto se tolik nedostalo na mladé pušky v čele se Sheringhamem, hrající v rezervě. Teddy odehrál jenom jeden zápas, a to v Milk Cupu proti Chelsea. Začaly se objevovat první spory s manažerem Georgem Grahamem, čímž Teddy svou kariéru ohrozil dřív, než v podstatě začala. „Byl jsem ještě mladý kluk. Nechtěl jsem střílet nudné branky, snažil jsem se mířit do šibenice a podobně. Když to vyjde, je to krása, bohužel se to mnohokrát nepodaří. George Graham mi řekl ať zakončuju bez těch zbytečných kudrlinek a snažím se docílit branky co nejjednodušeji. Já jsem ho ale neposlechl a podobné věci jsem zkoušel prakticky pořád. Jednou mi spoluhráči po tréninku řekli, že trenér ten pohled na mě nemohl vydržet, proto mě pak nepostavil. Stydím se, že jsem ho tehdy neposlechl, ale také jsem rád, že jsem od něj tuto cennou lekci dostal.“
Díky těmto sporům byl Teddy nejprve poslán na hostování do Aldershotu, jednalo se ovšem o několik zápasů a Sheringham už pomalu vyhlížel svůj návrat na New Den. Poté, co se vrátil zpět do Millwallu na něj ovšem čekalo překvapení v podobě dalšího hostování, tentokrát ve švédském týmu Djurgarden. Ve Švédsku se hraje soutěž od dubna do října, a proto Teddy neabsolvoval klasickou letní přípravu, nýbrž byl pořád v zápasovém vytížení i přes léto. Tato životní etapa ale pro Sheringhama hodně znamenala. Mentálně i fyzicky dospěl a do Millwallu se na podzim vracel už jako hotový hráč bohatší o nové zkušenosti. Po návratu se dokonce George Grahamovi natolik líbila jeho změna postoje, že jej v prvním týmu ponechal a více méně pravidelně v zápasech 2.divize nastupoval. V roce 1987 gradovaly ambice Millwallu dostat se do nejvyšší soutěže, a proto přišlo několik hráčů, kteří měli tyto cíle naplnit. Mezi nákupy se objevily jména jako George Lawrence nebo Tony Cascarino. „Pro mě znamenalo toto posilování dvě věci. Zaprvé jsem si zahrál s lepšími hráči a zadruhé se mi trošku ulevilo, že už veškerá tíha střílení branek nezávisí jen na mě,“ komentoval tyto přestupy Teddy. Ačkoliv se na začátku sezony Millwallu nedařilo, postupem času vytvořil Cascarino se Sheringhamem smrtící dvojici, která se stala postrachem všech soupeřů do takové míry, že 24 gólů Cascarina a 23 Sheringhama znamenalo vítězství v soutěži a historický postup do 1.divize. Ve své autobiografii se Teddy rozpovídal právě o tomto velmi úspěšném období takto: „Asi bylo rozhodující, že jsem se dostal na vrcholnou úroveň jako velmi mladý hráč. V úspěšném období v Millwallu, kdy jsme postoupili do nejvyšší soutěže hrávali spoluhráči dlouhé míče na mě nebo Tonyho Cascarina. Měli jsme nejlepší předpoklady pro to, vyhrávat hlavičkové souboje. Vyšší centry mi Tony sklepával a já jsem pak zakončoval. Bylo to pro nás naprosto přirozené, trenér nás k tomu ani nemusel nabádat. Jenom mi vždy řekl, že je rád, jak se sám od sebe takto vyvíjím.“ Ve své premiérové sezoně v nejvyšší soutěži se oba tito hráči trefili shodně 15krát a pomohli tak k záchraně Millwallu. Ačkoliv se The Lions podařilo získat pouze 4 body z posledních 10 zápasů, skončili na skvělém 10. místě a mohli se těšit na další rok mezi anglickou fotbalovou smetánkou. Ten už ale nedopadl pro Millwall dobře a už vůbec ne pro Teddyho. V listopadu si poranil vazy v kotníku a vynechal tak tradičně náročný vánoční program v Premier League, kde citelně chyběl. Millwall nakonec doplatil na „syndrom druhé sezony“ a z nejvyšší soutěže se poroučel. Sestup do 2.divize byl ale pro Sherighama pramalý problém ke střílení branek. Pokračoval ve skvělé produktivitě a počet vstřelených gólů v roce 1990/1991 se zastavil na nevěřitelném čísle 38 branek. Ani takové číslo nestačilo na lepší než 5. místo v 2.divizi a postup do play off. V něm ovšem The Lions neuspěli a Teddy Sheringham odmítl prodloužit smlouvu, jelikož chtěl hrát na té úrovni nejvyšší. Loučení to bylo skvělé. Vyhrál Zlatou kopačku ve 2.divizi, Fotbalistu roku a pochopitelně se objevil v nejlepší jedenáctce sezony. V červenci 1991 se tedy stěhoval do Nottinghamu Forest za rekordní 2 miliony liber. „Ačkoliv se mi v Millwallu líbilo a nebyly žádné překážky, abych za ně hrál i následující sezoně, nechtěl jsem strávit další rok v druhé nejvyšší soutěži. Cítil jsem, že má kariéra musí vykazovat nějaký pokrok a růst. Srdce říkalo něco jiného než hlava, neměl jsem to jednoduché. Bylo mi ale už 25 let a musel jsem hrát na té nejvyšší úrovni, jestli jsem chtěl pokračovat v kariéře pořád ve stoupající tendenci. Cítil jsem, že přišel čas rozejít se s klubem, který mi dal šanci v profesionálním fotbale.“
