Graham Taylor a jeho vzpomínky na ranné roky Fergieho ve funkci Manchesteru.
Vím vůbec,jaký Alex doopravdy je? Ne, považuji se za jeho přítele? Někdy ano, někdy ne. Záleží na tom, jakou má Alex právě náladu. Mám rád Alexe? Když jsem byl klubovým managerem, tak ano,když jsem trénoval reprezentaci, tak ne.
Považuji ho za jednoho z nejlepších managerů v profesionální fotbalové historii v této zemi? Samozřejmě. Respektuji jeho úspěchy jak s Aberdeen tak i Manchesterem United? Absolutně.
Proč potom odpovídam na všechny tyto otázky? Proč ho tedy nechválím v den,kdy na Old Trafford oslavuje své 20.výročí? Jsem si jistý, že se ho bude zastávat hodně lidi. Nikdo nemůže říct ani půl slova proti jeho úspěchům. Je světová třída.
Zachránil téměř ztracený Manchester a sesadil Liverpool z trůnu nejlepšího týmu v Anglii. V sezóně 1998/1999 dokázal vyhrát nezapomenutelný Treble,když vyhrál Ligu Mistrů, Premier League a FA CUP. Jeho tým dominoval prvních 10 let Premier League a ani Arsenal a ani Chelsea nepřeválcovali a nezanechali United na dně tak, jako to kdysi United udělali Liverpoolu.
Na jeho úspěchy každý zíra s otevřenou pusou a těžko někdo dokáže uvěřit tomu,co dokázal. Doposud jsem ještě nezmínil zřejmě jeho největší úspěch, kdy dokázal zlomit dominaci Celtiku a Rangers ve skotské lize během jeho působení v Aberdeenu. Velmi málo lidí v Anglii tomu opravdu rozumí a dokáže to ocenit.
Dosáhnout za ty roky toho, čeho dosáhl Alex, vyžaduje nadšení a věrnost,která přichází z hloubky duše. Vyžaduje to schopnost a touhu zůstávat stále nejlepším, nejen proti vašim soupeřům, ale i v rámci vaší organizace. Někdy je nutné udělat rozhodnutí, které raní ostatní, ale někdy nejde bohužel zvolit jinou cestu a rozhodnout se jinak.
Když jste na stejné straně jako Alex, je to vždy výhoda – do té doby, než se rozhodne jinak. Jestli mu nějak nesedíte, pak musíte odejít. Neexistuje žádné jestliže a nebo ale. Problém je v tom, že musíte být stále úspěšní a po celou dobu si můžete vytvářet nepřátele. Když přestanete být úšpěšní,začnete si sami sobě vytvářet problémy. Je lepší zbavit se problému dřív, než vám přeroste úplně přes hlavu a to je Alexův případ.
Pamatuju si, jak ještě ve staré Divison One jsme porazili(Aston Villa) Alexův Manchester 3 0 a posunuli je tak na 15.pozici. Byl ve funkci teprve 3 roky a věci se pro něj nevyvíjeli moc dobře. Dát si s ním po zápase drink neznamenalo nějaké vytahování nebo aroganci. Ale bylo to nemožné
Když jsem se stal trenérem anglické reprezentace, chtěl jsem jen to nejlepší pro národní mužstvo a moje zájmy se ne-vždy shodovali s těmi,co chtěl Alex pro Manchester United. Pamatuju si na naši vzájemnou telefonní hádku. Každý jsme měli odlišné názory. Bylo to někdy na začátku roku 92. United už na svém kontě měli pod jeho vedením pár trofejí a rázem jsem mluvil a seděl u drinku s úplně jiným Alexem, než tomu bylo před třemi lety ve Villa Parku.
Ano, jsem plný obdivů a respektu vůči němu,co za tu dlouho řadu let dokázal. Odmítam ale podlézat jiným, za to co dokázali. Pamatuji si na jeho ranné roky ve funkci,kdy opravdu potřeboval přátelé. Fotbalový management je šílená práce, protože si všichni myslí, že to můžou dělat lépe jak vy…