Dnes se podíváme na další legendu, tentokrát nepůjdeme do tak daleké minulosti. Tou legendou je určitě všem dobře známý Ole Gunnar Solskjaer.
Ole začínal se svou profesionální kariérou v Clausenengenu a jako 17 letý mladík zazářil v Otta Cupu, když vstřelil 17 branek v 6 zápasech. Poté si ho v roce 1995 vytáhl tým Molde FK. Nastřílel hned 34 branek ve své první sezóně, v první Norské lize.
Ole měl přezdívku "Zabiják s dětskou tváří". Vysloužil si jí svým chladnokrevným zakončením. Většinu své kariéry strávil právě v Manchesteru United, i když byl známý jako náhradník. Byl považován za nejlepšího náhradníka na světě. Skoro vždy přišel na hřiště v posledních minutách a dokázal vstřelit gól. Jedno z jeho nejlepších střídání bylo proti Nottinghamu Forest, kdy za posledních 20 minut zápasu dokázal vstřelit 4 branky a United zvítězili 8:1.
Svůj debut za Manchester United si odbyl v sezóně 1996/1997, v zápase proti Blackburnu Rovers a po šesti minutách vstřelil gól, samozřejmě jako střídající hráč. V této sezóně celkově dokázal nastřílet 18 branek a pomohl týmu k vítězství titulu.
Ole zůstal v klubu, i když o něj v roce 1998 měly velký zájem ostatní kluby. Nejpamátnější gól, který kdy vstřelil, bude navždy asi rozhodující branka ve finále Ligy Mistrů, v roce 1999. Pomohl tak nejenom k vítězství v Lize Mistrů, ale také ke získání Treble. Poté dlouho laboroval se zraněním, ale fanoušci ho natolik milovali, že i přes jeho absenci zpívali chorály na jeho počest.
Po dlouhých letech, kdy byl pouze náhradníkem, dostal Ole šanci taky v základní sestavě, po boku Ruuda van Nistelrooye, v sezóně 2001/2002. Odsunul na střídačku takové hráče, jakými byli Dwight Yorke a Andrew Cole. V sezóně 2002/2003 Yorke i Cole opustili United a Solskjaer měl šanci hrát v základní sestavě, spolu s Nistelrooyem nebo Forlánem. Ale Sir Alex preferoval hru na jedinného útočníka, kterým byl Nistelrooy. Později dostal přece jenom příležitost, díky zranění Davida Beckhama byl stavěn na pravé křídlo a hrál tam v důležitých zápasech sezóny proti Arsenalu a ve čtvrfinále Ligy Mistrů, kdy Beckham zůstal pouze na lavičce
Solskjaer hrál také za národní tým, za který odehrál celkově 67 zápasů a zúčastnil se Mistrovství světa v roce 1999 a Eura v roce 2000.
Na začátku sezóny 2003/2004 se zdálo, že si Ole našel své trvalé místo na pravé straně zálohy, nicméně jeho zranění kolene ho v září roku 2003, proti Panathinaikosu, vyřadilo ze hry, až do únoru roku 2004. Na trávník se vrátil v rozběhnuté sezóně a byl dokonce vyhlášen nejlepším hráčem zápasu v semifinále FA Cupu proti Arsenalu, v roce 2004. Zahrál si také pozdější finále, které United vyhráli. V srpnu téhož roku Solskjaer podstoupil operaci kolene a chyběl celou sezónu 2004/2005.
Pro Solskjaera bylo velmi těžké ve svých 32 letech se po tak dlouhém a složitém zranění vrátit zpět do hry, nicmémě se mu to povedlo. 5. prosince roku 2005 hrál za rezervní tým proti Liverpoolu. Do A týmu se vrátil ještě v tomto roce, 28. prosince, když jako náhradník nastoupil v zápase proti Birminghamu City. Pomalu se zase dostával do zápasového tempa, když mu 8. května roku 2006, v zápase proti Midllesborught, zlomil protihráč lícní kost. Byly zde zase obavy, že by nemusel dohrát sezónu, ale nakonec se za pár týdnů vrátil.
Solskjaer se vrátil do prvního týmu 23. srpna 2006, když ve venkovním zápase proti Charltonu Athletic skóroval, byl to jeho první gól za A mužstvo od dubna roku 2003. Po tomto zápase to Sir Alex okomentoval těmito slovy: "Byl to skvělý moment pro Oleho. Poslední dva roky se trápil se zraněními, ale uchoval si a neztratil vůli a odhodlání a dnes se mu to vyplatilo. Všichni jsou s ním." Ole pokračoval ve svém návratu a vstřelil vítězný gól v Lize Mistrů proti Celticu. Svůj první gól na Old Trafford po zranění vstřelil 1. října proti Newcastlu, když United vyhráli 2:0 a Ole vstřelil oba góly. Po dalším mírném zranění, které si přivodil V Kodani se znovu vrátil ve střelecké formě, když vstřelil třetí gól proti Wiganu na Druhý svátek Vánoční.
Po zápase s Readingem, absolvoval další operaci kolene, naštěstí to nebyla tak složitá operace, jako ty předchozí, takže za měsíc se už zase zapojil do hry. Byl už dostupný pro zápas s Blackburnem 31. března 2007. Solskjaer nastoupil v pozdních minutách zápasu a dokonce v 89. minutě skóroval a upravil na konečných 4:1 pro United.
5. května 2007 bylo oznámeno, že Solskjaer musel podstoupit další menší operaci, když si pochroumal zase koleno na tréninku s reprezentací. Operace se sice zdařila, ale Solskjaer se už nikdy nedokázal dát dopořádku a tak 28. srpna 2007 ukončil fotbalovou, hráčskou kariéru. Od té doby si fanoušci přejí, aby se číslo 20 zvěčnilo, jako hold pro hráče, kterému nikdy nevadilo být náhradníkem a vždy odváděl pro tým maximum. Dokonce drží rekord za nejvíce vstřelených branek jako střídající hráč. Podařilo se mu jich vstřelit 28.
Od svého ukončení aktivní hráčské kariéry, začal Ole trénovat střelce prvního týmu. V létě roku 2008 přešel k trénování rezervního týmu. Po rezingování Age Hareida u Norské reprezentace, bylo Solskjaerovi nabídnuto místo u Norské reprezentace, on však odmítl s tím, že ještě není ten správný čas.
Ole Gunnar Solskjaer
| Narozen: | 26. 2. 1973 |
| Připojil se k United: | 29. 7. 1996 |
| Debut: | 25. 8. 1996 vs. Blackburn |
| Góly celkem: | 126 |
| Startů celkem: | 366 |
| Pozice: | Útočník |
| Opustil United: | Ukončil kariéru: 28. 8. 2007 |