Ole vzpomíná na gól, kterým rozhodl finále Ligy mistrů v roce 1999 v Barceloně proti Bayernu Mnichov.
Bayern měl dlouhou dobu k vítězství blíže. My jsme však v posledních šesti měsících před finále získali pocit, že když budeme hrát naplno, uspějeme v každém zápase.
V tomto utkání jsme měli za stavu 1:0 neskutečné štěstí. Pak však Teddy skóroval a my věděli, že máme na to, abychom přidali ještě jeden. Hned po výkopu jsem naběhl na levou stranu a dostal skvělou přihrávku od Denise Irwina.
Měl jsem dost sil a tak jsem byl u míče první. Otočil jsem a přede mnou stál obránce Bayernu Kuffour. Zkusil jsem na něho přešlapovačku, ale on vypíchl míč na roh, což nebylo z našeho pohledu špatné. Samozřejmě jsem netušil, že za chvíli rozhodnu, ale byl jsem velmi soustředěný na hru. A ten gól, to byl prostě jen instinkt.
Kuffour stál vedle mě a držel mě za dres. Když přilétl centr, zapomněl na mě. Sledoval výskok Teddyho, takže jsem se od něj dokázal odpoutat a míč mi přistál přímo na špičce kopačky.
Pak si jen pamatuji, jak na mě všichni včetně všech náhradníků samou radostí naskákali. Vůbec jsem nemohl dýchat!
