50. výročí od letecké tragédie v Mnichově

 

V sezóně 1957/58 Manchester United v Evropském poháru v prvním kole porazil Duklu Praha celkovým skóre 3:1. Ve čtvrtfinále se pak anglický klub utkal s Rudou Hvězdou Bělehrad. Doma na Old Trafford svěřenci manažera Matta Busbyho vyhráli 2:1, když se střelecky prosadil Charlton a Coleman. V odvetě pak Manchester v Bělehradě remizoval 3:3 a celkovým skóre 5:4 postoupil do semifinále soutěže. V té době bylo létáním letadlem trochu nebezpečné, ale nejvíce praktické, jelikož v sobotu se hrála anglická liga a přes týden pak Evropský pohár. Aby teda přesuny byly co nejrychlejší, cestovalo se letadlem. Manchester tedy z Bělehradu odletěl letadlem číslo 609 od British European Airways domů. Let byl o hodinu opožděn, jelikož hráč United Johnny Berry ztratil cestovní pas. Na cestě do Manchesteru letadlo zastavilo na plánované zastávce v Mnichově, aby doplnilo palivo. Kapitán letadla James Thain se při odletu pokoušel dvakrát vzlétnout, ale pokaždé neúspěšně kvůli skřípání motoru. 6. února 1958 v čase 15:04 se letadlo podařilo zvednout, ale ne do optimální výšky a narazilo do plotu, který obklopoval mnichovské letiště a následně také do jednoho domu poblíž letiště. Na palubě letadla bylo včetně posádky 44 lidí. Havárii přežilo celkem 21 lidí, kteří ale byli vážně zraněni. Zbylých 23 cestujících to štěstí nemělo a zahynulo. Z neštěstí byl nejprve obviněn kapitán letadla, ale později se ukázalo, že za havárii mohl rozbředlý sníh na konci ranveje, který výrazně snížil rychlost letadla, které tak nemělo potřebnou rychlost. Letadlo nejprve mělo rychlost 217 km/h, ale na konci ranveje už mělo rychlost 194 km/h, což nebylo dost k tomu, aby letadlo dostatečně vzlétlo. Německé letištní úřady ale i přesto podali žalobu na kapitána letadla Jamese Thaina za to, že vzlétnul, aniž by rozmrazil křídla letadla a celou záležitost tak daly na vinu pouze jemu a to i přesto, že několik svědků uvedlo, že tomu tak nebylo. Soudní proces se s Thainem vlekl až do roku 1968, kdy byl nakonec zbaven obvinění. I přesto byl ale kapitán letadla s Busby Babes propuštěn ze služeb British European Airways a už nikdy žádné letadlo nepilotoval. Zemřel v roce 1975, v 53 letech na infarkt.

 

Hráči Manchesteru United, kteří nehodu nepřežili:

 

Geoff Bent – v Manchesteru United působil od roku 1957, ale většinu zápasů odehrál v rezervním týmu. Za sedm let strávených v United odehrál pouze 12 utkání. Do Bělehradu s týmem odcestoval jako případný náhradník za Rogera Byrne, který měl drobnější zdravotní problémy. Čtyři měsíce před tragickou nehodou se jeho manželce Marion narodila dcera Karen. Geoff zemřel ve věku 25 let.

 

Roger Byrne – v Manchesteru United působil od roku 1949 a od sezóny 1953/54 se tento levý obránce stal kapitánem Busby Babes. S United vyhrál v letech 1952, 1956 a 1957 ligový titul. Celkem za United odehrál 245 zápasů, ve kterých vstřelil 17 branek. Reprezentační dres Anglie oblékl v 33 zápasech. Roger zemřel ve věku 28 let.

 

Eddie Colman – v Manchesteru United tento křídelní záložník působil od roku 1953. Celkem za tým odehrál 85 utkání, ve kterých vstřelil jedinou branku. Zemřel ve věku 21 let a byl tak nejmladším hráčem United, který v havárii zahynul.

 

Duncan Edwards – za Manchester United debutoval, když mu bylo 16 let a předpovídala se mu velká budoucnost. V United působil od roku 1953 a celkem odehrál 151 utkání, ve kterých vstřelil 20 branek. Za Anglii odehrál 18 utkání, ve kterých vstřelil pět branek. Svůj talent nemohl plně ukázat, jelikož zemřel ve věku 21 let, patnáct dnů po tragédii v mnichovské nemocnici na následky zranění utrpěné při nehodě.

 

Mark Jones – tento střední obránce působil v Manchesteru United od roku 1950 a celkem odehrál za anglický tým 103 utkání a na své konto si připsal také jeden vstřelený gól. Čtyři měsíce po havárii se jeho ženě narodila dcera Lynne. Mark zemřel ve věku 24 let.

 

David Pegg – velmi talentovaný levý záložník, který v United působil od roku 1952. Za Manchester odehrál celkem 127 utkání, ve kterých vstřelil 24 branek. Před svojí smrtí stačil odehrát pouze jeden zápas za reprezentační tým Anglie. David zemřel ve věku 22 let.

