Velké finále Ligy mistrů na Olympijském stadionu v Římě se kvapem blíží …
Všechny cesty vedou do Říma, praví se ve známém přísloví. V letošním ročníku Ligy mistrů toto rčení ale nabývá ještě více na významu, protože právě do tohoto města svedly dva finalisty a momentálně nejlepší týmy na světě- Manchester United a Barcelonu. Zatímco ale Manchester suverénně doputoval po rychlostní silnici až do finále, Barcelona se spíš potácela po cestě polní a ještě ji kus trasy musel svézt jako stopaře projíždivší psycholog z Norska- Tom Henning Övrebö. Takto nějak by se dal odlehčeně popsat postup obou celků pavoukem LM až k závěrečnému a rozhodujícímu utkání.
Finálový zápas, který nás příští týden čeká, se může zapsat do historie nejen Manchesteru United, ale také celého fotbalu. Půjde v něm totiž o překonání celé řady rekordů. Tím bezpochyby největším a nejdůležitějším je, že ještě žádný tým od roku 92-93, kdy se hraje novým systémem než tomu bylo u PMEZ, nedokázal své předchozí vítězství obhájit. Nejenom tímto bude celé finále naprosto speciální. Po letošním triumfu v Premier League Manchester sice dorovnal svého největšího rivala z Liverpoolu v počtu ligových titulů, na evropské scéně ovšem na něho pořád 2 trofeje ztrácí. Liverpool se stal evropským šampionem pětkrát, zatímco United „pouze“ třikrát. I z tohoto pohledu tedy bude o co hrát, protože přetahovaná v počtu trofejí mezi těmito kluby je všem dobře známá. Další milník, který se United pokusí zdolat je série neprohraných zápasů. Nynější stav je 25 utkání, když tuto šňůru vytvořili sami hráči Manchesteru. Případné vítězné finále může být tedy opět rekordní. S touto serií souvisí také jedna zajímavost. United totiž neprohráli ani jeden zápas v ročníku ať už PMEZ nebo CHL, ve kterém slavili titul. Bez jediného zaváhání totiž zvítězili v roce 1968, 1999 a také 2008. Že by se tedy historie i počtvrté opakovala? Vykročeno k tomu má Manchester skvěle.
V novodobé historii Ligy mistrů se Manchester a Barcelona nepotkávají poprvé a zcela určitě ani naposled. Celková bilance finálových soupeřů je naprosto vyrovnaná. Poslední měření sil, které máme všichni ještě v živé paměti, proběhlo v semifinálovém dvojzápase Champions League loňský rok. Další vzájemné zápasy už ale sahají do minulého tisíciletí, kdy nejdříve v základní skupině ročníku 94-95 Barcelona remizovala na Old Trafford 2:2, aby následně na Nou Campu ďábly vypráskala 4:0. Šanci na reparát dostali United o 4 roky později, kdy se s Katalánci opět potkali už ve skupině. Odveta se konala ale jenom částečně. Manchester sice spolu s Bayernem Mnichov postoupil ze skupiny a následně ho i v památném finále porazil, Barcelonu ale opět nezdolal. Přestože v obou zápasech vedl, skončily stejným poměrem 3:3. To, co se nepodařilo předtím, dokázal Manchester, jak jsem předeslal, loni, kdy vítěznou jedinou branku dvojutkání vstřelil Paul Scholes. Těchto šest zápasů ze součaného kádru pamatují pouze tři hráči- Giggs, Neville a Scholes.