Působení v Nottinghamu Forest ovšem nemělo dlouhého trvání. Utvořil sice skvělý tandem spolu s Nigelem Cloughem, legendou Reds, nastřílel 13 ligových branek a dopomohl tak ke skvělému 8. místu v První divizi, probojoval se s Nottinghamem dokonce do finále Ligového poháru, kde podlehl Manchesteru United, v klubu ovšem nikdy nebyl spokojen. Proto se na začátku sezony 1992/1993 stěhoval podruhé, tentokráte do Tottenhamu Hotspur. Cena se ještě o sto tisíc oproti přestupu z Millwallu navýšila, a tak částka, za kterou Teddy ke Kohoutům přestoupil činila 2,1 milionu liber.
Sheringhamovi, který jako malý Tottenhamu fandil, si splnil svůj sen a na White Hart Lane odehrál dlouhých 5 let. V první sezoně dokázal dokonce vstřelit úctyhodných 21 ligových branek a zastínil tak své kolegy v útoku jako například Jürgena Klinsmanna nebo Ronnyho Rosenthala. V následujícím roce ale přišlo druhé vážnější zranění, ze kterého se ale Teddy dostal a co víc, vrátil se ve velkém stylu. V pouhých 19 zápasech vstřelil 14 branek a dopomohl tak k záchraně Tottenhamu v lize, který neměl nic jisté až do předposledního kola. Nakonec z toho bylo 15. místo a Spurs od té doby nikdy neskončili hůř, než v této hororové sezoně. Teddy se stal miláčkem fanoušků a branky nadále střílel branky jako na běžícím páse. Vedl si dokonce tak dobře, že se objevil v nominaci na Mistrovství Evropy 1996, kde spolu s Alanem Shearerem vytvořili smrtící dvojici. Svými dvěma góly pomohl rozdrtit Nizozemsko v souboji o první místo ve skupině. Anglie na tomto mistrovství nakonec získala bronzové medaile a do vitríny Teddyho Sheringhama tak přibyl první významný úspěch. Na klubové úrovni se tento ale ne a ne dostavit. Ve 31 letech tedy Sheringham neprodloužil smlouvu a přestoupil do týmu Sira Alexe Fergusona, kde měl vytoužené trofeje na sklonku kariéry získat. V roce 1997 se tedy stěhoval na Old Trafford za 3,5 milionu liber a úkol ho čekal nelehký- zalepit díru po skončivší legendě Rudých ďáblů Ericu Cantonovi. Bývalý spoluhráč ze Spurs Jürgen Klinsmann vysekl odcházejícímu Sheringhamovi hlubokou poklonu, když se na jeho adresu vyjádřil slovy: „Byl to ten nejinteligentnější útočník, po jehož boku jsem kdy hrál.“
Premiéru v rudém dresu si odbyl paradoxně na White Hart Lane, kam v prvním kole Manchester United zavítal. Fanoušci Teddyho ale nepřivítali moc vřele a během zápasu bučeli při každém kontaktu Sheringhama s míčem. Důvodem byl pochopitelně odchod ze Spurs s touhou získat klubové trofeje, čímž dal najevo, že Tottenham žádné nevyhraje. Ačkoliv ve svém premiérovém roce u United nastřílel ve všech soutěžích 14 branek, klub zůstal bez trofeje a sezona byla pochopitelně označena za neúspěšnou. V roce následujícím ale do Manchesteru přestoupil trinidadský útočník Dwight Yorke a fungující spolupráce s Andy Colem byla důvodem, proč Teddy odehrál všeho všudy pouze 26 utkání a vynořily se první spekulace o jeho odchodu. Nicméně toto nebezpečí bylo zažehnáno a Sheringham měl na konci mnoho důvodů k radosti. Přišel do United vyhrát vytoužené trofeje a všechny najednou se mu podařily vyhrát hned po dvou letech. Ve 33 letech dokázal zvítězit v Premier League, při památném barcelonském finále proti Bayernu dokonce hrál rozhodující roli, když v 91. minutě vyrovnal na 1:1, aby jeho kolega z útoku Ole Gunnar Solskjaer, minutu nato zápas otočil. Fanoušci jej začali zbožňovat a následně o něm složili i song, ve kterém se mimo jiné zpívá: „Oh Teddy Teddy, you joined Man United and you won it all.“ Netřeba překládat. V následujícím roce se věci pohnuly k lepšímu. Teddy odehrál o 10 utkání víc, v nich ovšem vstřelil pouze 6 branek, o jednu víc, než v sezoně předešlé. Naplno se do základní sestavy probojoval až s příchodem ročníku 2000/2001, kdy spolu se Solskjaerem odehráli většinu zápasů a jak z pohledu herního, tak z pohledu na statistiky se jednalo o Sheringhamův nejlepší rok v Divadle snů. Vedl si dokonce tak dobře, že se objevil v nominaci na kvalifikační utkání pro Mistrovství světa 2002. Roky ale přibývaly a Teddymu bylo už 35 let. Ferguson navíc plánoval kádr obměnit a poslední kapkou, která donutila Sheringhama nepodepsat nabízený 12ti měsíční kontrakt a odejít, byl nákup nizozemského kanonýra Ruuda van Nistelrooye.