 

Tommy Taylor – do Manchesteru United přišel tento obávaný střelec v roce 1953 z Barnsley za tehdy rekordní přestupovou částku 30,000 liber. Za Manchester odehrál celkem 166 utkání, ve kterých nastřílel úctyhodných 112 branek. Jeho statistika v reprezentaci byla ještě lepší, když v 19ti zápasech za Albion nastřílel 16 branek. Fotbalový svět tak přišel o jednoho z nejlepších útočníků na světě. Zemřel, když mu bylo 26 let. V té době byl zasnouben se svou snoubenkou Carol.

 

Liam Whelan – v United působil tento útočník od roku 1953 a v 79 zápasech nasázel soupeři celkem 43 branek. Za reprezentaci Irska odehrál čtyři zápasy, ve kterých se mu nepodařilo skórovat. Zemřel ve věku 22 let.

 

Další lidé, kteří nehodu nepřežili:
Walter Crickmer – sekretář klubu
Bert Whalley – trenér
Tom Curry – trenér
Alf Clarke – žurnalista (Manchester Evening Chronicle)
Don Davies – žurnalista (Manchester Guardian)
George Follows – žurnalista (Daily Herald)
Tom Jackson – žurnalista (Manchester Evening News)
Archie Ledbrooke – žurnalista (Daily Mirror)
Henry Rose – žurnalista (Daily Express)
Eric Thompson – žurnalista (Daily Mail)
Frank Swift – žurnalista (News of the World)
Kenneth Rayment – pomocný pilot, zemřel tři týdny po havárii na následky zranění
Bela Miklos – zaměstnanec cestovní kanceláře
Willie Satinoff – fanoušek, blízký přítel Matta Busbyho
Tom Cable – steward

 

Hráči Manchesteru United, kteří nehodu přežili:

 

Johnny Berry – tento pravý záložník přišel do Manchesteru United v roce 1951 z Birminghamu City. Za United odehrál celkem 247 utkání, ve kterých vstřelil 37 branek. Odehrál také čtyři utkání za reprezentaci Anglie. Při havárii bylo Johnnymu 31 let a utrpěl velmi těžká zranění. V nemocnici strávil celkem dva měsíce. Jeho zranění byla tak vážná, že už nikdy nemohl hrát fotbal. Zemřel v roce 1994.

 

Jackie Blanchflower – tento záložník působil v Manchesteru United od roku 1951. Za Busby Babes odehrál celkem 105 utkání a na své konto si připsal 26 branek. Za reprezentační tým Severního Irska odehrál 12 utkání, ve kterých vstřelil jeden gól. I jeho zranění byla tak vážná, že se už nikdy nemohl k fotbalu vrátit. Zemřel v roce 1998 na rakovinu.

 

Dennis Viollet – v Manchesteru působil od roku 1950. Výtečný útočník nastřílel za United celkem 159 branek v 259 utkání. Na Old Trafford působil až do roku 1962, pak přestoupil za 22,000 liber do Stoke City. Zde odehrál celkem 182 utkání, ve kterých vstřelil 59 branek. V roce 1967 ukončil fotbalovou kariéru. Svoji rodnou zemi reprezentoval dvakrát a vstřelil jednu branku. Jako manažer později působil u Prestonu a Crewe. Poté odešel do USA trénovat fotbalové týmy. Zemřel v roce 1999 na rakovinu.

 

Raymond Wood – brankář, který do Manchesteru přišel v roce 1949 z Darlingtonu. Za Manchester odchytal celkem 178 utkání. Rok po Mnichovské tragédii byl prodán do Huddersfieldu Town, kde vydržel až do roku 1965. Poté ještě chytal za Bradford City a Barnsley. Za Anglii nastoupil ve třech utkání. Později působil jako manažer v USA, Irsku, Zambii, Kanadě, Řecku, Keně, Kuvajtu a Spojených Arabských Emirátech. Vedl také reprezentační tým Kypru a Keni. Zemřel v roce 2002.

 

Sir Bobby Charlton – v Manchesteru United působil od roku 1954 až do roku 1973. Tento záložník odehrál celkem za Manchester neuvěřitelných 759 zápasů, ve kterých vstřelil 249 branek. V historii United nikdo neodehrál za tým více utkání. V budoucnosti by jej mohl překonat Ryan Giggs. Z Manchesteru pak odešel do Prestonu a následně do Waterfordu. V roce 1966 získal s reprezentací Anglie titul mistrů světa. Anglii reprezentoval celkem ve 106 zápasech, ve kterých soupeřům nasázel 49 branek. Od roku 1984 je členem vedení Manchesteru United. Momentálně působí ve funkci ředitele klubu.

 

Bill Foulkes – tento střední obránce zasvětil celou svoji fotbalovou kariéru Manchesteru United. Zde působil od roku 1952 až do roku 1970. Celkem odehrál 566 utkání, ve kterých vstřelil 7 branek. Anglii reprezentoval pouze v jednom utkání. S Manchesterem vyhrál řadu titulů a v roce 1968 také Evropský pohár. Jako manažer trénoval týmy v USA, Norsku, ale také v Japonsku.