Nyní se tedy oba týmy potkají posedmé, co od zápasu můžeme očekávat? Mohou se ještě vůbec oba soupeři nečím překvapit? Odpověď zní nemohou. Každý, kdo viděl Barcelonu hrát byť jenom jediný zápas ví, co od nich čekat. Hráči United se tedy mohou těšit, že dlouhé desítky sekund budou jenom tak bez balonu pobíhat po hřišti, než se jim podaří ho získat. Barca je známá svým házenkářským stylem, kterým se jim dříve nebo později podaří soupeře zdolat. Stačí to ale na takového soupeře, jakým je Manchester United? Na Almeríu, Malagu nebo Valladolid možná ano, ale pokud se Messimu a spol. postaví precizní obrana s odpovídající taktikou jako ta, kterou předvedla v semifinále Chelsea, Guardiolovi svěřenci najednou neví jak na ni. Naopak ale ani Manchester nemá Barcelonu čím překvapit. Brání stylem velice podobným jako jejich londýnský rival a útočnou fázi obstarává duo R+R, které letos dalo dohromady už přes 40 gólů. Pokud se podíváme na slabiny, tak u španělů je nasnadě. Jejich obrana ani z daleka nedosahuje kvalit jaké by měly zastavit útočné kvarteto Rooney, Ronaldo, Tevez a Berbatov. Někde dokonce proběhl článek, kde bylo řečeno- kdo ve Španělsku brání, nevěří svému golmanovi. Chtěl bych mít tu důvěru. Vememe-li v potaz, že jejich obrana bude navíc oslabena o hráče základní sestavy Abidala a Alvese, za které nemá Barca adekvátní náhradu, je více než jasné, kudy povede cesta k vítězství. Těžko by jsme hledali slabiny současného Manchesteru, který má velice široký kádr a vypadne-li jeden hráč, okamžitě ho zastoupí druhý, neméně kvalitní. Ani po taktické stránce, nebo co se fyzického fondu na konci sezony týká není pozadu, ani nejsou náznaky, že by tomu tak mělo být. Přesto je tu ale jedna „slabina“, která by mohla rozhodnout finále v náš neprospěch. Tou jsou individuální chyby ve vypjatých a hlavně důležitých momentech utkání. Vzpomenu Vidiče proti Liverpoolu, Sara proti Newcastelu, kdy svou chybou ukončil rekordní neprůstřelnost, Foster proti Sunderlandu, nebo velké komunikační „boty“ mezi Riem, Jonnym a Nemanjou, po kterých United inkasovali nespočetněkrát.
Při srovnání klubů na individuální hráčské úrovni si oba týmy nemají co vyčítat ani závidět. Barcelona prakticky celou sezonu spoléhala na útočné kvarteto Eto´o-Henry-Messi-Xavi, stejně jako se Manchester opíral o výkony Rooneyho, Ronalda, Berbatova a Teveze. Hlavně poslední jmenovaný hraje v závěru sezony v neuvěřitelné formě a bojuje o smlouvu jak se patří. Pokud se podíváme na zálohy obou týmů, tady Manchester jednoznačně dominuje a ukazuje se síla jeho širokého kádru, jakou momentálně nemá nikdo na světě. Keita, Touré, Iniesta nebo Hleb, což jsou čtyři základní stavební kameny barcelonské zálohy, mohou Carrickovi, Scholesovi, Giggsovi, Andersonovi, Fletcherovi nebo Parkovi jenom pramálo konkurovat. Zde United jasně dominují a Barceloně přidává na cti jenom to, že nemají v kádru „svého Naniho“. V obraně není o čem, neprostupná zeď Rio-Vida doplněná Jonnym Evansem má přívlastek „nejlepší na světě“. Zajímavé bude pozorovat, jak se Pepe Guardiola vypořádá s absencí Marqueze, Milita, Abidala a Alvese. Adekvátní náhradu na soupisce Barcelony nevidím. Sylvinho nebo Cáceres jsou slabé záplaty, které proti R+R+T+B nemají nejmenší šanci.
Alfou a omegou triumfu Manchesteru, respektive porážky Barcelony nebude jak se Manchester vypořádá s Messim a spol., nýbrž jak se Barcelona vypořádá sama se sebou, popřípadě jak dokáže na rychlo do sestavy zapracovat Sylvinha, Cácerese nebo kohokoli jiného, aby obstál tlaku, který doufám ze strany Manchesteru bude důstojný finále o největší evropskou trofej. Ať už ale celý zápas dopadne jakkoliv, ať už překonáme rekord nebo ne, sezona úspěšnou, ba dokonce historicky úspěšnou je, proto není důvod z porážky dělat vědu, současný tým má na to, aby tuto trofej vyhrál ještě mnohokrát.