Alex Ferguson velmi chválil Tomasze za vychytání střel z kopačky Francesca Tottiho. Pojďme tedy na rozhovor s Tomaszem…
"Pochvaly od Fergusona jsou pro mě velmi dobré, ale vím, že takový výkon se ode mne čeká každý zápas. Není lehké vstát náhle z lavičky náhradníků a jít hrát na hřiště nejlepšího klubu v Anglii. V Manchesteru je divákům jedno, zda-li hrajem s Birmighamem, Liverpoolem, Wiganem nebo Římem, vždy je na stadionu 70 tisíc fanoušků, takže musím ze sebe vydat vše. Jsem na to připravený." řekl Tomasz.
Tomaszi, máš nějaký návod na rychlé zkoncentrování v takových náhlých situacích?
Naučil jsem se to za všechny roky, které jsem proseděl na lavičce náhradníků. Věděl jsem, že až příjde šance hrát- např. kvůli zranění Edwia, jako teď, nebo jiného důvodu- tak ji nemohu promarnit. Taková šance se už nemusí opakovat, proto chci zůstat brankářem číslo jedna. Může to vypadat arogantně, ale vím, že né všichni si v této situaci poradili.
Tomaszi myslíš, že takové zápasy jako byl ten s Římem donutí Sira Alexe Fergusona po skončení kariéry Van Der Sara najít nového brankáře, nebo dostaneš důvěru ty?
O tom, že to nějak bude, už vím a zápas s Římem nemohl moc změnit. Trenér říkal několikrát, že ví, jak dobrého brankáře má na lavičce náhradníků. Potvrzuji jeho slova. Znovu nebudu skromný- nechci se ztratit v tomto klubu. Musím čekat. Van Der Sar je jedním z nejlepších brankářů na světě a není lehké sním bojovat o jedničku mezi tyčemi. Já se opravdu dobře ukazuji na tréningu, když dostanu šanci hrát. Ale rozumím tomu, že Edwin je teď jedničkou v klubu a zůstane, i po návratu proti Aston Ville 20.10.
Jsi spokojený se svou pozicí?
Samozřejmě bych chtěl hrát, ale chápu trenéra. Moje rivalita s Van Der Sarem je zdravá, ale já chci vyhrát. V pohárech jsem nastupoval pravidelně a když se dovím, že Ferguson staví na Sarovi, musím se smířit s osobní porážkou. I přes formou, kterou mám, tak musím stále tvrdě pracovat.
Naposledy si přiznal, že Artur Boruc si zaslouží být jedničkou v reprezentaci.
Jsem realista a mluvím podle pravdy. Myslím, že Artur zachytal dobře v posledních zápasech s Portugalskem a Finskem. Chci být fér. Nebaví mě číst hlouposti, že jsem konfliktní člověk, že jsem problémový typ hráče, že nemám rád spoluhráče, nebo že nemám rád Leo Benhakkera..Ale chválením Artura nemám na mysli to, že chci být číslem dva v reprezentaci. Mám naději na to, že v zápase s Kazachstánem bude mít trenér dilema stím, koho postavit do brány. Kdo se tedy stane jedničkou? Lukasz Fabianski, který bojuje o místo jedničky v Arsenale, Jerzy Dudek v Realu Madrid, já, nebo Artur Boruc, který chytá v Celticu Glasgow.. To bude velmi zajímavé.
Necítíš se ukřivděně?
To ne, snažím se zlepšovat, ale na tréningu musím snížit počet obdržených branek na 4 (směje se).
Mluví se o tobě, jako odolném a mladém brankáři. Je pravda, že jsi odolný, ale cítíš se mladý?
Asi ano. Mám 25 let a kdybych byl hráčem do pole, tak bych se za mladého nemohl považovat. Jenže, když Peter Schmeichel přišel do Manchesteru, tak měl 26 let a chytal dalších deset.
A muž, který tu byl pro sezení na lavičce je připraven na pozici jedničky?
Doufám(směje se), ale musím také vědět, v jakém klubu jsem seděl na lavičce a popřemýšlet, jestli to nebyla ztráta času. V West Bromwich jsem chytal celou sezonu na vysoké úrovni a poté jsem přestoupil k nejlepšímu týmu. Bylo těžké čekat, ale já mám svůj konkrétní cíl. V Manchesteru Ferguson věří každému, koho přivedl do týmu. A když víte, že trenér vydrží v klubu 20 let, je to výborné. Znát takového člověka, je pro mě čest.