Alan Smith: "Každý říkal, že budu zpět až za 9-12 měsíců a že jestli to stihnu do Vánoc, bude to velké štěstí. Vzhledem k tomu se zdá, že jsem trochu popředu :). Můj cíl bylo vrátit se na začátku ligy a téměř mi to vyšlo.“
Jak těžké bylo pro tebe vrátit se zpět k profesionálnímu fotbalu?
Všichni, kteří pracovali na mé rehabilitaci byli skvělí, po celé léto. Vstávat a jít trénovat každý den, když jiní mají volno, není vůbec lehké. Můj cíl bylo vrátit se na začátku ligy a téměř mi to vyšlo. Od momentu, co jsem se zranil, jsem se na každém kroku setkával s velikou podporou a to vám dá nesmírnou motivaci.
Fanoušci zprvu nevěděli, jak pozitivní byl tvůj přístup k návratu. Den po operaci jsi seděl na svém nemocničním lůžku a hovořil jsi o tom, kdy budeš znova hrát…
Myslím, že když už se to stalo a nelze to vzít zpět, nic nemůže to zranění změnit. Naštěstí pro mě, jak jsem později řekl svému otci a matce, jsem byl ve správný čas a na správném místě obklopen správnými lidmi. V neděli odpoledne, po tom úrazu, jsem měl nohu už fixovanou, ošetřenou, zajištěnou ve správné poloze a připravenou na dlouhodobou léčbu a následnou rehabilitaci. Z každým dnem se můj stav zlepšoval a myslím, že v takové situaci je lepší se na to nějak nemyslet a najít jiné myšlenky, to pomáhá. Když pracujete se skvělými lidmi, tak není návrat ke zdraví není tak namáhavý.
Bylo zřejmě, že si uvědomuješ vážnost svého zranění, přesto jsi vyhlížel optimisticky dopředu…
Myslím si, že je dobré mít nějaký cíl. Každý říkal, že budu zpět až za 9-12 měsíců a že jestli to stihnu do Vánoc, bude to velké štěstí. Vzhledem k tomu jsem trošku popředu. Nejdůležitější byly poslední týdny, kdy jsem pracoval hlavně na kondici a obnovení svalové hmoty. Díky tomu jsem dohnal to, co jsem kdysi zanedbal a jsem zpět v plné formě.
Už v době, když tě odnášeli na Anfield Roadu do ambulance, shromáždili se kolem tebe fanoušci a podporovali tě.
Ano, bylo to ohromující, abych pravdu řekl. Hodně se psalo a mluvilo o fanoušcích Liverpoolu a jejich přístupu ale tehdy všichni stáli na mé straně a nebyla přitom ani špetka zlomyslnosti nebo náznak projevu zlé vůle. Nejsem schopný vyjmenovat všechny kteří tam byli, ale dostal jsem snad milióny dopisů. Ještě jednou se omlouvám, ale odpovědět na každý dopis bylo téměř nemožné. Dostával jsem je nejen od fanoušků, ale i od soupeřů. Bylo to úžasné.
Když tvoji spoluhráči získali Carling Cup, sundali si dresy, vzali trička s tvým jménem a prokázali ti tak, že na tebe pamatují. Věděl jsi o tom?
Nevěděl jsem vůbec nic! Bylo by skvělé, kdybych tam tehdy mohl být spolu s nimi. Někteří lidé možná zapomněli, ale jsem v klubu už dvě sezóny a teď se začala má třetí a tato událost poukázala na to, že na mně spoluhráči nezapomněli a díky všem těm dopisům jsem si uvědomil, jak mnoho lidí mě podporuje. O tomto „spiknutí“ jsem nic nevěděl. Seděl jsem s kámoši a přítelkyní u televize a ptal jsem se sám sebe: „O co tu jde?!“. Abych pravdu řekl, byl jsem zaskočen tím, co pro mě kluci udělali.
Jaké to pro tebe bylo sledovat ostatní hrát?
Velice těžké, musel jsem se s tím smířit a hlavně, co nejlépe vypořádat. Musím se dostat znovu do formy, musím se ujistit, že když můj čas nadejde, budu připraven.
Ole Gunnar Solskjaer mluvil o tom, jak prospěšné je sledování zápasu, uvědomuješ si potom hodně věcí, které ti na hřišti unikají.
Ano. Roy Keane mi řekl úplně to samé. Řekl, že v době, kdy také prodělal zranění, se toho hodně naučil pouhým sledováním hry. Vždy jsem si myslel, že pokud se dostanu do stejné situace, budu sledovat všechny zápasy svých spoluhráčů ať už z tribun, nebo v televizi. Když se pak spoluhráči baví o fotbalu a řekneš jim: „Neviděl jsem to“, bude to projevem neúcty nebo nezájmu. Právě proto musíš být neustále v obraze, protože to spoluhráče potěší, že je někdo sleduje a drží jim palce.
Manažer ti sdělil, že na tuto sezónu tě vidí na postu středního útočníka.
Ano, to bude paráda. Podepsal jsem smlouvu s postem středního útočníka a věřím, že budu hrát tak, jak jsem si vždy přál. Dokážu hrát ve středu pole, ale nikdy bych nebyl tak dobrým záložníkem, jako útočníkem. Když je hra drsná a má spád, dokážu ze sebe vydat to nejlepší, ale když hra upadá a vy máte být tím, kdo hru rozpohybuje a udrží míč na kopačkách, je to pro mě mnohem těžší.
Přinesla ti něco vaše role záložníka minulou sezónu?
Určitě. Byly zápasy, kdy sem jen žasl nad svým výkonem. Zjistil jsem jak zodpovědná disciplinovaná úloha to je. Je to mnohem těžší, než si někdo myslí. V této věci obdivuje Claudie Makeleleho, který pro Chelsea udělal neuvěřitelnou práci. Udržet míč a neztratit ho, je velmi těžké.
Jak porovnáváš svůj styl hry s ostatními útočníky: Waynem, Louisem či s Olem?
Jsme úplně rozdílní. Ať zrovna hraje kdokoliv, všichni se doplňujeme. Je to fantastická souhra.
Těšíš se na to, až si zahraješ s nováčkem v týmu Carrickem?
Určitě. Znám Michaela už od svých 10 let. Hrávali jsme spolu za East End, takže ho znám docela dlouhou dobu. Je velice inteligentním hráčem, jeho kvalita a přesnost přihrávek je obrovským přínosem pro tým. Přidá hře na rozmanitosti a kvalitě a doufám, že bude útočnou řadu krmit řadou kvalitních přihrávek a tím vytvářet mnoho střeleckých příležitostí. Máme spoustu kvalitních hráčů. Manažér vždy říkal, že pokud jsi dostatečně dobrý, dostaneš příležitost hrát v základní sestavě a těch slov se taky drží. Michael, to je přestupové terno! Tým sice nerealizoval mnoho přestupů, ale myslím si, že Sir Alex by se nevrhl jen tak do ledajakých posil, které by se časem ukázaly jako špatná volba.
Myslíš si, že současný tým United je dostatečně dobrý?
Bezpochyby. Když se dívám kolem sebe vidím hráče světové třídy, a to dodá každému hodně sebedůvěry.
Na konec otázka: Jak si představuješ další zápas v dresu Devils?
Abych pravdu řekl, moc o tom nepřemýšlím. Někdo mi v jednom z dopisů napsal: „Věř, že když vyjdeš z nemocnice, budeš opět členem týmu. Pokud někdy budeš v tísni a bude se ti zdát tvá situace těžká, představ si ten první zápas, ten ve kterém opět vyběhneš na trávník.“
(spoluautorem překladu interview je Neeson)