Následující okamžiky z dějin Manchesteru United nejsou řazeny chronologicky, a jejich posloupnost není ničím předurčena. Přesto nelze začít jinak: 29.5.1968
1. Sir Matt Busby vede United k zisku prvního European Cupu (29.5.1968)
Příběh nazvaný Manchester United samozřejmě nestartuje v tento den, ale tento den je přelomem, který nasměroval historii United jiným směrem, než kterým se doposud ubírala. Vítězství 4:1 ve finále European Cupu nad Benficou Lisabon bylo nesmírně významné. Není důležité jen to, že se Manchester United stal prvním anglickým držitelem tohoto poháru, nejde jen o to, že Busbyho hráči jako první reprezentanti ostrovního fotbalu pozvedli nad své hlavy pohár pro vítěze nejprestižnější evropské klubové soutěže, důležité je, že se splnil cíl, který si Sir Matt Busby vytkl v hlavě už léta předtím a ke kterému hlavně po roce 1958 směřoval celou svou bytostí.
Když se Busby stal v roce 1945 manažerem Manchesteru United, on a tým jeho nejbližších spolupracovníků – byli jimi Jimmy Murphy, jeho pravá ruka, Bert Whalley, Tom Curry a Bill Inglis – vtiskli mladým hráčům United novou vizi. A hráči se jí chytli. Matt Busby začal svůj grandiózní plán na povznesení Manchesteru United realizovat již o deset let dříve. Tento bezpochyby velký plán však dostal tragickou trhlinu v podobě letecké katastrofy z roku 1958 („Mnichovská tragédie“)
Do té doby se vše dařilo. Manchester United vyhrál v letech 1956 a 1957 mistrovský titul. Stále se však čekalo na úspěch na evropské scéně. Tragédie z roku 1958, kdy přišlo o život 8 hráčů United však znamenala krach všech plánů, obrovskou katastrofu, z které se nedalo otřepat během jediného dne, týdne ani roku. Manchester United to také nedokázal, ale nakonec vstal. Postavil se na nohy a byl silnější. Soupeři to měli brzy pocítit na vlastní kůži.
V roce 1965 vyhráli hráči United první titul od katastrofy. Největší úspěch však přišel o tři roky později. Stalo se tak ve svatostánku anglického fotbalu, v bájném Wembley. Soupeřem byla Benfica Lisabon vedená legendárním Eusebiem. Byla to velká noc a velký zápas po kterém zavlály nad fotbalovou Evropou vlajky Manchesteru United. Mise byla splněna. Dvěma góly se o to zasloužil Bobby Charlton, jeden z přeživších z roku 1958, jedním kouskem přispěla také hvězda týmu George Best a poslední hřebíček do rakve Benficy zatloukl mladíček Brian Kidd.
Toto vítězství bylo však zaplaceno obrovskou cenou, cenou několika životů, životů, které vyhasly jednoho únorového dne krátce po startu letadla s hráči Manchesteru United na palubě. Busbyho sen byl splněn, byl ovšem vykoupen cenou 8 mladých životů. Vítězství ve Wembley bylo položeno na pomník těchto obětí. Pocit viny Matta Busbyho byl však ztišen, vítězství znamenalo usmíření se s minulostí. Znamenalo vlastně konec jedné éry. Nastal čas pohlédnout vstříc budoucnosti.
2. Manchester United debutuje na evropské scéně (22.5.1956)
V roce 1955 přišel Francouz Gabriel Hanot s návrhem, že by se měla zavést liga, ve které by proti sobě nastupoval výkvět domácích lig evropské kopané. Myšlenka se v Anglii nesetkala s velkým zastáním. Jinak tomu ale bylo u Matta Busbyho a jeho týmu.
Poté, co Manchester United zvítězil v roce 1956 v domácí soutěži, trval Matt Busby na tom, že se chce se svými chlapci poměřit s nejlepšími týmy Evropy. Přání mu bylo splněno. Prvním zápasem na evropské scéně bylo domácí utkání proti Anderlechtu. Průkopník anglického fotbalu v Evropě, Matt Busby a jeho tým vstoupili do nové éry ostrovního vítězně. V prvním utkání Evropského poháru v sezóně 1956/57 smetli Anderlecht 10:0.
3. „Srazíme Liverpool z jeho bidýlka“…Alex Ferguson přichází (6.11.1986)
Není jednoduché přesně vystopovat přesné znění tohoto citátu. Ale zhruba toto řekl Alex Ferguson poté, co se ujal kormidla Manchesteru United. Tehdy mohla znít jeho slova namyšleně, nyní, po více jak dvaceti letech už zní více než realisticky.
Jak typický výrok pro Sira Alexe. Toho srdce v něm. Vždy věděl, jak se dostat do hlavy fanouška Manchesteru United a jakou vizi mu předložit. I proto je tak milován.
Liverpool stále vede co do počtu získaných titulů v anglické lize, zámek k rekordnímu počtu titulů Liverpoolu je však již téměř odemčen. A klíč drží v ruce Sir Alex Ferguson a jeho hoši.
4. „Fergie ven!“ To křičeli fanoušci United. Bobby Charlton a další legendy United však trenéra podrželi. (7.1.1990)
Dnes těžko uvěřitelná věc se v roce 1990 opravdu stala. Je pravda, že období na přelomu desetiletí nebylo ideální. Manchester nebyl adeptem na zisk žádné trofeje. Potácel se na chvostu ligové tabulky. Výsledky nepřicházeli. Fotbalová veřejnost a fandové Manchesteru United byli rozladěni. A žádali jediné. Hlavu Alexe Fergusona.
Ale ani Řím nebyl postaven během jediného dne. Ani Manchester United pod Fergusonovým vedením se nestal šampiónem přes noc. V roce 1990, po sérii hubených let bylo důležité, že pozice Alexe Fergusona zůstala zachována. Pomohlo k tomu i vítězství v FA Cupu, kdy Manchester United porazil v opakovaném zápase Crystal Palace.
5. Steve Bruce vs. Sheffield Wednesday, 10.4.1993
Hrálo se utkání proti Sheffield Wednesday. Manchester United bojoval na dálku o titul s Aston Villou. Reálně hrozilo, že Manchester zůstane stejně jako v roce 1992 těsně pod vrcholem. Tehdy Manchester v boji o titul nestačil na Leeds United.
Tentokrát, když už mnohá srdce přestávala bít, mnohé mozky věřit, mnohé duše doufat, ukázala se nezměrná bojovnost Steve Bruce. Hráče s číslem 4. Ten se nebál vzít na sebe veškerou zodpovědnost a dvěma góly strhl vítězství na stranu United. Jeho branky neznamenaly jen zisk tří bodů, ale také zisk mistrovského titulu. Jednoznačně jedny z nejdůležitějších gólů Steve Bruce a jedny z nejdůležitějších branek celé historie United. Na Old Trafford tehdy vypukl blázinec. Bruce však jen pokrčil rameny a poznamenal: „Strčil jsem tam dvakrát hlavu a dvakrát to tam spadlo.“ No není ten fotbal jednoduchý?