V tomto článku bych chtěl českým fanouškům Manchesteru United přiblížit názory zapřísáhlého anglického fanouška Manchesteru United, Micka Grooma
Jméno: Mick Groom
Věk: 50
Bydliště: Wickford
Jak jsi se stal fanouškem Manchesteru United?
Když jsem chodil do školy, byl tam starší chlapec, který se chtěl bít se všemi, kteří fandili Manchesteru United. Asi kvůli němu jsem se také já stal fanouškem Manchesteru. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to v sezóně 1974/75. Předtím jsem se o fotbal příliš nezajímal. Navštívil jsem jen několik zápasů v Londýně. Tím úplně prvním byl zápas Tottenhamu Hotspur na White Hart Lane v roce 1971.
Máš některá tetování s tématikou Manchesteru?
Ve skutečnosti několik! Mám na svém těle asi 100 tetování a mnohá z nich nesou tématiku Manchesteru United. Většina lidí o tom ale ani neví. Když mi bylo 17, nechal jsem si na záda vytetovat obří znak Manchesteru United.
Jaký moment z historie United se ti vybaví jako první?
Pro mě to je jednoznačně porážka Liverpoolu ve finále FA Cupu v roce 1977. Bylo to první finále, které jsem viděl. Navíc jsme jim překazili zisk treble, a to bylo skvělé. Potom si samozřejmě hned vybavím náš treble z roku 1999.
Nejhorší zážitek za tu dobu, co fandíš Red devils?
To, že jsem nezískal lístek na finálové utkání poháru proti Southamptonu v roce 1976. To pro mě bylo opravdu strašné, cítil jsem se děsně. To pro mě byla prostě prohra. Nicméně, od této chvíle jsem se naučil snášet porážky mnohem pokorněji a daří se mi na ně také rychle zapomínat. Poté, co jsme ztratili zápas v Římě jsem sice byl velmi zklamaný, ale už po několika hodinách jsem myslel na to, jak se příští sezónu vrátíme na výsluní. Nemůžeme vyhrát všechno, takto to beru.
Jaký je tvůj nejoblíbenější hráč průřezem historií United?
Mým prvním hrdinou byl Jim Holton. Bryan Robson byl také úžasný. V mých očích ale všechny zastínil Eric Cantona. To byl prostě neuvěřitelný hráč. Navíc to byl komik, a takové hráče já miluju.
Nejvíce podceňovaný hráč současnost?
Darren Fletcher. Minulou sezónu zaznamenal obrovský výkonnostní vzestup. Pak je tu také mnoho lidí, kteří nemají rádi Dimitara Berbatova, ale já jsem jeho velkým fanouškem. Myslím, že je to hráč světové extratřídy.
Kam nejdále ses vypravil na zápas Manchesteru?
Nejdelší trip, který jsem za týmem absolvoval, bylo putování po Asii. Jinak co se týká jednoho zápasu, nejdále jsem byl v Maďarsku v roce 2002. S ostatními fanoušky jsme si koupili let do Mnichova a poté pokračovali dál půjčeným autem. Dojeli jsme na hranice Maďarska a oni nás nechtěli pustit dál s německým autem. Tak jsme se vrátili do Vídně a zde si půjčili další auto. S tím už nás přes hranice pustili.
Kolik zemí jsi jako fanoušek United navštívil?
I s návštěvou Malajsie před nedávnem je to celkem 34. Mrzelo mě, když jsme museli odřeknout zápas v Indonésii. To měla být země číslo 35.
Jaký je tvůj nejoblíbenější anglický fotbalový stánek? Po Old Trafford samozřejmě.
Mám velmi rád Villa Park. Hrajeme tam dobrý fotbal. Miloval jsem návštěvy Highbury. Pro mě je tento stadion ukázkou pravého fotbalového stánku. Takové by měly být všechny.
Nejděsivější moment z pohledu fanouška Manchesteru United?
St Etienne v sedmdesátém sedmém, to nebyl dobrý zážitek. Pak také Turecko v roce 1995. Více jako 200 z nás, fanoušků United, bylo svezeno na jeden hotel, odkud jsme byli převezeni do policejních cel, kde jsme strávili celou noc. Zápas s Galatasarayem byl v trapu…
Z porážky kterého týmu máš vždy největší radost? A proč?
Samozřejmě z porážky Liverpoolu. Celé to začalo, protože jsem žárlil na jejich úspěchy, protože oni vyhrávali všechno. A teď, co se týká poslední dekády, tak vždy moji nenávist k nim znásobí zážitky, které si vozím z Anfield Road. Jsou nechutné.
Stalo se někdy, že tě tvoje fandění přivedlo do problémů doma nebo v práci?
Pouze z legrace. V práci všechno v pohodě. Lidé z práce ví o mé lásce k Manchesteru, respektují ji a přejí mi jen to dobré. Co se týká situace doma, moje heslo zní: „United, děti, žena“, a to v uvedeném pořadí. Moje žena to bere tak, jak to je. Ví, že mě nezmění, že moje láska k United je nejsilnější a počítá s tím.
Artefakt, kterého si nejvíc ceníš?
Vlastním vlaječku Manchesteru z roku 1967. Miluji ji. Zvláštní cenu pro mě má také triko podepsané speciálně pro mě Ericem Cantonou.
Měl jsi někdy šanci popovídat si s některým z hráčů?
Je toho docela dost z těch let, které mám jako fanda Manchesteru za sebou. Spoustu fotek s hráči. Asi 100. Když jsme byli v lednu 2008 v Saúdské Arábii, půjčil jsem své brýle Paddy Crerandovi poté, co se mu ty jeho rozbily. Nechal si je po zbytek výletu a vrátil mi je teprve před zápasem se City. Přidal k tomu i láhev skvělého červeného vína. Potkal jsem se i s George Bestem, Cantonou, Beckhamem, Norman Whitesidem a také se Sirem Alexem. Několikrát.
Co je nejlepší na tom fandit United?
Ráno vstanu a uvědomím si, co jsem se svým týmem všechno zažil. Spoustu tripů, zápasů, skvělých momentů. Neměnil bych v ničem.