 

Harry Gregg – brankář, který do Manchesteru United přišel v roce 1957 z Doncasteru Rovers. V United působil až do roku 1966. Celkem odehrál 210 utkání. V roce 1966 přestoupil do Stoke City, kde ale odchytal pouze dvě utkání. Za reprezentaci Severního Irska odchytal celkem 25 utkání. Jako manažer pak vedl týmy Shrewsbury Town, Swansea City, Crewe a Carlisle United. Momentálně je majitelem jednoho hotelu v Severním Irsku.

 

Ken Morgans – Velšan, který za United odehrál pouze 17 utkání v době od roku 1956 do roku 1961. Poté tento pravý záložník přestoupil do Swansea City a poté do Newport County. V roce 1967 ukončil svojí fotbalovou kariéru.

 

Albert Scanlon – tento ofenzivní záložník působil v Manchesteru United od roku 1954 až do roku 1960. Celkem odehrál 115 utkání, ve kterých vstřelil 34 branek. Poté hrál za týmy Newcastle, Lincoln City, Mansfield Town a Newport County.

 

Další lidé, kteří nehodu přežili:
Sir Matt Busby – manažer týmu (zemřel v roce 1994)
Frank Taylor – žurnalista (zemřel v roce 2002)
James Thain – kapitán letadla (zemřel v roce 1975)
George Rodgers – zaměstnanec rádia
Peter Howard – fotograf (zemřel v roce 1996)
Margaret Bellis – stewardka (zemřela v 90. letech)
Ted Ellyard – fotograf
Vera Lukič s dcerou Veronou – obyčejná cestující
paní Miklosová – manželka Bely Miklose, zaměstnance cestovní kanceláře, který zajistil celý let a zemřel při nehodě
Nebojsa Bato Tomaševič – obyčejný cestující

 

Sedm hráčů Manchesteru United zemřelo ihned při nehodě. Duncan Edwards zemřel na následky zranění 21. února 1958 v mnichovské nemocnici Rechts der Isar. Hráči Johnny Berry and Jackie Blachflower utrpěli tak těžká zranění, že se už nikdy nemohli k fotbalu vrátit. Manažer Manchesteru United Matt Busby byl vážně zraněn a musel v nemocnici zůstat dva měsíce. Spekulovalo se o tom, že Manchester United zanikne, ale nakonec anglický tým sezónu 1957/58 dokončil pod vedením Jimmy Murphyho jako prozatimního manažera. Tým byl z velké části složen z hráčů rezervního a mládežnického týmu. V prvním utkání po tragické nehodě Manchester porazil Sheffield Wednesday na Old Trafford 3:0. Ve zbytku sezóny Manchester vyhrál pouze jedno ligové utkání a skončil tak na celkovém devátém místě v tabulce. V FA Cupu ale hráči United postoupili až do finále, kde ale nakonec podlehli Boltonu 2:0. V semifinále Evropského poháru United vypadli s AC Milán. Od sezóny 1958/59 vedl Manchester už uzdravený Matt Busby a poskládal novou generaci Busby Babes, mezi které patřil například George Best nebo Danis Law. Deset let po Mnichovské tragédii se Manchesteru United podařilo vyhrát Evropský pohár, když ve finále Busby Babes porazili Benficu Lisabon. Bobby Charlton a Bill Foulkes byli členové vítězného týmu, kteří přežili onen osudný 6. únor 1958.

 

25. února 1960 byla nad vstup do Director Box umístěna plaketa fanoušků a hráče, kteří se dívají směrem dolů na věnec s datem 1958 a na hřiště, kde jsou napsány jména všech hráčů, kteří nehodu nepřežili. Bronzová plaketa na památku osmi zesnulých žurnalistů je umístěna v Press Box. Hodiny, které připomínají datum a čas nehody, jsou umístěny v přední části Old Trafford. Památky na tragédii můžeme najít také v Německu. Ve vesnici Kirchtrudering je malý dřevěný památník a nápisem – "Na památku leteckého neštěstí 6.2.1958 včetně členů fotbalového týmu Manchesteru United stejně tak jako obětem městského úřadu Trudering". V září roku 2004 byl v blízkosti mnichovského letiště odhalen žulový památník, na kterém je napsáno jak v angličtině, tak v němčině – "Na památku těch, kteří 6. února 1958 přišli o své životy při Mnichovské tragédii".

 

6. února 2008 se na Wembley Stadium střetne Anglie v přátelském utkání se Švýcarskem. Před zápasem budou promítnuty fotografie všech hráčů, kteří při tragické nehodě přišli o život. Hráči pak nastoupí s černými pásky na dresech. Samozřejmě, že nebude chybět minuta ticha.

 

10. února 2008 se Manchester United střetne na Old Trafford s Manchesterem City a domácí hráči nastoupí v replikách dresů z roku 1958, aby uctili památku leteckého neštěstí. Na dresech nebude žádný sponzor ani žádné jméno. Hráči United navíc nastoupí v dresech v číslech od 1 do 11. I hostující hráči nastoupí v pozměněných dresech a samozřejmě s černou páskou na rukávu.