Zadarmo se Teddy stěhoval zpět do Tottenhamu, kde si jej jako posilu vyhlédl Glen Hoddle. V tomto angažmá se nejvíce proslavil svým pokusem nafilmovat penaltu v poslední minutě Ligového poháru proti Blackburnu, který nakonec Rovers i vyhráli v poměru 2:1. Ve svých 38 letech si Sheringham zahrál i za Pompey, kde po sezoně dostal nabídku k prodlužení kontraktu. Ten však odmítl s tím, že chce pokračovat v jiném klubu. Tím klubem byl nakonec West Ham United, který hrál Championship League. Teddy zavzpomínal na svá nejlepší léta a dopomohl svými 20 góly k návratu Hammers do Premier League po dvou letech. Získal ke všemu ocenění hráče sezony, což jenom podtrhlo jeho skvělé výkony na hřišti. Za ně si vysloužil i prodloužení smlouvy o další jeden rok. Když poté 2.dubna nastoupil k ligovému zápasu proti Charltonu Athletic, dostal se do společnosti Gorgona Strachana, Lese Sealeyho nebo Johna Burridge, kteří si taktéž zahráli nejvyšší anglickou soutěž po čtyřicítce. V srpnu téhož roku se ke všemu stal Sheringham nejstarším hráčem, jenž v Premier League vůbec nastoupil. Bylo mu 40 let a 139 dní. Podobných rekordů získal během roku ještě několik, byl například nejstarším hráčem ve finále FA Cupu se 40 lety a 41 dny. Konečný rekord „Nejstaršího hráče historie PL“ stanovil tento útočník 30. prosince 2006 kdy mu v zápase proti manchesterským Citizens bylo přesně 40 let a 270 dní. Sbírání rekordů bylo už ale to jediné, co Sheringhamovi šlo, a tak byl v červnu roku 2007 z West Hamu propuštěn. Nové a své poslední angažmá v kariéře si ovšem našel ihned. Jako volný hráč podepsal smlouvu s Colchesterem United hrající League One. Dostal dres s číslem 8 a debut v novém působišti si odbyl proti Blades. O týden později dokonce vstřelil premiérový gól v utkání s Barnsley, které nakonec skončilo remízou 2:2. Jakožto nejstarší hráč ve všech čtyřech nejvyšších anglických soutěžích Teddy Sheringham ukončil aktivní kariéru na konci sezony 2007/2008. V červenci 2009 se sice objevil na soupisce Beckenham Town, tento tým ale nehraje žádnou soutěž zastřešovanou FA, pouze místní Kent League. Jak se později ukázalo, angažování Sheringhama by pouze reklamní tah v kampani, kdy se Beckenham chtěl dostat do poháru FA Vase, což je turnaj pro týmy nižších fotbalových soutěží. Za Beckenham Town tedy na trávník Sheringham nikdy nevyběhl a veleúspěšnou kariéru ukončil jako jeden velký reklamní tah a podfuk.
Paul Edward „Teddy“ Sheringham (2.4.1966, Londýn, Anglie)
Millwall (1982-1991)- 244 zápasů, 111 branek
Nottingham Forest (1991-1992)- 47 zápasů, 14 branek
Tottenham Hotspur (1992- 1997)- 166 zápasů, 76 branek
Manchester United (1997- 2001)- 104 zápasů, 31 branek
Tottenham Hotspur (2001-2003)- 70 zápasů, 22 branek
Portsmouth (2003-2004)- 32 zápasů, 9 branek
West Ham (2004- 2007)- 76 zápasů, 28 branek
Colchester (2007-2008)- 19 zápasů, 3 branky
Anglie (1993-2002)- 51 zápasů, 11 branek