Odchod Roye Keana zanechala díru v záložní řadě, ale jak sám Paddy Crerand říká, tato oddanost, energie a zuřivost byla brzy nahrazena…
Co můžete říci o Royi Keanovi?
Skvělý kapitán, skvělý hráč pro Manchester United. Ne jenom díky jeho technické dovednosti, měl také neuvěřitelnou chuť vyhrávat. Jeho přístup byl úžasný – byl zaměřený pouze na vítězství a toto se přenášelo i na ostatní hráče, takže jeho vliv na hru byl opravdu pozitivní.
Pořád si pamatuju, když se k nám Roy připojil. Bylo to v létě 1993. Jeho přestupová cena byla tehdy rekordní. Vím, že hodně fanoušků bylo nadšených z jeho příchodu, ale nikdo nemohl tušit, jaký přínos bude pro United mít. Ne dlouho poté, co se k nám přidal, jsem jel do Dublinu na soutěž Fotbalové síně slávy, pamatuju si, že mě tam Sir Alex seznámil s Keanovou rodinou, která bydlela v našem hotelu. Byli obrovskými fanoušky United, převážne jeho otec Maurice, bylo to skvělé se s nimi potkat.
Roy se stal brzy miláčkem fanoušků, potom, co ve svém debutu v dresu United, vstřelil dva góly proti Sheffieldu United a dokonce brzy se začalo zdát, že by právě on mohl být tím pravým kapitánem. Nakonec převzal pásku po odchodu Erica Cantony do "penze", v roce 1997. Dal se na cestu stát se jedním z nejlepším kapitánů, co kdy měli tu čest vést Manchester United. Roy potil krev pro svůj klub. Nikdy více, než v semifinále Ligy mistrů, v odvetě proti Juventusu v dubnu roku 1999.
Roy hrál opravdu hodně skvělých zápasů za United, ale tento večer navždy zůstane jeho nejlepším. Je to opravdu kultovní moment v historii klubu. Juventus vedl po deseti minutách 2:0, ale Roy nás dostal zpátky do hry. Ne jenom díky jeho gólu na 2:1, výbornou hlavičkou, ale vydal se na na misi, aby nás dostal do finále, dokonce sám řekl, že ví, že měl být vyloučen. Byl to opravdu neuvěřitelný výkon.
Tak dobře, jak dokázal být ukázkovým vůdcem, byl také statečný a odvážný kapitán, který by se pro své spoluhráče obětoval a nevadilo by mu to. Jeho souboje s Patrickem Vieirou bylo skvělé sledovat a nikdy nezapomenu na jeho střetnutí s kapitánem Arsenalu v tunelu před zápasem na Highbury, kdy Roye zastavil až Gary Neville, myslím, že se bál o život Vieiry!
Měl bych zařadit Roye, spolu s Cantonou a Bryanem Robsonem, jako nejvýznamějšího hráče, po dobu Alexe Fergusona jako trenéra. Definitivně se zapíše do klubové historie, jako jeden z nejlepších hráčů.