Arséne Wenger nařkl minulý týden po porážce na Old Trafford United z toho, že hrají podle něj „antifotbal“. Proč se ale tento francouzský manažer mýlí?
Boss Arsenalu Wenger klamně nazval herní styl United jako „anti-fotbal“ poté, co jsme minulou sobotu zvítězili na Old Trafford 2:1. Také prohlásil, že United „nějak zvládli vyhrát“ pouze díky osudové minely, která je všem známa. O Wengerovi je všeobecně známo, že pokud jeho tým prohraje, musí se tým porazivší Arsenal připravit na tzv. „třetí poločas“, který probíhá v tisku díky Wengerovým vyjádřením. Wengerovy argumenty se v roce 2004, kdy United přerušili vítěznou šňůru 49 zápasů neporazitelných Gunners, o mnoho nelišily. Už tehdy jeho vyjádření byla špatná, letos vyznívají snad ještě hůře. Wenger naříkal stále více, aby skryl osobní a profesní nedostatky nejen své, ale všech, kteří se okolo Arsenalu pohybovali a pohybují. Wengerův hněv byl zdánlivě upřen na Darrena Fletchera, který svým heroickým výkonem, tvrdou hrou a ostrými zákroky držel Manchester stále ve hře. Kdy tomu ale bylo jinak? Krásný fotbal je vždy podmíněn danými typy hráčů, kteří vedle sebe nastoupí, volnost na hřišti, taktika manažera a mnoho dalších neméně důležitých faktorů. Bez tvrdých zákroků by ale fotbal byl pouhý „basketbal hrající se nohama“. Do „antifotbalu“ má styl naordinovaný od Fergusona, jenž je nazýván otcem moderního útočného fotbalu, velice daleko. Sám Sir Alex je schopen vsadit na červenou, když jsou veškeré sázky na černou. Za všechny jmenuji jediný příklad. Období 1998-1999, sezona, ve které Manchester získal The Treble. V řadách Manchesteru se pohybovali nejlepší hráči své doby a zejména záložní řada Giggs, Scholes, Keane, Beckham byla asi nejlepší za posledních 20 let. Nebyli to ale tito hráči, nýbrž Fergusonovo přesvědčení a snaha dát pokaždé o jeden gól více než soupeř. Hrajete finále Ligy Mistrů? Hraje na dva útočníky. Stále nepřichází gól? Pošle tam dalšího. Stále nic? Brankář do vápna soupeře. Bylo skvělé to pozorovat.
Navzdory „evropizaci“ Fergusonova týmu v posledních letech, je stále ochoten jít do rizika, do jakého zejména Wenger nikdy nešel. V květnu byl dokonce Fergie oceňován jako hazardér, který právě sázkou na jednu kartu vyhrál United titul i přes skvělou formu Liverpoolu. Opět jeden příklad za všechny- Macheda. Jednoduše řečeno, Ferguson jde rád do rizika, někdy to vyjde, někdy ne. To platilo v roce 1999, platí to i letos. V sobotu hrál Manchester zle. Měl sice dostatečnou dobu se vhodně na Arsenal připravit, nicméně síla týmu rostla až během utkání. Zejména silná vůle přinesla United dvě branky, kterými otočili zápas a zvítězili. Arsenal by nikdy v podobné situaci neuspěl. Wengerova největší síla, ale zároveň největší slabina je ta, že zastává skoro až náboženské přesvědčení, podle kterého musí tým hrát pořád stejně. Metronomické trojúhelníky, ať už tým vede 1:0 nebo 5:0. Neexistuje a vlastně ani nikdy nebyl žádný plán B. Wenger také pořizuje a zaměstnává hráče s podobným typem myšlení. Andrej Aršavin, nadaný a můžeme říct i zkušený ruský forvard byl v médiích kritizován za to, že se mu nepodařilo dále prosadit poté, co 0:1 Gunners vedli. „Jsem naštvaný,“ řekl ruský útočník. „Ano utrpěli jsme první porážku, ale v konečném důsledku nám to může jedině pomoci. Z chyb, které jsme udělali se musíme poučit. Proč jsme prohráli? Jakmile jsme skórovali, měli jsme hrát dál svou hru a snažit se nějaký gól přidat. Ne zalézt na svou polovinu a bránit výsledek. Ve druhé polovině nás totiž Manchester zatlačil a stačilo mu málo k tomu, aby výsledek otočil. Poté jsme se vrátili ke své hře, to už ale nestačilo a ztratili jsme minimálně dva body.“
Chvályhodné. Ovšem ne až tak, jako obranný herní styl alá catenaccio, který United v současnosti hojně praktikují. Wenger kvůli stromům nevidí dřevo. Trpí snad paranoiou nebo je odtržený od reality? Francouz se asi domnívá, že je něco víc a toto přenáší i na klub samotný. Osobně nechápu co je na obranném pojetí hry „anti“. Všemu výše napsanému odpovídá i silná odezva fotbalové veřejnosti proti pádu Eduarda v utkání s Celticem, když se Arséne Eduarda zastal. Wenger káže vodu, sám ale pije víno. Momentálně už Arsenal není norma útočného fotbalu a hlavně Fair Play. Manchester totiž ve skutečnosti vstřelil více branek v 10 ze 13 sezon, kdy Wenger a Ferguson nastupují proti sobě jakožto manažeři. To je 981 branek United proti 912 Arsenalu, a to pouze v Premier League. A o posledním pětiletém období, kdy Manchester vyhrál prakticky vše a Arsenal nic se už dál ani bavit nemusíme.
Jestli je toto antifotbal, chci ho víc.
