Když se vysloví Manchester United, mnoho lidí si vybaví Roye Keana..
Stadion Old Trafford se 9. května 2006 zaplnit, 69 591 lidí přišlo kvůli muži, kolem kterého se celou kariéru množí úspěchy, fauly, peníze, problémy, skandály a šarvátky. Roy Keane si zasloužil ještě jeden zápas. Býval srdcem i duší mužstva, které v roce 1999 ovládlo Champions League. On sám však finále proti Bayernu Mnichov hrát nemohl, protože byl v trestu. Manchester United se naposledy poklonil bývalému kapitánovi.
Roy Keane dorazil se všemi pěti dětmi, nejprve nastoupil v dresu Celticu Glasgow a po přestávce oblékl rudý dres United. Na zádech jako vždy číslo 16 a na ruce kapitánskou pásku. Po zápase nedokázal zabránit slzám. "To je něco, co si budu pamatovat do konce života," vzlykal do mikrofonu.
Roy Keane – zarputilý bojovník z Irska, dříč a tahoun, který nastupoval i s bolestmi kloubů, o přestávkách bral utišující léky a po zápase zvracel vysílením. Ale byl to také raubíř a sprosťák, který přímo na hřišti zmrzačil Nora Haalanda. V dubnu roku 2001 při derby proti Manchesteru City si počkal na vhodný okamžik a pak soupeře brutálně sejmul. Bez výčitek. Keane za to dostal pětizápasový trest a půlmilionovou pokutu, případ řešil soud.
Agresivní střední záložník s United od roku 1994 získal sedm anglických titulům čtyřikrát vyhrál Anglický pohár a jednou Ligu mistrů. "Když se ráno probouzím, pokaždé se ptám: Mám Manchesteru ještě co nabídnout?" přemítal, když mu bylo třiatřicet: "Vždycky si odpovím: No jasně, pořád sem patřím."
Byl symbolem zlaté generace United, zařadil se do anglické Síně slávy a Pelé ho vybral mezi 100 největších žijících fotbalistů. Když v listopadu 2005 z Manchesteru odcházel, fanoušci si zoufali: "Klub přestává dýchat." Poslední zápas odehrál v záři proti Liverpoolu, kdy si v souboji s Luisem Garciou zlomil nohu.
Vydělával 50 tisíc liber týdně, od roku 1997 patřil mezi nejlépe placené fotbalisty na světě. Irský dramatik Colin Teevan o něm napsal představení The Roy Keaneiad, ve kterém nebojácnému Keanovi přisoudil roli siláka Achilla z řecké mytologie. V Dublinu se o něm hrál i komediální muzikál a oslavná píseň Roy’s Keen od zpěváka Morrisseyho se dostala na 42. místo anglické hitparády.
Roy Keane byl fotbalovým gladiátorem, který šel spoluhráčům příkladem. Nikdy a nikde nevypustil žádný souboj. I proto byl často zraněný. Hrál nesmlouvavý fotbal. Kolem něj se během dvanácti let měnil celý Manchester United, on a Sir Alex Ferguson však zůstali. Spojenci, háklivé osobnosti a srdcaři.
Sir Alex Ferguson se do neúnavného stylu Keana zamiloval v roce 1993: do pokladny sáhl pro 3,75 milionů liber a koupil ho z Nottinghamu. "Nedivím se. Keane je budoucnost fotbalu," konstatoval tehdy Brian Clough, který dal jako první Keanovi šanci v anglické lize.
Bylo mu osmnáct a myslel si, že svět zbláznil. Od té doby odehrál 66 zápasů za Irsko, na mistroství světa 1994 zazářil, o osm let později sprostě vynadal trenéru Mickovi McCarthymu a musel se pakovat ještě před turnajem. Z Irska pak vzkázal: "Počkám si, až ten člověk bude hnít v pekle."
Vášnivý golfista se narodil v irském Corku a mohl se stát boxerem. Půlka jeho rodiny se prala v ringu – a fandila Manchesteru United. "Zato já miloval Tottenham," vzpomínal. Snad osud tomu chtěl, že místo mezi boxerskými provazy zakotvil Roy na fotbalovém hřišti. A v Manchesteru.
Časem se možná stane trenérem United, aspoň Sir Alex o tom mluví. "Krásně se to poslouchá. Téhle výzvy bych se nebál. Na světě jsou kluby, které slaví druhé nebo třetí místo. Ale United to nejsou. United musí být pořád první – a to mě láká," vzkazuje náčelník Divoké Srdce.