10 let po památné sezóně 1998/1998, která byla zakončena ziskem treble (liga, pohár, LM), Sir Alex vzpomíná na chvíle absolutní extáze, které se nic nevyrovná…
Není týdne, kdy bych si alespoň na chvíli nevzpomněl na „jedinečný treble“, který jsme v roce 1999 vyhráli. Je třeba si uvědomit, že jde skutečně o neuvěřitelný úspěch. Musíte mít potřebnou kvalitu a také štěstí, abyste uspěli v třech samostatných a naprosto odlišných soutěžích.
Musíte mít nejen dobrý tým, ale také kvalitní zázemí, které umožňuje rychlou regeneraci, protože v závěru sezóny hrajete dva důležité zápasy v jednom týdnu. I když tyto základní podmínky máte k dispozici, musí se vám vyhýbat zranění klíčových hráčů. Potřebujete, aby štěstí bylo na vaší straně nebo alespoň nebylo na straně vašeho soupeře!
Před 10 lety byly všechny tyto podmínky splněny. V Premier League hráči ukázali svůj nezdolný charakter a vyhráli ligu o pouhý bod před Arsenalem, vyhráli jsme finále FA Cupu nad Newcastle 2:0 a pak ten fantastický obrat v závěrečných minutách ve finále Ligy mistrů pro Bayernu Mnichov při našem vítězství 2:1.
Byly to šťastné dny. Mám tolik vzpomínek na chvíle čiré radosti a nervozity, kdy se vám málem zastaví srdce. Vybavuji si radost z každého vstřeleného gólu, kterou měli Andy Cole a Dwight Yorke. Co se týče střílení gólů, mohl jsem být v klidu, protože jsem měl k dispozici ještě Teddyho Sheringhama a Oleho Solskjaera, kteří čekali na svou šanci a beze zbytku ji využili ve fantastickém finále Ligy mistrů v Barceloně.
A jak bych mohl zapomenout na ten báječný gól Ryana Giggse v opakovaném semifinále FA Cupu proti Arsenalu? Měli jsme vynikající tým se silnými osobnostmi, jako byli brankář Peter Schmeichel a samozřejmě kapitán Roy Keane.
Nervózní jsem byl hlavně na konci sezóny, když už jsme měli treble na dosah a čekala nás těžká utkání v Middlesbrough a Blackburnu. Věděl jsem, že když tyto zápasy zvládneme, budeme mít možnost konečně potvrdit ligový titul doma proti Tottenhamu, ale také nás to nastartuje v těch dvou zbývajících soutěžích.