Manažer Manchesteru United si myslí, že kvality anglické nejvyšší soutěže stále přesahují ostatní evropské a světové ligy.
Právě o tom mluvil Sir Alex Ferguson v rozhovoru, a z jeho slov bylo cítit, že je ve svém názoru naprosto nezlomný. Právě zítra zahájí Manchester United cestu za čtvrtým titulem v řadě, což podle Sira Alexe hovoří o velké kvalitě Manchesteru, který se dokáže pravidelně prosazovat na nejvyšší stupínky i v nejsilnější soutěži světa.
Kombinace barcelonských úspěchů v minulé sezóně, kdy mimo jiné katalánský velkoklub získal vítězství v nejprestižnější klubové soutěži světa, a kdy porazil ve finále nejlepší anglický klub Manchester United, s pohádkovým bohatstvím Realu Madrid, které během léta přivábilo do španělského vekoklubu řadu špičkových evropských fotbalistů, může někoho přesvědčit o tom, že španělská nejvyšší soutěž je to nejkvalitnější na světě. Ne však Sira Alexe.
Sir Alex se naopak domnívá, že společně s odvěkými rivaly z Chelsea, Liverpoolu a Arsenalu dokáže v této sezóně Manchester United, že anglické kluby jsou těmi nejlepšími na světě, a že po anglických trávnících stále pobíhají ti nejlepší hráči světa.
„Někteří lidé si myslí, že kvalita je teď zpátky v Realu Madrid a v Barceloně. Nechápu, jak to ti lidé mohou říct. Pro takováto tvrzení prostě není důvod a neexistují žádné podklady, které by je ospravedlňovaly.“
„Myslím si, že Premier League je stále na špici evropských lig.“
Sir Alex v rozhovoru také uvedl, že i přes to, že Liverpool ztratil Xabiho Alonsa, Arsenal Adebayora s Tourem a největším problémem Chelsea během léta bylo udržet v týmu Johna Terryho, nemyslí si, že by někdo dokázal narušit hegemonii Big four.
Já osobně bych přidal ještě jeden důvod, proč španělská liga není a ani nemůže být stejně kvalitní jako ta anglická. Ve Španělsku se totiž stále mluví pouze o Barceloně a Realu Madrid. Další týmy se na tyto velkokluby mohou dívat pouze zpovzdálí. Ať už je to Atletico Madrid, Sevilla, Villareal či Valencia. Ani jeden z týmů této druhé výkonnostní skupiny nemá v současné době hráčský potenciál na to, aby mohl Barceloně či Realu konkurovat. Když tedy budu počítat, dojdu ve Španělsku k tomu, že se zde vyskytují dva špičkové evropské kluby, které jsou schopny zvítězit v domácí soutěži a dosáhnout úspěchů také v Lize Mistrů.
V Anglii je podle mě situace o mnoho příznivější a vyrovnanější. O titul se perou 4 kluby. Manchester United, Chelsea, Liverpool a Arsenal. Kterýkoli z těchto týmů, snad s výjimkou Arsenalu, u kterého by se jednalo o překvapení (ovšem fans Arsenalu jsou jiného názoru, jak jsem se mohl přesvědčit), může pomýšlet na zisk titulu. Ke všemu všechny 4 velkokluby byly v posledních letech ve finále Ligy Mistrů, a počet jejich účastí ve čtvrtfinále a dál se v posledních sezónách rovná takřka jistotě.
Anglie však nenabízí jen tyto 4 týmy. Dále jsou tu družstva Aston Villy, Evertonu, Manchesteru City či Tottenhamu, které mohou pomýšlet na prolomení nadvlády v předchozím odstavci zmiňovaných družstev. To jsou další 4 týmy, které se svojí kvalitou rovnají týmům druhé kategorie ze Španělska. Ač se mi to nelíbí, k velkým aspirantům na prolomení nadvlády velké čtyřky je třeba počítat Manchester City. Tým je sice nevyzrálý a nesehraný, ovšem kvalitu jistě má. Důležitým byl podle mého názoru především příchod Kolo Toureho. Kdyby se Manchesteru City podařilo získat k němu odpovídajícího parťáka do stoperské dvojice (Upson či Lescott), mohl by Manchester City směle uvažovat o prolomení hegemonie velké čtyřky. Zřejmě však zůstane jen u zbožného přání fanoušků City.
Sečteno a podtrženo, Španělsko a jeho nejvyšší soutěž disponuje dvěma topkluby a čtyřmi kluby druhé výkonnostní kategorie. Naproti tomu v Anglii nalezneme 4 kluby kvalitou srovnatelné s Barcelonou a Realem, a k tomu další 4 kluby, které se mohou na evropských kolbištích směle s nejlepšími španělskými kluby měřit.
I podle mě je tedy anglická liga kvalitnější než ta španělská. A co je pro mě nejdůležitější, v Anglii se hraje ten nejkrásnější fotbal. Fotbal takový, jak má být. Bez příkras, plný osobních soubojů, tvrdosti a odhodlání zvítězit. Toto vše je promícháno tou největší kvalitou, kterou zajišťují nejlepší evropští fotbalisté, kteří jsou ochotni přijmout tvrdý a nesmlouvavý anglický styl hry.
V konečném důsledku je pak anglický fotbal tím nejkrásnějším, co může světová scéna oku fotbalového labužníka nabídnout.
